Apartment of LILICrow/CoraBlacwood

[img]http://kyprisnews.com/wp-content/uploads/2017/03/french-bedroom-decor-french-be[img]

[img]http://provisionsdining.com/upload/2017/10/14/best-20-french-country-dining-room-ideas-on-pinterest-french-french-dining-room-l-d7604fad4303c612.jpg[img]

[img]http://provisionsdining.com/upload/2017/10/14/best-20-french-country-dining-room-ideas-on-pinterest-french-french-dining-room-l-d7604fad4303c612.jpg[img]

[img]https://i.pinimg.com/736x/fc/c7/9d/fcc79de4f1abd7c6e2f54efa63c104a5--french-kitchens-country-kitchens.jpg[img]

+titěrný pokojík Lilie

Lhal bych, kdybych řekl, že mě její odpověď nepotěšila. Znamenalo to totiž, že se v budoucnu zcela určitě ještě uvidíme. To mi dávalo naději. Spokojeně se uculím, nakonec třeba nebudeme tak marní. Poslušně zavřu oči, když si stáhne sukni a zmizí pod peřinou. "Taky by ses neměla koukat, abys věděla" zamračím se na ni, nicméně je mi v podstatě jedno, jestli mě sledovat bude nebo ne. Sundám si kraťasy a vlezu si do postele k ní. Ačkoli vím, že samotná její přítomnost mi bude způsobovat nemalé problémy. Prozatím jsem však jednoduše šťastný z toho, že tu můžeme být takto spolu. "Odpočiň si. Zůstanu tu s tebou, když chceš" políbím ji na čelo a obejmu ji tak, aby se jí leželo co nejpohodlněji. Počkám, až tvrdě spí a teprve poté se že sevření vymaním. Zpátky se obléknu, aspoň do toho, co mi zůstalo. Své tricko ji nechám. No jo, jenže kudy ven? Nápadne mě jediná nejméně nebezpečná cesta a ta je oknem. Potichu jej tedy otevřu a vypklouznu ven. Až nyní si uvědomím, jak jsme vysoko. Nejsem akrobat. Nicméně i tak se alespoň pokusím slézt o něco níž. Skoro zázrak se mi povede a já se dostanu na úroveň druhého patra, odkud už seskočím. Coby vlkodlak jsem schopný vydržet daleko víc. Pomalým krokem se vydám zpět k lesu. Nenechal jsem Lili ani vzkaz či něco podobného. Jsem si však jistý, že si mě v případě potřeby najde.

Poušklíbla se na něj. Vážně? Přeci jen když se svlékl byl jen v trenkách a u chlapa to nebylo takové jako kdyby žena zůstala jen v kalhotkách. Když si ale lehl k ní přitulila se spokojeně a hlavu si položila na jeho hrudník. "Dobře.. dobrou Sebastiane.." vydechne tiše, zavře oči. Kupodivu se nevzbudila když se od ní odtáhl, ani nějakou dobu potom co odešel. Vzbudila se až kolem sedmé ráno. Když uviděla že tam není, byla zklamaná. Dala si rychlou vanu, ale rozhodla se že v jeho triku ještě zůstane. Líbila se jí ta vůně, jeho vůně která šla z trička. Proto jen v krajkovém prádle a jeho triku uvázaném v pase na uzlík dělala snídani. Před Corou se stydět nemusela. Ale věděla že po ní bude chtít vysvětlení. Navíc jí napadlo že bude potřebovat něco aby se mohla pohybovat ve dne. Na stolku ležela malá fialová krabička a uvnitř ní byl prstýnek který vypadal starožitně. Mezi tím co dělala francouzské toasty si zpívala písničku. Její hlas byl jemný ale písnička říkala jasně její naladění.



Vrtěla spokojeně zadečkem do rytmu zatím co dávala toasty na talíř. Dokonce k tomu byla normální káva i džus. Je nejspíše pravdou že upíři jíst lidské jídlo nemusí, ale rozhodně je to nijak neotráví nebo tak něco. Nepotřebují ho ale mohou ho. Písnička dokonce hrála lehce na pozadí. Ona zářila jako sluníčko. Nemuselo to být tak že jí opustil. Třeba jen pospíchal domů za ostatními. Podle toho co říkal tam neměli Alfu takže ho někdo musel zastupovat a jak ho znala, on musel být zaručeně Beta, i když byl rozený Alfa. Lehce si olízla rtíky. Už se jí vážně sbíhají sliny. Ale žaludek měla lehce rozhozený kvůli tomu co se chystalo, rozhovor s Corou o jejím bratrovi.

Probudím se do tlumeného světla, jenž procházelo ne úplně zataženými závěsy dovnitř. První ráno v novém domově. Už dlouho jsem se takhle dobře nevyspala, skoro jako miminko. Párkrát se zavrtím, rozmrkám, jednoduše protáhnu, než spustím nohy na zem a bosky přeťapkám k oknu. Mírně poodhrnu závěs, nakukujíc ven. Krátce si povzdechnu a tak, jak jsem se odeberou z pokoje pryč. Za vůní snídaně. V noční košili, rozcuchanými vlasy a bosky vypadám jak strašidlo, ale je mi to naprosto jedno. Po nějaké době se cítím doma. Dotlapkám do kuchyně, kde už úřaduje Lili. Kromě její vůně a vůně toustů ale zachytím i něco jiného, ne tak silného. "Chceš s něčím pomoct?" Nakouknu ji přes rameno, než sebou plácnu na židli. Ne moc aktivní gesto, ale jsem připravená okamžitě vyskočit, bude-li to třeba.

Celá jen zářila a to i na její poměry. Když si všimla že je tam Cora, zavrtěla hlavou. "Už je to skoro hotové." pak došla k ledničce odkud vyndala sáček s krví a do sklenky jí nalila půlku sáčku a podala jí to. "Pij pomalu, nezhltni to celé. Jako kdyby to byl horký čaj." broukla a hned na to před ní dala její talíř s kávou a džusem. Sama si dala na stůl své jídlo a posadila se. Napila se teplé kvalitní kávy a spokojeně přihmouřila oči. Nadechla se z hluboka. "Víš.. je tu něco co ti musím říct. Včera jsem někoho potkala a.. on mi pomohl. Dal mi svou krev a musím říct.. že to byl fakt fešák. Už od začátku mě k němu něco táhlo. No ale.. je to vlkodlak.. to není to hlavní." začervenala se a znovu se napila než byla schopná něco říct. "Potom co jsem se z něj nakrmila se to tak trochu.. zvrtlo. Bylo to jeho první a.. já se cítila tak.." vydechla a koukla na ní po očku celá rudá. "..takže.. jsem se s ním vyspala. Pak jsem ale zjistila že ho vlastně znám. Řeknu ti kdo to byl, ale prosím, slib mi že nebudeš vyšilovat." pronesla a kousla se do rtu, chvilku jí jen tak sledovala. "Byl to Sebastian.." pípla tiše jako by se bála že jí Cora seřve na místě na jednu dobu. Nejradši by jí řekla jak se cítila, jaké to bylo, protože si neměla s kým jiným promluvit o takových věcech.

Podezíravým pohledem sleduji Lili, která se odebere k ledničce. Upřímně by mě zajímalo, co stojí za její dobrou náladou, kterou doslova šíří po okolí. Nějak se však necítím na otázky, tudíž svou zvědavost na chvíli zašlapu. Příležitost se určitě ještě naskytne. Pokud nezapomenu, což je sice nepravděpodobné, ale ne nemožné. Mírně nedůvěřivě kouknu na sklenku plnou krve. "No jo, mami. Slibuju" ušklíbnu se na Lili, než si dopřeju menší lok. Ráda bych zhltla všechno naráz, ale částečně mám pocit, že bych od Lili mohla schytat víc než jen zakaboněný pohled. To je však vedlejší, protože Lili vypadá, že má svěřovací chvilku a toho já musím využít. Visím na ni pohledem, mírně se usmívajíc. "Páni, to vám tak přeju!" Stihnu vyhrknout v odmlce, než pokračuje. Její červenání zpočátku nevím, jak si vyložit. Vzápětí to však vysvětlí víceméně sama. Vyspala se s ním? Nejde o to, že bych to do Lili neřekla, ale nečekala jsem, že první kousnutí na někoho může mít takové účinky. Zajímavé. Pokud jsem si však myslela, že je to všechno, šeredně jsem se spletla. "COŽE?" Téměř vyjeknu. Překvapení skrývám jen těžko. Vlastně na Lili koukám s ústy mírně pootevřenými, pěstičky, položené na desce stolu, setnuté v pěsti. Nevím, jestli jsem víc naštvaná, zmatená nebo znechucená. Moje nejlepší kamarádka, skoro sestra a vlastní brácha? Fujky. "Sebastian" zopakuji pomalu. To je ono! "To jeho jsem cítila!" vyhrknu možná víc nadšeně, než jsem chtěla a udeřím pěstí do stolu. Chudák. Měla bych se uvolnit. Protřepu si ruce a prsty uchopím pramínek vlasů, který si kolem nich začnu obtáčet. "Takže... tys nevěděla, že je to on? A on nevěděl, že jsi to ty." Zamračím se. Jen o sekundu později mi dojde něco dalšího. "Počkat. Říkala jsi, že je vlkodlak." Tentokrát se můj výraz změní na vyděšený. To je špatné, moc špatné. "Bude mě nenávidět" povzdechnu si nakonec. "Nicméně bych ti asi měla být vděčná, že jsi ho našla. Mně se to nepodařilo" spustím ruce do klína a sklopím pohled.

"Hele.. nech si to znechucení.. náhodou to bylo.. pěkný a.. nechoval se jako on. Však víš jak jsme to měli." povzdechla si a sledovala jí. Lehce přikývla když řekla že cítila jeho. "A byl tu, ale.. chtěla jsem vyzkoušet jak bude reagovat na čistý pach upíra." trhne sebou když praští do stolu a vyčítavě se na ní podívá. Začíná jí dost děsit. Nakonec zavrtěla hlavou že prvně nevěděli navzájem kdo jsou. Jak by také mohli? Naposled ho viděla pořádně snad v jeho čtrnácti, protože se jí dost vyhýbal a když už tak ho viděla jen na pár sekund. O posledním roce ani nemluvě, to ho neviděla vůbec. Nadechla se z hluboka. "Nebude tě nenávidět, neboj se. Ostatně.. je otázka jak mu to říct. Včera se vytratil, takže nevím jestli se vůbec ještě ozve." povzdechla si smutně. Ano nevěděla jestli vůbec bude mít zájem se s ní dál vidět, i když včera vypadalo že ano. "Vlkodlaci a upíři se nemusí nenávidět. Je to o povaze každého jedince. U mě třeba byl.. no byl.." nadechne se. Jak to má popsat? Milý, pozorný, vášnivý? Těžko říct. Ale byl na ní hodný a nechoval se jako normální Sebastian. Najednou ale byla více smutná, už jen z toho důvodu že to Cora o ní a něm nevzala moc dobře. Navíc neví jestli se jí Sebastian ozve a další věc byla že až se ti dva uvidí, bojí se že u obou půjde stranou. Jako ochranu před těmi smutnými pocity se zavrtala do jeho trička a nadechla se vůně. Snídaně si ani nevšimla.

Ano, moc dobře si pamatuji, jak to mezi sebou mí nejbližší měli. Věčné pošťuchování a podobně bylo víceméně na denním pořádku. Občas to bylo otravné a tudíž jsem se mnohdy snažila být tím mírotvorcem, který vyřeší všechny spory. Zásadně jsem se nepřikláněla na stranu žádného z nich, jelikož to prostě nešlo. "Tak on byl tu" přikývnu jednoduše. Možná je lepší, že jsme na sebe nenarazili už v noci. Vlastně určitě. "Poslyš. Nebuď smutná, dobře?" mrknu na ni, načež vstanu a obejdu stůl. Zezadu Lili obejmu, jednoduše proto, že mám pocit, že to teď potřebuje. "Určitě se ozve, neboj. Znám svého bratra..teda, takhle milého asi ne, ale pokud se před tebou dokázal chovat takhle...vrátí se" pustím Lili a vesele si odhopkám ke svému místu. "Tak, teď mi ale pověz detaily. Jakto, že jste na to skočili tak nějak najednou?" Ukousnu si toustu, sledujíc jakákoliv nepodmíněná gesta, která by Lili vysílala.

Když k ní přišla a objala jí, spokojeně vydechla, jemně jí pohladila po dlaních. Přesně to potřebovala, svou nejlepší kamarádku, sestru. Celá tahle situace pro ní nebyla vůbec lehká. "Budu doufat že se ozve.. a musíme vymyslet později jak mu to říct." pronesla a lehce zamrkala. Když se ale zeptala, chudák celá zrudla. "Víš já.. našel mě sedět u potoka v lese. Všiml si že mi nebylo dobře. Vzal mě k nim, což mě překvapilo i přes to že jsem mu řekla že jsem míšenec. V tu chvilku jsme stále nevěděli že.. jsme to my. Pak jsem se na něm začala krmit, a ty jeho pocity.. bylo to možná o něco silnější než u tebe, protože no.. něco nás k sobě přitahovalo. A když jsem si lehla vedle něj, chvilku jsme mluvily a on pak.. byl najednou nade mnou a řekl že mě chce. A já mu nemohla říct ne. Cítila jsem co cítí, o to více to pro mě bylo silnější.. a pak se to stalo. A nebylo to vůbec špatné, právě naopak.. a potom, mě líbal jako kdyby jsme k sobě patřili, když ale přešel na krk všiml si jizvy, pak se posadil a řekl mi Baby.. hned mi to bylo jasné, takhle mi říkal jenom on. A domů mě odvezl na svém hřbetě!" pronese najednou celá nadšená. "..a pak vedle mě ležel tady doma, myslím si že i nějakou tu chvilku potom co jsem usla, a ráno byl ale pryč." zavrtěla hlavou. "Bylo to.. hodně o emocích, těžko se to popisuje, ale to co jsem k němu cítila, navíc ta jeho vůně a to jak chutná.. to jak se ke mě choval." povzdechne si zamilovaně.

Na židli se svěží o kousek níž a mírně zvrátím hlavu dozadu, čímž můj pohled směřuje ke stropu. "Měly bychom. I když si nejsem jistá, že to bude tak jednoduchý" ušklíbnu se. Minimálně můžu být ráda, že mě tu v noci nezaškrtil. Dá se to počítat za úspěch? Předstírejme, že ano. Bývali jsme nerozlučná dvojka. Jak to však bude nyní netuším. Ráda bych řekla, že náš vztah bude stejný, ale kdo ví. Namísto uvažování nad tím, co by kdyby se věnuji vyprávění Lili. "To je hodně zvláštní. Myslím, že dřív jste tuhle chemii mezi sebou neměli. Myslíš, že za to částečně může fakt, že je z něj vlkodlak?" Nadhodím věcně, spíš jako teorii do placu. O vlkodlacích jsem toho moc nečetla, vlastně ani o vlastním druhu pořádně ne. Jsem zavrženíhodný případ. Jak tak na Lili koukám, nemůžu si pomoct, než se zeširoka culit jako blbec. "Milá zlatá, jsi v tom až po uši. Ale sluší ti to" je fajn vidět kamarádku i z této stránky. "Mimochodem, tohle je jeho tričko, že jo" poukážu na její oblečení. Nakonec se však zakřením. "Jestli ti ale jakkoliv ublíží, dostane přes čumák. A nezajímá mě, že může být třeba silnější" jen ať si to zkusí. "Tak mě napadá, budu muset dneska do knihovny." Tam jsem trávila vskutku spoustu času. Ale můžu snad za to, že mají tolik zajímavých a poučných svazků?

Zamyslí se když jí položí tuhle otázku. "Těžko říct jen.. vlkodlaci bývají víc vášniví, zvířecí a probouzí se v nich skryté touhy." zazubila se na Cordelii. Což by znamenalo že to škádlení nebylo třeba jen tak. I když za to mohlo že s ní Cordelie trávila opravdu hodně času a tak se o Cor musel Sebastian dělit. Celá zrudla když řekla že je v tom až po uši a na souhlas přikývla že je to jeho triko. "Ehm.. jo. Krásně voní tak jsem mu ho ukradla. A on má u sebe moje.." a pak jí dojde že tam nechala i podprsenku načež se znovu začervená. "Děkuju Cor, jsi opravdu zlatá. Do knihovny? Jasně klidně si tam zajdi, čím dříve tím lépe dokud jsi nakrmená, do termolahve si nalej zbytek té krve kdyby tě přepadla žízeň. Při pití si dej pozor aby jsi neměla krvavé rty. Uvidíme se nejspíše večer, já nám uvařím oběd a pak se půjdu toulat po městě, možná si koupím i něco nového!" pronesla nadšeně. Pevně doufala že narazí na Sebastiana. Nemohla se dočkat až s ním opět stráví čas. Její žízeň nebyla tak hrozná díky krmení včera v noci na něm, takže ještě minimálně do večera vydrží. Bud' s Cor uloví nějakého člověka, a nebo to riskne a vezme jí do lesa ale dost daleko od vlkodlaků.

"Skryté touhy jo?" Nemůžu si pomoct a začnu se hihňat. Ony skryté touhy tedy v Sebovi musely už nějakou dobu být, jinak by to takový efekt zřejmě nemělo. Aspoň si to tedy myslím. A právě proto si musím své domněnky ověřit v knihovně. "Pokud ti to dělá radost, proč ne. I když bych fakt chtěla vidět, jak brácha nosí tvoje triko" mám co dělat, abych udržela smích pod pokličkou. Raději si ani nechci představovat, jak by vypadal. "Kdykoliv, Lili. Vždyť víš, že na mě se můžeš vždycky obrátit" pousměji se, tentokrát o něco vážněji. Nechci, aby má slova vyzněla jen tak naprázdno. Následující přednášku si vyslechnu v tichosti, ovšem můj kyselý výraz mluví za vše. "Dobře, dobře. Budu si dávat pozor, žádná krev nesmí být vidět. Neboj, dám si záležet" ujistím ji nakonec. Je lepší se pojistit dopředu. Nemám totiž v plánu jít a zakousnout prvního člověka, který se mi vmotá do cesty. Nepůsobilo by to dobře. "Fajn, fajn. Chápu. Uvidíme se večer. Teď se jdu převlíct. A děkuju za snídani!" Jako blesk po sobě a případně i po Lili, pakliže je hotova, uklidím nádobí do dřezu a přesunu se do pokoje. Výběr oblečení příliš dlouho nezabere. Tak nějak nemám náladu se s outfitem patlat, tudíž si vezmu to první, co mi přijde pod ruku. https://i.pinimg.com/736x/2f/c8/6d/2fc86d24c6731917ebd073958927b3e7--disney-actresses-stuck.jpg je celkem obstojný, pokud mohu posoudit. Následně se vrátím do kuchyně, kde se s Lili rozloučím. Popadnu klíče, které strčím do kapsy, mobil, který strčím do druhé, termohrnek s krví a vyjdu ze dveří. Tedy, takový je plán, nicméně jistá osoba mě zdrží. Vypadá to, jakoby se slečna zrovna chystala zaklepat, jednoznačně je stejně vykulená jako já. Po krátkém rozhovoru převezmu kytici květin, kterou donesla, spolu s obálkou. "Lili! Tohle je pro tebe" zahlaholím sladce, vrátím se do kuchyně a kytici položím na stůl. "Užij si den" zamrkám na kamarádku a tentokrát definitivně vyjdu z bytu. Původně bezchybně slunečný den aktuálně zhatily mraky, což ostatně hrálo v můj prospěch. Tímto tempem bych měla být schopná dostat se do knihovny včas a pokud možno zůstat až do večera.

Sama se začala hihňat když to po ní Cora zopakovala, následně propukla v smích když zmínila Sebastiana v jejím tričku. "Nevešel by se do něj, je samý sval." směje se tomu. Pak už ale proběhl rozhovor ohledně toho že půjde do knihovny a menší poučení. Lili se hned dala do přípravy jídla, naložila jim nějaké steaky a dokonce připravila i zeleninu na osmažení a americké brambory které jen strčila do vypnuté trouby aby jí potom jenom v čas zapnula. Obě měli telefon takže si mohly napsat. Když byla zhruba v polovině tohoto procesu překvapeně zvedla obočí když jí donese květiny s obálkou. Otře si jen rychle ruce do utěrky. "C..co pro mě?" pronesla opravdu překvapeně a převzala si to od ní. V podstatě nedostala nikdy dárek, nebo spíše něco 'jen tak' takže byla překvapená. Hned si k růžím přivoněla, dala je do vázy s vodou a rozbalila dopis který si hned přečetla. Zůstala jen překvapeně zírat. Rychle dodělala jídlo, dopis si dala do titěrného pokojíku a rychle se převlékla. Tmavě modré jeansy s roztrhanými koleny, tílko a přes to koženou bundičku. Nezapomněla ani na lehký parfém. Poté si vzala kabelku a malou krabičku s prstenem pro Coru který jí nechala na stole i se vzkazem at' si užije sluníčko. Následně se rozešla do města přesně jak měla v plánu. Potřebovala si nakoupit nějaké ty pěkné kousky na sebe. Namalovaná byla jako na profilové fotce v levo.

Teď, když už se nemusím plížit oknem, si to tu lépe prohlédnu. Musím uznat, že zařízené to tu má hezky. "Nejsi nějak náročná, Lili? Svoje trička si zase hezky vezmu zpátky. Všechny." Vůbec mi nevadí, že si je chce nechat, ale poškádlit ji samosebou musím. Bez toho by to nešlo. Sundám si košili i kalhoty a přehodím je přes židli. Od minulého pohazování oblečení po zemi je to docela pokrok. Rozhlédnu se kolem. Rozhodně to tu hezky vonělo, to je bez debat. "Budu sem chodit častěji, už jenom proto, že skvěle vaříš." Plus mám pár dalších důvodů, které si však schovám, ha. "Moment. Neříkala jsi, že tu přechováváš novorozenou upírku? Nemáš strach, že se vrátí?" Pozvednu obočí. V trenkách si tu moc vyskakovat nemůžu. Vypadá to však, že Lili velké obavy nemá, tudíž můžu být třeba v klidu i já.

Uchechtla se. Když u sebe nebude mít jej, potřebuje mít alespoň jeho tričko takže se ho jen tak nevzdá. "Pokud si ho dokážeš vzít." vyplázne na něj jazyk. Když jsou u nich v pokoji a on pronese to o vaření, pousměje se. "Jen neumím vařit v malém množství, takže jsem si jistá že by to stačilo i pro celou tvojí smečku." zasmála se tomu. Když zmínil onu novorozeneckou upírku, pousmála se. "Nemusíš se bát. Momentálně je ve městě, postarala jsem se o to aby byla nakrmená a neměla žízeň, ví dokonce že tu někoho mám takže nejspíše přijde navečer. Ale to neznamená že se sem nemůžeš pak přikrást oknem." uculila se sladce. Měla totiž u okna okap, a po domu se s trochou síly poleze opravdu dobře, vlastně tím pádem i dolů. Svlékla si jako první tílko, poté i jeansy. Vytáhla si suché čisté spodní prádlo. "Co takhle si dát sprchu?" uculila se nevině a sama se rozešla pomalu do koupelny. Když kolem něj procházela lehce se o něj otřela, a naschvál zadečkem a pak už pelášila do již zmíněné koupelny. Byla to malá provokatérka, ale když už spolu jsou v podstatě oficiálně, mohla si to bez problémů dovolit. Navíc měla krásnou postavu.

"Samozřejmě, že dokážu. Chceš se o tom snad přesvědčit?" Pozvednu hravě obočí. Možná, že bych ji i přepral, ale rozhodně bych si to užil. Možná bych nechal Lili i na nějakou dobu vyhrávat. Avšak to už je pouhá spekulace. "Takže chceš říct, že příště můžu přivést všechny vlky, mhm?" Polovina by byla proti ještě předem, druhá by mě nejspíš poslala k šípku. Takhle to prosím vedeme. Ovšem najdou se i tací, jejichž názory nejsou tolik ortodoxní. "Mimo to, není to moje smečka. Aspoň ne natrvalo" pokrčím rameny.Chápu, jak to myslela, ale plácnou první blbost, která mi přišla na mysl, jsem musel. "Dobře, to je fajn. Aspoň nás nikdo nebude vyrušovat" při čem už nezmíním. Kdo ví, kam dnešní večer povede. To, kam se má mysl ubírá, je více než jasné. A částečně mám také pocit, že i Lili to dokáže vycítit. Copak by jinak navrhla sprchu? Jasně, mohlo jít o vlastní iniciativu, ovšem já už v tom viděl příležitost. Ach jo, nejspíš už lepší nebudu. "Fajn, proč ne" zahučím pouze a když prochází kolem, po zadečku ji jemně plácnu. Ať si myslí, že s tímhle provokováním zůstane jen tak bez odezvy. S menší pauzou ji následuji do koupelny, kde se zbavím posledních kousků oblečení. Sprcha je dost velká, doufejme, abychom se do ní vešli oba. Pustím dostatečně teplou vodu, která po chvíli zaplní místnost párou. "Pospěš si, nebo se ti to rozpustím. A to by byla škoda, nemyslíš?" Nechat si ujít takovouto příležitost by bylo bláhové.

Pousmála se. Rozhodně se nezměnil nijak výrazně. Ale přeci jen nějak se změnil. Nebo se snad změnilo něco mezi nimi? Těžko říct. Bylo ale příjemné mít pánskou společnost. Proto se pomalu svlékala, cítila ty pocity jdoucí od něj, ano až moc dobře. Zasmála se když jí plácl po zadečku. Bylo jí jasné na co myslí a to ani nemusela umět číst myšlenky. Ale on byl jednoduše k sežrání. Nechala ho do sprchy jít jako prvního, zatím co ona se dovysvlékla. Podprsenku a kalhotky jednoduše odložila do koše na prádlo. V duchu doufala že se zdrží alespoň do rána. Ráda by skutečně spala po jeho boku celou noc. Zavrněla když ho viděla, i když byt' jen zahaleného párou. "To by byla jistě škoda. Víš.. přemýšlela jsem. Dokud se neprojevím jako upír, neměla by to tvoje smečka vědět. Co kdyby jsme příště šli k tobě a já uvařila? Možná že bych si je tím přetáhla na svou stranu a bylo by to tak pro všechny strany lepší." nějak jí horká voda vůbec nevadila, proto se přitulila k jeho nahému tělu ze zadu a jemně ho objala. Vážně chtěla se všemi vycházet, kdyby to šlo spasila by celý svět. Taková ona prostě byla. Nehledě na to co je za rasu, její úmysly jsou čisté. Nejspíše to zdědila po své drahé matce, která byla podobné povahy. Kdežto od otce zdělila jisté kouzlo své osobnosti kterým si rychle podmaní osoby v její blízkosti. Jemně přejela rukami po jeho svalnatém hrudníku. Doufala že brzy nebude muset dělat takové kličky aby s ním mohla být. Ale Cora jim to přála, i když to on sám nevěděl. Pořád nechápala co jí k němu tak neskutečně táhlo. Věděla že ho potřebuje mít ve svém životě, věděla že by pro něj udělala úplně cokoliv o co by si řekl. Na tom jejím sladkém zbožňujícím pohledu to bylo jasně vidět. Byla do něj zamilovaná až po uši, a chemie, dost možná i magie která je přitahovala, rozhodně dělala své. Lísala se k němu jako k nějakému medvídkovi. "Mám tě moc ráda Sebastiane.." vydechla tiše.

Už jsem slyšel tvrzení, že sprcha je dobrá na přemýšlení. To, že se v ní vedou vážné konverzace je však naprostá novinka. Nicméně to také není úplně nejhorší, jen... nezvyklé. Ano, to je to pravé slovo, kterým bych nastalou situaci pojmenoval. Lehce pochybovačně kouknu na Lili, uvažujíc, jak se vším naložit. Přirozeně bude nejlepší, když se prozatím nezmíní o tom, že Lili je z části také upírka před zbytkem smečky. Pokud si dobře pamatuji, alfa říkal něco o tom, že ve smečce ještě nezažili případ, kdy by měl vlkodlak jakýkoliv vztah s jiným druhem, než právě s vlkodlakem. Což je dosti nepraktické, když se to vezme kolem a kolem. Vzápětí jsem se však také dozvěděl to, že ne všechno, co ostatní dělají ve volném čase, se dostane na povrch. Tím je myšleno to, že zcela jistě existovaly či existují partnerství i mezi rozdílnými rasami. Pořád je to však tabu. Posledně, když alfa na mladou vlkodlačku, která podlehla svodům démona, přišel, vyhodil je z celého území v takovém stavu, že může mluvit o štěstí, že přežila. A onen démon? Byl na tom vesměs podobně. Nerad bych, aby se něco stalo i Lili. "Souhlasím. Možná, že to nakonec pomůže. Vlastně je to celkem dobrý nápad." Není žádným tajemstvím, že vlci by se cpali klidně celý den, kdyby mohli. Takže tak. Přítomnost Lili mi mé myšlenkové pochody nijak neulehčuje, spíše naopak. Pořád a stále musím vnímat její blízkost, její dotyky. Jen být tu s ní bylo pro mě dostačující a já jsem naprosto spokojený. Na její slova se pousměji. Je to, co cítím, láska? Nebo je to jen pouhopouhá reakce mého těla a mysli, které jsou neomylně přitahovány právě k Lili? Ne, ty city existují. Všechno, co k Lili cítím, je skutečné. Tak moc, že to bolí. Dlouze vydechnu. "Jsi pro mě hodně důležitá, víš to?" Dlaněmi na moment přikryji ty její. "Důležitější, než si dokážeš představit. A já... myslím, myslím že tě miluju. Opravdově a hluboce" otočím se tak, abych k ní stál čelem a mohl se jí podívat do očí. Cosi uvnitř mě nutilo ji chránit, bránit před okolním světem, mít ji u sebe jen proto, abych se i já sám cítil v bezpečí.

Jistě že to byl dokonalý nápad. Když si jí někdo neoblíbí už jen kvůli tomu jaká je jistě si jí oblíbí kvůli tomu jak moc dobře umí vařit. Navíc, na to co je zač je to neskutečný andílek. Tulila se k němu spokojeně, kdyby to šlo, předla by spokojeně jako kočka. Její tělo je natisknuté k tomu jeho jako by k sobě odjakživa patřili, jako dva díly skládačky. Když řekl že je pro něj důležitá, uculila se. Tohle potřebovala slyšet. Pomáhalo jí to zahnat jakékoliv chmury které cítila. Vydechla do místečka mezi jeho lopatkami a on tak mohl cítit její horký dech. Líbla ho jemně na to místo. "Ty pro mě také, víc než cokoliv. Jako by se to zbývající prázdné místo zaplnilo." uculila se. Byla ráda když jí byl najednou čelem. "To je ta nejkrásnější věc kterou mi někdo řekl.. Sebastiane.. ty.. jsi opravdu výjmečný. Když pomineme to naše kočkování když jsme byli mladší, umíš se hezky chovat. A je tu i spousta dalších věcí které na tobě miluju. Ty tvé výrazy..." pohladila ho jemně po tváři. "..nebo ostře řezaná čelist, další věc je tvé perfektně vypracované tělo. tvoje vůně.. to co k tobě cítím se dá opravdu hodně těžko popsat." vydechla tiše a hleděla mu do očí. "..a říct ty dvě slova, by znamenalo opravdu málo, nedá se to jen tak vyjádřit slovy." bylo to jako.. oboustranné ostiknutí, jako v jednom nejmenovaném filmu(Twilight ano jen pro doplnění). Rozhodně nemůže přehlížet všechnu tu lásku, ty city, tu elektřinu prostupující jejím tělem když se jí kdykoliv dotkne. Vydechne, stoupne si na špičky a dlouze ho políbí. A jeho vyznání citů jen prohlubuje to co cítí. Ucítila povědomé šimrání v podbřišku když jí tak sledoval, a jeho pohled mu opětovala. Do polibku ale vložila všechny ty city, lásku a touhu která se jí proháněla žilami.

"Můžeš takhle pokračovat ještě dál? Poslouchá se to výborně" věnuji Lili šibácky úsměv. Trochu to vypadá, že chlapské ego se dá nafukovat donekonečna. U mě to funguje stoprocentně. Pravou rukou ji chytí za bradičku, očima putujíc po jejím obličeji. Každičký kousíček jí byl dokonalý. A nejen její vzhled, ale Lili je krásná taky uvnitř. Nádherná duše, která se usadila právě v ní. Na moment sklopím hlavu, nicméně Lili si mne ukradne v polibku. Dlouhém a vášnivém, kdy cítím každičký milimetr kůže, kterého se dotýká. Jakoby mnou procházela elektřina, přesně tak se cítím. Úplně všude, až skoro nedokážu pořádně myslet, Jemně ji zatlačím ke stěně, přičemž naše rty ani na vteřinu neoddělím. Rukama přejedu z jejích paží až k bokům, které chytím pevněji a mírně ji nadzvednu. Nedokážu si pomoct, mít ji takhle blízko je pro mě jako droga. Přestávám myslet rozumně a převládne primární, skoro zvířecí instinkt. Mé tělo jí nyní skýtá podporu, když ní pomalu proniknu. Tichý sten jí zašeptám do ucha, jehož lalůček lehounce stisknu zuby a nakonec nasaji mezi rty. Neptal jsem se jí, jestli je v pořádku si ji takhle vzít. Jednoduše jsem si nemohl pomoct.

Jeho ego se dalo nafukovat do nekonečna obzvlášt', pokud tedy ovšem se k ní bude chovat hezky, je ochotná pro něj udělat cokoliv co bude chtít. Zavrní tiše do jeho rtů. Tohle by mohla dělat libovolně dlouho jak by oba chtěli. Mohla by to dělat věčnost. Prostě své rty tisknout na ty jeho. Bylo to perfektní. Nikdy nemyslela že by si k někomu vytvořila takový vztah ale on byl zcela jiný. Než se stačila vzpamatovat, už jí přitiskl ke stěně. Ale její tělo jako by samo vědělo na co se on chystá. Ruce dala kolem jeho krku aby se ho přidržela. Její nohy se také pevně zamknou u kotníků kolem jeho pasu jakoby říkaly že je jen její. Oddělí se rty od těch jeho, sama tiše zasténá když do ní vnikne. Jeho sténání je pro ní jako rajská hudba a tak jí podbřiškem projede opět příjemný vzrušivý pocit. Vydechne opět když se tak hezky věnuje jejímu oušku. "Sebastiane.." pronese tiše, když pustí její ouško a sama se lehce nakloní hlavou k tomu jeho. "..chci to pomalu." ano užít si ho mnohem více, což ale nijak neodporuje tomu že se hned potom mohou přesunout do postele a tam popustit uzdu svým pocitům a jít do toho více tvrději. Přeci jen ale byla stále úzká, o to lépe pro něj. Sklonila se k jeho krku na který ho začala líbat bez nějakého vedlejšího záměru. Začala mu tam dělat drobné značky, cucfleky, aby každý kdo je uvidí věděl že s někým je, že je právě s ní. I když si ho poznačila už dávno. Což on v podstatě mohl udělat také a nijak by jí nevadilo kdyby se do ní také zakousl a označkoval si jí. Ovšem byl to takový znak toho že si vlkodlak vybral svojí družku, dívku se kterou chce být. Ona ho ale nekousala, i když měla žízeň protože vynechá lov. Více si užívá jeho skvělé společnosti.

"Pro tebe cokoliv, princezno" odsouhlasím. Chci, aby si každičký moment užila právě tak, jak sama chce. Už samotná její blízkost je pro mne dostačující, ačkoli můj vlk by chtěl víc. Daleko víc. Skloním hlavu a lehce ji políbím do oblasti, kde se pod hedvábnou kůží nachází klíční kost. Musím se však tiše zasmát, když si představím, že několik dalších dní budu chodit s cucfleky na krku. Nevadí mi to. Jen ať všichni vidí, že jsem našel tu pravou a že ji nehodlám opustit. Což bych Lili svým způsobem mohl také oplatit. Není to tak, že bych si nebyl jistý, spíš jsem chtěl počkat na správný okamžik. Jelikož to není jen tak, abychom vytvořili vzájemné pouto. Cítím, že jsem našel svou druhou polovinu, čili zbytek už by měl být poměrně jednoduchý. Pořád je to však doživotní závazek, který by se neměl brát na lehkou váhu.

Uculí se sladce když řekne že peo ní cokoliv. Byl opravdu sladký, nejradši by ho zatahala za tvářičky. Díky této chvilce si mohla užívat jejich propojení. Prsty jedné ruky mu vjela do vlasů jemně, pousmála se a políbila ho o něco vášnivěji. Jeho pocity se mísejí s těmi jejími díky schopnosti které má takže vycítí tu surovou touhu. "Do ložnice.. do ppstele, nebo na podlahu před sprchový kout.." zamumlá do jeho rtů. Ovšem taky si jí může otočit zády k sobě. V jejích očích se zalesklo cosi hříšného. Ano když jsou ti dva tak hezky propojení, má to své výhody. Včetně jejích slastných stenů které jsou v koupelně hezky slyšet.

Tiše zamručím. Všechna nabízena místa skýtají své vlastní, osobité kouzlo. A jistá část mé mysli je chtěla využít naprosto všechny, jednu po druhé. A spoustu dalších. Třeba takový stůl v kuchyni, například. "Princezno, já.." zbytek věty spolknutí v těžkém vydechnutí. Narůstající touha mě přemáhala čím dál víc. Až mě nakonec přemůže úplně. Pevně obejmu Lili kolem pasu s jednoduše ji ze sprchy, potažmo i koupelny, přenesu do ložnice. "Brzy tě zahřeju" přece jen jsme oba pořád mokří. Položím ji opatrně na postel. Z místa, kde zůstanu stát, mám na ni perfektní vyhled. Dokázal bych tu stát a prohlížet si ji třeba hodiny. Ne však teď. Sehnu se k ní, abych jí vtiskl krátký, leč dravý polibek. U jejich rtů zůstanu chvíli, než se přesunu dál. Dalšími polibky zahrnu její krk, ňadra, pak bříško. Rukama jí přejedu po stehnech, než mé prsty zabloudí k jejímu klínu. Palcem prvně přejedu po obvodu, sledujíc, co to s Lili udělá. Chtěl jsem ji vidět sténat víc, kroutit se pod mými doteky až na hranici šílenství. Opatrně vsunu napřed jeden prst, jako takovou zkoušku. Po chvíli přidám i druhý.

Kousne se do rtíku a uculí se když jí nazve princeznou. To se jí více líbilo než Baby. Najednou byl úplně jiný, takový jemný a to se jí líbilo. Byl zlatý. cítila co on, pro její pohled lehce ztmavl, nejen touhou po tom co právě dělali, ale celkově touhou po něm, jeho těle i krvi. V ní samotné se probudilo její vnitřní 'zvíře', Přitiskla se k němu a objala ho kolem krku když jí nesl do jejího pokojíčku. Zavrněla tiše když řekl že jí zahřeje. Tenhle návrh se jí rozhodně zamlouval. Když jí položí, sama hladově očima klouzá po jeho těle. Má pocit že se ho snad nikdy nenabaží. Byl dokonalý po tolika stránkách, že snad nikdy nebude mít dost. Polibek mu oplatila, vložila do něj všechnu vášeň, propletla svůj jazyk s tím jeho. Její tělo pak automaticky vychází vstříc jeho rtům. Když je na krku, hlavu lehce nakloní, když je u prsou, lehce propne hrudník takže k nim má lepší přístup. Zároveň může slyšet spokojené ale nedočkavé zavzdychání. Sice vypadala nevinně, ale čím více u obou narůstá touha, tím větší d'áblík z ní je. Vše se nějak zvrtlo když se začal věnovat jejímu klínu. "Sebastiane.." zakňourala a kousla se do rtíku, ale dost silně, tak že jí po bradě stekla trocha krve.