Národní banka NyrBanking

Nádech, výdech! Sakra přestaň být tak roztržitá! křičela sama na sebe v duchu. Byla opravdu hrozně moc nervózní. Čekal jí pohovor v bance. Osobní asistentka není špatné místo pro někoho jako je ona. Má dost kvalitních doporučení, dokonce ovládá několik cizích jazyků. Když stála u zrcadla a několikrát se kontrolovala, musela říct sama sobě že vypadá opravdu dobře. Snažila se potlačit hlas který jí zněl v hlavě, ale nebyl to vnitřní hlas, byla to Enchantress. Pár minut trvalo tohle bojování. Nakonec se ale v tmavě modré sukni ke kolenům a halence která jí padla tak akorát spolu s kabelkou ve které leželo pár věcí včetně životopisu a doporučení vydala do banky. Nechtěla zmeškat ani minutu a přijít tak pozdě. Ale to se nestalo! I když to bylo jen tak tak byla tam přesně na minutu. Doběhla k recepci a hned se poptala někoho kompetentního který jí zavedl na místo před kanceláří kde se posadila a čekala než jí onen dotyčný vyzve aby vešla dovnitř. Opět se ozvala její druhá polovička, ona čarodejnice která jí našeptávala. Lehce si promnula spánky aby našla nějakou rovnováhu a brzy se z ní nezbláznila. Nadechla se z hluboka a očkama těkla po okolí. Rozhodně to tu nebude vůbec špatné, ale doufala že po ní nebude chtít nějaké věci které se pro asistentku absolutně nehodí.

Ve svém černém křesle seděl už na pohled vysoký muž, který přivíral své černé oči, a těkal pohledem po rušném odpoledním městě, které se nacházelo za oknem přes celou zeď. Kancelář to byla dost prostorná, v černo-bílých barvách a velmi moderně zařízena. Nacházela se zde i velká televize, která byla přidělána ke zdi, a mířila přímo na černou, koženou sedačku, v rohu místnosti. Nacházely se zde dvoje dveře - velké dveře které vedly na chodbu a druhé dveře, vedle pracovního stolu, kde se nacházela osobní koupelna. Muž si upravil své havraní vlasy a prohlédl si svůj odraz v okně. Jeho černý oblek mu seděl na míru a na rtech hrál samolibý úsměv, který zmizel, hned jak uslyšel zaklepání na dveře. Dal si na čas, než se i s křeslem otočil k pracovnímu stolu, který byl naproti dveřím a odkašlal si. "Dále." Promluvil hlubokým hlasem a ihned jak se dveře otevřely, prohlédl si drobného muže ve zvláštním fialovém obleku. "Pane Ryu, máte zde další uchazečku na post vaší asistentky." Promluvil a Jinyoung přikývl. "Pusťte ji dovnitř." Kývl k němu a než stihl mladík zase odejít, ještě jednou si odkašlal. "Rád bych vás nejprve ale o něco poprosil." Jeho hlas zněl chladně a bez jakéhokoliv nadšení. "Ano, pane?" Jinyoung se lehce zamračil. "Do hodiny si sežeňte jiný oblek, ta barva vám nesluší." Zavrtěl hlavou a muž zčervenal, přikývl a odešel. Za sebou zavřel dveře a tmavovlasý muž v křesle si povzdechl. Ne, že by ho nějak zajímalo, co tomu muži sluší, nebo co komukoliv jinému sluší. Z osobních důvodů mu to prostě vadilo. Nahlédl do papírů, které si po odchodu posledního uchazeče hezky urovnal a přečetl si jméno. "Jessie Downrider." Zašeptal a nadzvedl obočí. Na to se na dveře ozvalo další zaklepání a do kanceláře znovu vešel onen mladík ve fialovém obleku a za ním i dívka, celkem formálně oblečená. Kývl na muže, který pak odešel a pak se ze slušnosti se postavil a natáhl k ní ruku. "Jinyoung Ryu, těší mě. Posaďte se prosím." Ukázal na pohodlnou židli u jeho pracovního stolu a pak se posadil do svého křesla a znovu si ji prohlédl. "Předložte mi prosím svůj životopis, a můžeme začít." Z nutnosti mu přes rty hrál lehký náznak formálního úsměvu, aby nebudil dojem nepříjemného muže.

Byla vyděšenější než se zdálo. Když byla zavedená do místa kde právě seděla, nevěděla jak by se měla cítit a kousla se do rtu. Klid, nemusí být tak nervózní. Přinejhorším tu práci prostě nedostane a najde si něco dalšího ne? Ale tohle byla dost dobrá nabídka po které by skočil snad každý, takže si řekla proč by to neměla zkusit. Když ji muž zavedl po chvilce kterou strávil v kanceláři přímo do ní, poupravila si brýle které mají černé obroučky. Ne že by je bůh ví jak potřebovala, ale mohla se za ně schovat a ostatní od ní neočekávali tolik. Rozhodně ale nebyla žádná put'ka s brýlemi. Linula se z ní jaká si energie za kterou mohla její společnice. Lehce se usmála když uviděla černovlasého muže, dost možná svého budoucího šéfa. "Dobrý den. Jessie Downrider.." jemně ale na dívku pevně mu potřásla rukou a usadila se tak jak se patří. Když zmínil životopis, z kabelky vytáhla složku. V tmavě fialové složce byl životopis v eurodeskách, Každý list byl pěkně zvlášt. nejdůležitější věci byly na začátku popsány tučně. Včetně její kariéry asistentky, vzdělání mezi kterým pro zajímavost bylo i že bývala archeoložkou. Plus to že umí hned několik jazyků. Na konci byly doporučení které byly vždy podepsané od bývalých majitelů. Našlo se tam jedno nebo dvě opravdu důležité a známé jména. "Mělo by tam být všechno důležité pane Ryu.." předpokládala že nijak nebude vadit když ho bude oslovovat 'příjmením' i když u cizích jmen to bylo znatelně sporné.

Dívka vypadal nervózně, což se ale dalo čekat a mu to opravdu nevadilo. Převzal si od ní životopis, i když na chvilku jeho pohled dopadl na fialovou složku. Co to dneska s tou fialovou je? Přikývl a krátce slušně poděkoval. Několikrát po životopise přeletěl očima a v tichosti listoval. "Tak zatím vám musím říct, že to vypadá dost dobře. Máte dobrá doporučení, slečno Downrider. Mám teď trochu obavy, na co bych se vás dále měl ptát, když je tu snad opravdu vše, co potřebuji." Uznale pokyvoval hlavou a nadzvedl obočí. "Na rozdíl od minulých několika účastníků máte lepší zkušenosti a i více doporučení. Je toho hodně co umíte, to se mi také líbí. Jedna věc by mě však zajímala ještě navíc." Vzhlédl od životopisu a zahleděl se jí do očí. "Jak jste se zde dostala? Do Nyru. Pocházíte odtud?" Jako démon sám cítil zvláštní energie, které se v jejím okolí nacházely a tak si byl rovnou jistý, že normální lidskou osobou, která zde přežívá, tato dívka není. "Máte nějaká tajemství, která by ohrozila okolí, či snad váš pracovní výkon?" Neuhýbal pohledem od jejich očí, jakoby ji četl, jako knihu.

Zdálo by se jako by jí jeho slova uklidnila. A ano rozhodně tomu tak nějakou dobu bylo, když se ale začal vyptávat na to jak se tam dostala, nebo na nějaká tajemství? Well. V její hlavě se opět ozval hlásek En, Kdybych chtěla do toho jejich sejfu se dostanu. Víš co se stalo tenkrát když nás chtěli zastavit s tím ubohým Sebevražedným Oddílem. zabručela si sama pro sebe. Vážně jí nedá pokoj alespoň ted'? Nadechla se, pokusila se trochu usmát. "Nepocházím odsud i když, je to trochu sporné. Nemám žádnou rodinu, tudíž nemohu říct odkud přesně jsem. Ale hodně jsem cestovala po vykopávkách a různých zemích." na chvilku se zastavila aby nabrala dech a zavrtěla hlavou. "Nemyslím si že bych někoho mohla ohrozit, nebo by něco mohlo zavázet v mé práci." ostatně, spíše to byla výhoda. Pokud by bylo třeba použít svojí moc, udělala by to. Ale k čemu by to potřebovala tady? Tady se nejspíše nebude dít něco vzrušujícího nebo nějak 'zajímavého' natolik aby se donutila k tomu začít si pohrávat v mocí která v ní dřímala a doposud jí neobjevila celou. Pohledem uhnout chtěla, ale rozhodně mu nemohla vysypat všechno co si prožila. Bůh ví jak tahle chudinka vnímala to že v sobě má druhou bytost. Nebylo to něco co by mohla vykládat na potkání. A každý kdo by Enchantress viděl by se nejspíše vylekal k smrti. Sice nebyla hnusná, naopak ale sálala z ní moc, temná moc kterou ani z poloviny nevyužívala.

Když mluvila, pozorně ji naslouchal a sem tam chápavě přikývl či si ji zamyšleně znovu prohlédl. "Takže vlastně jste na místo mé asistentky vhodná." Přikývl, když domluvila a znovu jen rychle přejel očima životopis. "Tady v mé bance se snažíme být úplně otevření. Otevřeně vám tedy řeknu, že zde pracují jen 3 osoby lidské rasy a já sám mezi ně nepatřím." Narovnal se v křesle a nadzvedl jeden koutek. "Abych byl úplně přesný, jsem démon, možná už ale budím i nějaký ten dojem. Velmi dbám na zodpovědnost, pracovitost a nemám rád lháře, nepoctivost a meškání. Pokud nemáte problém, a jste si jistá, že můžete splnit všechna má vyřčená očekávání, myslím, že to nemusíme nadále protahovat." Jen trochu si povolil kravatu, jelikož měl pocit, že ho za chvilku uškrtí. "A řekněte mi ještě jednu věc." Nadechl se, než znovu promluvil. "Kdybych se tedy opravdu rozhodl vás přijmout-" ještě jednou se odmlčel a hleděl ji do očí. "-vadila by vám práce přes čas? Někdy toho je opravdu moc, a já nemám rád mít několik asistentů, takže zde někdy bývám já i můj pomocník přes čas, do noci. Můj bývalý asistent, byl upír a moc mu to nevadilo, svou práci vykonával skvěle, dokud však neprovedl hloupost a neštěstím skonal." Teprve teď uhnul pohledem a pohlédl na pracovní stůl, než znovu pokračoval. "Takže nastavil laťku dost vysoko. Já doufám, že můžu věřit, že byste pracovala stejně tvrdě jako on, ale někdy to opravdu zahrnuje onu práci přes čas." Vydechl a znovu navázal oční kontakt, který přestal být tak napjatý, po tom co domluvil, a spíše se snažil svůj pohled zjemnit, aby ji nepřipadal zle či nafoukaně.

Nechala ho v klidu mluvit a rozhodně ho nijak nepřerušovala, jen sem tam občas přikývla. Ale překvapilo jí když jí řekl narovinu že tam mají spoustu nadpřirozených bytostí. Je to snad něco co u ní mohl vycítit? Jistě mohl cítit že.. rozhodně není normální člověk. Sice člověk byla, ale už nějakou dobu nestárne, potřebuje jen minimum spánku a síly které se u ní projevují díky propojení také nejsou k zahození i když se je snaží nevyužívat aby se ona sama nezměnila v někoho, kdo už ani ona nebude. "S přesčasy problém nemám. Nemám ani žádné závazky, takže si myslím že to bude v pořádku." ano opravdu působil napjatě a všimla si jeho snahy uklidnit jí tím že se snažil uvolnit. Toho si cenila opravdu obzvlášt'. To že neměla rodinu, přítele nebo děti byl velký plus. Přeci jen přesčasy se dělají takovýmto osobám snadněji protože nikam nepospíchají. "S tou lat'kou bych si starosti nedělala, myslím si že již brzy poznáte že zaměstnat zrovna mě bylo výhodné." nemělo to vyznít nijak dvojsmyslně, ale právě úplně naopak. Bylo výhodou mít tak schopnou osobu po svém boku. Být asistentkou byla jedna z věcí které umí opravdu hodně dobře. Poupravila si nenápadně sukni tak aby se jí nijak nevyhrnovala a nepůsobilo to nepatřičně. To je vážně fešák, jak dlouho myslíš že bude trvat než se tu něco stane? se jí opět ozvalo v hlavě. V duchu jen zanadávala at' už konečně sklapne. Nenášela když se projevovala v situacích které jsou pro ní důležité, a že mít takhle dobré místo pro ní je opravdu hodně důležité.

Vypadal trochu nadšeněji, když souhlasila, avšak nedával na sobě znát žádnou radost či veselost, jelikož až tak moc ho to nenadchlo, aby se choval jinak, než on má ve zvyku. "Tak to je opravdu výborné, slečno Downrider. Možná je to na vás trochu rychlé, ale nemám zrovna čas ztrácet čas hledáním jiných zájemců, a navíc plníte mé očekávání a potřeby." Přikývl hlavou a nadechl se. "Rozhodl jsem se vám takto na rychlo věřit, a přijmu vás. Budu doufat, že mě nezklamete. Jsem rád, že i sama dokážete takto ohodnotit svůj pracovní výkon, a když už si opravdu myslíte, že zaměstnat vás bude výhodné, tak to tak určitě i bude." Nahnul se k pracovnímu stolu, kde se nacházel telefon a zmáčkl černé tlačítko, na to si přiložil sluchátko k uchu. "Pane Jonesi, doneste prosím pracovní smlouvu do mé kanceláře." Nezabralo to dlouho a chvíli na to, co Jinyoung znovu sluchátko položil, do kanceláře vešel onen malý chlapík ve fialovém obleku. Položil složku na stůl a Jinyoung mu nevěnoval jediný pohled, či slovo. Rovnou vzal složku a vytáhl několik papírů, které si prohlédl a tři z nich na konci stránky podepsal. Pak zvedl pohled k dívce a vstal. Obešel stůl a sklonil se ke stolu vedle ní. Na stůl položil tři papíry a propisku. "Budu potřebovat, abyste to tady, tady a tady podepsala." Ukázal místa kde by měla smlouvu podepsat a znovu obešel svůj stůl, za který se posadil. "Samozřejmě si ji předem přečtěte, ať jste si opravdu jistá, že vás zde nic nepřekvapí." Kývl hlavou a sledoval ji.

Tenhle opravdu zvláštní muž jí nepřestal překvapovat. Vážně jí přijme? Ostatně stoprocentně jisté to měla když muž ve fialovém obleku přinesl smlouvu. Když sám Jin položil smlouvu před ní, vzala si jí a v rychlosti přejela řádky očima. Rozhodně to nevypadá nijak špatně, přikývla jemně hlavou i když spíše sama pro sebe. Netrvalo dlouho než očima projela všechny listy řádek po řádku. Rychločtení uměl dnes už málo kdo a jí to vlastně urychlilo spoustu práce. Nakonec podepsala ony listy papíru, pohlédla na něj. "Takže kdy budete potřebovat abych začala?" pronese a sleduje ho, s mírně zakloněnou hlavou když on stojí a ona sedí. Dříve ve smlouvách četla už lecos, takže jí nic z toho nepřekvapilo. Jeho také nejspíše nepřekvapilo že měla doktorát z Archeologie, přeci jen všechno bylo napsané v životopisech. A celé okolí bylo přímo určeno k tomu hledat nějaké pozůstatky, možná proto se tu rozhodla také usídlit. A alespoň si nebude připadat tak divně když celé okolí je 'divné' i když lepší název by byl nadpřirozené. Sjela ho lehce pohledem aby zvládla vyčíst nějaké emoce, nebo cokoliv co by jí o něm mohlo říct více.

Sledoval, jak si pečlivě, avšak celkem dost rychle, přečetla smlouvu a pak všechny tři papíry podepsala. Převzal papíry od ní a schoval všechny zpět do složky. "No, samozřejmě, potřeba asistenta je vhodná vždy, teď jste vlastně moje pravá ruka." Promluvil když složku schoval do stolu a pak se znovu narovnal. "Parťák, jak by řekli jiní." Znovu se trochu odlehčeně pousmál a zavrtěl hlavou. "Dnes by však bylo nadmíru neslušné, po vás chtít tu zůstat. Proto bych byl rád, kdybychom se viděli zítra ráno, kolem sedmi hodin. Váš první den by mohl být spíše zaučovací, nevím, jestli zrovna já, když tak, řeknu Jonesovi, který sice není můj asistent, spíše takový pracovník, který tu tak poskakuje, aby vás tu provedl, a možná i nějaké kratší zaučení, abyste byla úplně připravená." Odkašlal si a na moment pohlédl ven z okna. Když se otočil zpět k Jessie chvilku byl ještě potichu, než znovu promluvil. "Kdybyste něco potřebovala, vždy můžete zavolat Jonese. Ať už jde o něco jednoduchého jako káva, po těžší úkoly, když toho na vás bude moc. Není tak úplně pod vámi, on je tak pod námi všemi." Kousl se do rtu, když si uvědomil, jak trapně to zaznělo a zatřepal hlavou. "Ah a kopii smlouvy vám také během tohoto prvního týdne dodám, abyste ji měla vždy u sebe, kdyby se vám něco nezdálo." Jeho hluboký hlas zněl trochu něžněji, než na začátku pohovoru, možná už jen proto, že se začal cítit příjemněji a atmosféra nebyla tak napjatá. Asi by se to do něj neřeklo, ale i on uměl být trochu nervózní, i když neměl být proč. I když, nebyl ani tak nervózní z té schůzky, jako spíše z pocitu, že se na něj sype všechna práce a on opravdu nového asistenta potřeboval a také potřeboval aby byl dobrý. V tomto případě měl pocit, že vše co může udělat, je věřit Jessie a svěřit ji tento post asistentky. Jen tak na okraj si sedl, nebo spíše se jen pozadím opřel o pracovní stůl a koukl na ni. "Máte nějaké dotazy?" Nadzvedl obočí.

Pod nimi všemi? Vážně? Co byl ten Jones zač? Znělo to vtipně a zároveň několikasmyslně, takže jí cukly koutky. "Pokud chcete mohu začít hned. Nemám s tím problém. A banku jsem si prošla již jednou před tím, sama zde mám účet." a ve schránce má také několik věcí které pro Enchantress znamenají hodně, včetně tisíc let staré nádobky ze které jí omylem vypustila. "Budu nejspíše jen potřebovat laptop po předchozím asistentovi abych měla všechna čísla a informace pohromadě." nejspíše také telefon na který jí bude volat, nebo popřípadě co já vím, někdo jiný pokud půjde o pracovní věci, i když v životopisu je její osobní číslo. Přinejhorším když bude oheň na střeše může zavolat přímo na to její. Když chtěla začít hned, s čím neměla problém značí že se do toho hodlá ponořit co nejdříve. Dokonce na to byla i oblečená, i když obyčejně preferovala pohodlnější oblečení než bylo to co měla na sobě. Mohla tak lépe přemýšlet a vrhnout se do práce naplno což se hodilo úplně vždycky. Popravila si brýle a sledovala ho jak si sedl na okraj stolu. "A pokud máte vy nějaké otázky co vás napadly, klidně se ptejte." pronesla. Sice toho bylo v životopisu napsané dost, ale jeden přeci nikdy neví co ho ještě může napadnout.

Překvapeně nadzvedl obočí. "To opravdu nemusíte začínat teď, to bych toho po vás chtěl až moc." Mávl rukou a pak pomalu přikývl. "Ano, všechny věci, které budete potřebovat najdete ve své kanceláři, kam bych vás koneckonců mohl ještě vzít." Přikývl, ale spíše tak pro sebe. Znovu koukl za sebe na svůj pracovní stůl a k uchu přiložil sluchátko telefonu. Zmáčkl černé tlačítko. "Jonesi, přineste mi klíče od kanceláře asistentky." Na to sluchátko zase položil. "Mám kopii těch klíčů, kdyby něco, ale tyto už budou vaše." Vysvětlil a koukl ke dveřím. "Nejsou tam však klíče jen od vaší kanceláře, ale i čipy od ostatních místností, do kterých pak budete potřebovat přístup." Přešel ke dveřím, které otevřel a tím vylekal muže ve fialovém obleku, který se zrovna natahoval ke klice. Vzal jeho klíče a kývl na něj, následovně mu před nosem zavřel dveře a přešel zpět k Jessie. Podal ji klíče. "Ten modrý je od kanceláře, ostatní mají štítky." Na tváři se mu objevil další lehký náznak úsměvu, a pak se zase pomalu vytrácel. "Momentálně už více otázek nemám, spíš jen, zavedu vás k té kanceláři. Když vás budu potřebovat, zavolám vás na telefon ve vaši kanceláři, a druhé číslo je na pracovní mobil, který na vás čeká také v kanceláři, kdybyste tam zrovna nebyla. Na opak i vy budete mít možnost mě těmito způsoby kontaktovat." Vydechl a koukl na ni. Už zase stál u dveří, které otevřel a držel, aby mohla projít jako první.

Byla ráda když souhlasil s tím že jí ukáže kancelář. Hodlá se tam chvilku zdržet aby si prohlédla všechno důležité. Například nějaké poznámky v počítači a další, třeba si i připravila kancelář na svůj zítřejší příchod. Měla ráda všechno dokonale srovnané podle svého systému. Opět ho poslouchala a jemně pokyvovala hlavou. Vzala si od něj klíče, rychle si je prohlédla a na to pomalu vstala s tím že si vzala sebou rovnou i kabelku. "Dobře jak si přejete." pousmála se, urovnala si sukni a pomalu se rozešla za ním ke dveřím. Zdál se dost energický, možná trošku roztěkaný, Enchantress se v duchu zachechtala načež se ona zamračila a mírně našpulila rty, ale ladným krokem prošla dveřmi, udělala pár kroků a zastavila se. Čekala na něj dokud jí nedojde. Bylo vidět že je značně napjatá, za to ale mohl neustále mluvící hlásek v její hlavě který byl dost otravný. "Nejspíše se chvilku zdržím, chtěla bych se sevším seznámit a zítra už přijít a vědět co se tam kde nachází a podobně a být připravená." ve skutečnosti absolutně nesnášela nepřipravenost. Ráda měla věci pod kontrolou a soustředila se na to udělat svou práci co nejlépe. Nesnášela jakékoliv rozptylující vlivy. Oči se jí lehce černě zaleskly, pohlédla rychle stranou a jemně si je protřela. Pro ní to nebylo nic nenormálního, i když pro ostatní to nemuselo být zrovna příjemné. Rozhodně se ale nehodlala přeměnit právě ted' když nevěděla co by mohla Enchantress chtít udělat.

Pousmál se a zavřel své dveře. Nevedl ji moc daleko, vlastně se dveře její kanceláře nacházely na chodbě vpravo, hned vedle té jeho. Dveře odemkl svými klíči a otevřel je. V místnosti se ihned rozsvítilo světlo. Byla trochu menší než Jinyoungova, avšak jednalo se o kancelář asistentky správce banky, což byl velmi důležitý post a tak byla i tato kancelář skvěle zařízena a i ona měla za pracovním stolem místo stěny jedno velké okno. "Klidně se zdržte jak dlouho chcete, ale nezapomeňte se pak jít pořádně vyspat, ať máte dost energie. Tady je to vždy potřeba." Tiše si povzdechl a přešel ke stolu. "Tohle je vaše nové pracovní místo. Laptop je zde, telefon a pak i mobil také. Tady v tomto sešitě máte sepsány všechna důležitá hesla, která si nemusíte tak úplně pamatovat, ale pak musíte mít ten sešit všude s sebou. Pokud byste měla s technikou či vybavením jakýkoliv problém, stačí říct, určitě se to dá spravit či vyměnit." Prohlédl si kancelář a koukl na ni. "Tak, copak si o tom myslíte? Bude to pro vás příjemné prostředí? Budete ještě něco potřebovat?"