Sídlo smečky

Na moment se zamyslím. "Nevím, jestli je to normální nebo ne, ale tobě to tak jako tak moc neublíží." I kdyby ono deko nakrásně přibrala, pro mě bude pořád stejně nádherná. "Kdo říkal, že vůbec zpátky půjdeš? Nikam, nikam tě nepustím." Už nikdy. "No jo vlastně. Trochu jsem na to zapomněl" sdílet s někým pocity je.. zvláštní. Obvykle se na takové věci nezapomíná, ale opět, poslední dobou mám plnou hlavu všeho možného. Trochu větší zmatek se tak nějak ztratí. "Přesně tak. Jsme zase spolu na.. hodně dlouho" potvrdím. Jak jsem řekl již před chvílí, jen tak ji pryč nepustím. "Chlapci sní skoro všechno, když na to přijde. Ale i oni si to pochvalovali. Pokud jde o holky, ještě jsem neviděl, že by nějaké jídlo zmizelo tak rychle" uchechtnu se. Pravděpodobnou výhodou je, že ve smečce se nenajde nikdo, kdo by byl vegetarián. Nevím, čím je tato informace prospěšná, jednoduše je. "Vezmu tě k nám, co ty na to? Můžeme si udělat hezkej den.. a tak. Navíc, teď už to bude mnohem lepší." Možná. Nejspíš, Uvidíme. Zatímco Lili držím za ruku, vydáme se bůhví kam. Částečně pochybuji, že vůbec ví, kam míříme. Nakonec však převezmu vedení a již známou cestou se vydám k nám domů. Domů? No, zřejmě asi ano. Stromy se postupně rozestoupí a my se ocitneme kousek od domu. Od minule, co jsem sem Lili přivedl, se moc nezměnilo. Stejné prostředí, stejná řeka proudící jen o kousek dál.

V jejím pachu byla opravdu maličká, nepatrná změna od té doby co jí kousl. Ta změna ale nebyla vůbec záporná, spíše jen do její vůně přinesla trochu něco kořeněného, ale opravdu jen decentně. Zahihňala se když si jí tak přivlastnil. "Takže ted' ze mě bude vlkovo dívka?" Jemně mu stiskla ruku a bavila se nad tím co jí říkal. Úplně se jí rozzářily oči když řekl že to jídlo chutnalo všem. "To zní opravdu skvěle, moc ráda strávím den u vás. Možná bych vám mohla udělat i něco k večeři. Takže pokud zaběhneš ulovit nějaké to zvíře, pokud tedy neschováváte v ledničce půlku krávy pro celou smečku." přeci jen, minule nejspíše viděla jen část smečky, určitě jich dost bylo i na hlídce. "Doufám že.. na mě nebudou koukat nějak divně víš kvůli tomu.. kousnutí." nadechla se. Rozhodně jejich vztah byl opravdu rarita. Cupitá tedy po jeho boku a nechává se vést. Když se vlci seběhnou aby viděli toho nového zvláštně vonícího návštěvníka, schová se napůl za Sebastiana, to jí ale moc nepomůže protože se k ní zezadu připlíží nějaký mladší chlapec ve vlčí formě a olízne jí celou ruku od ramene až po loket, načež ona vyjekne. "No fuj.. tohle se nedělá!" pokárá ho trošku ale hned se začne smát a musí se natáhnout i tak na špičky aby vlka podrbala mezi ušima.

To označení se mi líbilo. "To jsi. Možná bych jen doplnil, že ne jen tak ledajakého vlka. Konkrétně toho nejlepšího z nejlepších." Mrknu na ni. I kdyby to treba pravda nebyla, Rád tomu budu věřit. Navic to zní dobře. "Být na tvém místě, tolik se nesnažím. Mohli by se stát, že mi tě někdo sebere" ne, že bych něco takového dopustil, ale najít někoho, kdo umí vařit a navíc ve velkém množství, je skoro vzácnost. "V tom není problém. Co by sis představovala? Krávy tu zrovna nemáme, ale srnka nebo jelen nebudou problém." Nebo divočák? Otázkou je, co bude lepší. "No..asi bych ti měl něco říct" jen o chvíli později už se kolem seběhne celá parta vlkodlaků. Nemůžu se jim divit, Lili je tu velké lákadlo. K nic dalšímu se nedostanu, z důvodu rozruchu, který kolem nastane. Nebo to tak vnímám jen já a přehráním? Vyjeknuti Lili ve mně probudí ochranářské instinkty, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Ve mžiku se proměním rovněž ve vlka, nicméně o něco většího, než ten, který si troufnul na Lili. A nezajímá mě, jak moc nezkušený byl. Hlubokým tónem na něj zavrčím, zuby řádně vyceněné. Podrbání za ušima je tak to poslední, čeho se od Lili dočká. Stačí nastavit výhružný postoj a to mládě stáhne ocas a ve mžiku zmizí někde mezi stromy. Majetnicky si stoupnu mezi stromy, kdyby měl někdo další podobné nápady. Prudce odfrknu, nacez se k Lili přitisknu blíž. Kdyby náhodou. Vzápětí se však proměním zpátky, poupravujíc si tričko. "Pro některé budeš, řekněme, smyslnější. V jistém smyslu. Ta značka míč nepomáhá, spíš naopak. Všichni ale už teď ví, že na tebe nemají nárok" rozhlédnu se kolem, kdyby to snad někomu nebylo jasné. "Půjdeme dovnitř. Ulovím ti něco později." Rozhodně ji tu teď nenechám samotnou.

"Jelen je statnější, takže by byl ideální. Jen poprosím bez vnitřností, stáhnout ho zvládnu i když to bude trošku svinčík." ušklíbla se na něj. Připomnělo jí to jak jednou Coře domů přinesla staženého a vykuchaného králíka, její matka málem dostala infarkt. Nestihne mu odpovědět a sama je dost v šoku když uvidí jak zareaguje. "Sebastiane!" zamračí se na něj. "..vždyt' byl ještě mladý.. spíš jako štěně než vlk." zabručí nespokojeně když na něj pouští takovou hrůzu. Jí samotnou to vyděsilo. Když se ale postupně uklidnil a přitiskl se k ní ve vlčí podobě, podrbala ho taky mezi ušima. "Hodný chlapec, ale nemusíš být tak zlý.." povzdechla si tiše. Když však ale začal mluvit, zamrkala překvapeně. "Smysln.. cože?" kouká na něj opravdu překvapeně. Nemá vůbec tušení jak to myslí, ve vlčích věcech je poměrně nová a i kdyby to olíznutí mělo nějaký význam, ona ho rozhodně neznala, brala to jako olíznutí od štěněte, něco jako uvítání. Nakonec ale sklopila pohled a nechala se jím odvést do jeho pokoje. Když se za nimi zavřely dveře, povzdechla si. "Vážně.. by jsi neměl být tak přísný.. vždyt' ten kluk z toho může mít trauma.." protočila lehce oči, sledovala ho se založenýma rukama. Na druhou stranu chápala že si jí musel chránit jako svojí, protože bůh ví co by si mohli zkusit podle toho co řekl o tom znamení, i když to jí jasné moc nebylo, proto ho sledovala pohledem že očekává vysvětlení. A nejlépe hned, plus odpověd' na to co jí chtěl říct než je přerušili.

Dobrá, možná jsem to trochu přehnal. Jenže... jednoduše mi stačilo si představit, že mi Lili chce někdo ukrást. I takové nevinné gesto, jako je olíznutí ruky mi v tu chvíli připadalo vysoce nepatřičné. Až teď mi došlo, že jsem nejednal úplně rozumně. Ocitáme se u mě v pokoji opět a mě, očividně, čeká spousta vysvětlování. "Je jedno, kolik mu bylo, Lili" nicméně, má pravdu. Je ještě štěně. Posadím se na postel a hlavu si schovám do dlaní. Dopřeji si pár tichých chvil, než se pustím do vykládání. "Půjdu ho potom najít, určitě to nebude tak hrozné" to však vědět nemůžu. "Ale jde o to, že pokud nevytyčím hranice, bude to jenom horší" pomalu vydechnu a skrz roztažené prsty kouknu na Lili. "Je to jen všeobecná teorie, ale slyšel jsem, že když je družka jednou označena, u některých vlkodlaků to může vyvolat touhu přebrat si ji pro sebe. Je to ojedinělé, ale stává se to. Jednoduše.. mám strach." A je to venku. Je jen velmi málo věcí, kterých bych se skutečně bál. Tohle byla jedna z nich. "Sám tomu moc nerozumím. Můj vlk, má potřebu tě chránit ať to stojí cokoliv. Mít tě pro sebe." Občas mi připadalo, jako bych měl dvě samostatně smýšlející části. "Nechtěl jsem tě vyděsit" doplním ještě. Nakonec vstanu a přejdu na druhou stranu pokoje. "Pokud jde o reakci ostatních, většina už si toho kousnutí všimla. Stejně tak ví, že nejsi vlkodlak. Je jen otázkou času, než se to dozví..." zadrhnu se, oči doširoka otevřené. Tohle jsem tak trochu nedomyslel. "Alfa." Poslední slovo mi splyne ze rtů.

Povzdechne si tiše, sleduje ho a když ho tam vidí tak sedět, dojde k němu a položí mu ruku na rameno. "Vysvětli mu to tak jako mě, určitě to pochopí. A nikdo ti mě nepřebere, o to se nemusíš bát. Chci jen tebe. at' se děje cokoliv. Ty budeš vždycky moje první volba, slibuji." pronese a sleduje ho chudáka jak je z toho sám vyřízený. Sleduje ho když vstane a pochoduje na druhou stranu. Tyhle vlčí záležitosti nebyly zrovna jejím šálkem čaje, ale přijala to v tu chvilku kdy přijala i jeho. Když se zadrhne a vytřeští oči, rychle k němu přicupitá. Když vyřkne to slovo, které podle ní znamenalo jedině problémy, polkla hlasitě. Vzala jeho ruku, začala cosi šeptat a na ruce se mu objevila maličká runa které se ale hned vpila do kůže. Ta runa znamenala propojení. Může mít tak víc energie, být o něco rychlejší, silnější než vlkodlaci normálně jsou, ovšem jak bylo zmíněno, propojí je to ještě o něco více. Tudíž on ted' už bude moct cítit její emoce také. "Prosím tě.. pokud se vyhnout souboji. Ale kdyby na něj přeci jen došlo, vypust' všechno ven. Vztek, bolest.. pomůže ti to." pronesla a vzala jeho obličej do rukou a dlouze ho políbila. Najednou cítila obrovský strach o něj, ne o sebe ale o něj. Nezvládla by ztratit ho. On to také mohl cítit, ale zároveň mohl cítit i lásku kterou k němu chovala.

Jednoduše přikývnu. Ve vysvětlování moc dobrý nejsem, očividně, ale pokud se aspoň pokusím vyrovnat výkonu, který jsem předvedl tu před Lili, měl bych mít úspěch. Doufejme. Obvykle jsem tolik trpělivosti neměl, abych někomu vysvětloval něco poměrně složitého. Alespoň pro mě. Nicméně dříve či později se to ono mládě bude muset naučit tak jako tak. "Já.. já vím. Jenže nikdy nemůžeš vědět, co se stane." Možná, že dobrovolně by odolala, ale pokud by neměla na výběr.. ne, takhle nemůžu uvažovat. Když se Lili octne opět v blízkosti, věnuji ji lehce zmatený pohled. Přesně odrážel to, jak se aktuálně cítím. Ani neceknu, když vezme mou ruku a začne něco tiše mumlat. Můžu jen hádat, že jde o nějaké kouzlo nebo podobně. Chvíli poté se mi na ruce objeví nějaký znak, který vzápětí víceméně zmizí. Pokusit se vyhnout souboji? Nevím, jestli to bude vůbec možné. Nepřeruším ji však, což se ukáže jako dobrý tah. "Dobře. Dám do toho všechno" ne pro sebe, ale pro ni. Aby s ní mohl být i nadále, protože jinak? Jinak jsou oba pravděpodobně vyřízení. To však Lili neříkám, nechci ji zbytečně strašit. Mé srdce naplní láska, která ještě umocní tu, kterou cítím já. Zároveň však i strach. Maličko se pousměji a rukou přejedu po jejích vlasech, hebkých jako hedvábí. "Ani nevíš, jak moc tě miluju" vydechnu jí do rtů předtím, než ji na oplátku políbím já. Dlouze, vychutnávajíc si její sametové rty. Pokud je tohle náš poslední společný večer, tak ať stojí za to. Dost! Nic špatného se nestane, musím v to věřit. Vše se v dobré obrátí.

"Dělej to pro nás, ale i pro smečku. Je hloupé přikazovat někomu koho má milovat a koho ne. Když ho porazíš, můžeš si vytvořit svá nová vlastní pravidla. Ale nepodceňuj ho. Moje síla proudí i tvými žilami. Ale chci být u toho, musím to vidět." vydechla a pohladila ho opět po tváři když jí líbl. Vychutnávala si ten polibek. Pak už mohli slyšet jak v dolním patře jsou slyšet několikatery hlasy. Ač nerada, odtáhne se. "Miluju tě. A myslím že jsem tě milovala i dávno před tím. Jsi jedna z nejsilnějších osob které znám. At' už se stane cokoliv, zvládneš to." pak už ho vzala za ruku, kterou mu pevně stiskla a pomalu ho vedle ven z pokoje. Měla svou hlavu takže i kdyby nechtěl prostě tam musela být. Přinejhorším by využila magii. Sice někteří mágové umí projevit zvířecí část, na to ale byla dost mladá. Nebyla ještě na tak vysoké úrovni. Ale pěkně ublížit by zvládla kdyby to bylo potřeba a kdyby ho tím zachránila i když násilí neměla vůbec ráda. Když došli dolů, stál tam alfa a kolem něj ostatní vlci. V podstatě skoro celá smečka, a že jich bylo. Zastavila se s ním zhruba čtyři metry od alfy, schovala se trošku za něj. Ano bála se, ale bála se o něj protože by nesnesla kdyby se mu něco stalo zrovna kvůli ní. Pokud Alfa prohraje, spadne na tu nejnižší pozici ve smečce dokonce i pod ty mladé, a to jen přinejlepším. Ještě tu byla ta možnost že Alfa při souboji zemře, nebo že ho Seb vykáže pryč.

"Ano. Udělám to pro všechny" naplní mě odhodlání. Chci změnit současná pravidla, která, jak Lili trefně zmínila, jsou nejen hloupá, ale i zastaralá. Jenže to na pořád jeden háček. Musel bych porazit současného Alfu. Který je ve vedení právem, jelikož je z nás nejsilnější, nejstarší a byl to právě on, kdo mě přeměnil. Z části se cítím, jako bych jej zrazoval. Nemůže mi však diktovat osobní život. "Pokud je to tvé přání, budiž. Ale nebude to hezký." To vím stoprocentně. Byl jsem svědkem několika tréninků a téměř u všech tekla krev. Takhle to jednoduše bylo a tečka. Její slova mi dodají tolik potřebnou odvahu. Krátce, rázně přikývnu. Je čas. Poznám to podle rozruchu dole. Stisknutí ruky ji vrátím. Jsem nesmírně rád, že je tu Lili se mnou, bez ní bych to asi nezvládl. Bez zastávky dojdeme až dolů, kde je již seskupení. Alfa, uprostřed a kolem prakticky celá smečka. Všichni u toho chtěli být. Zrada Bety se nebere na lehkou váhu. Cítím Lilin strach, možná až moc dobře. Thomas, vlk, ke kterému jsem vzhlížel mi věnuje jediný pohled. "Je to pravda. Mou partnerkou není vlkodlačice. Porušil jsem tvá pravidla a jsem připraven nést následky." Můj hlas je jasný a čistý, beze stopy strachu. Nesmím jo pustit na povrch. "Tímto tě vyzývám na souboj o vedení." Jakékoliv hlasy okamžitě utichnou. Nikdo nevydá ani hlásku. Z Thomasova výrazu se nedá nic vyčíst. Nakonec však promluví. "Vyřídíme to venku. Pokud prohraješ, ty i ta tvoje.." odmlčí se a přejede Lili pohledem. "..cokoliv to je, jste mrtví." Nikoliv vyloučení, ale smrt. Měl jsem s tím počítat. Beze slova jej následuji ven, do chladné noci. Doposud pošmourný den přešel ve slabý déšť, který nám nyní máčel oblečení. Nejen my dva, ale i všichni ostatní se vyhrnou ven. Není na co čekat, Thomas i já se přibližně ve stejném okamžiku proměníme do vlčí podoby. Je to tradice. Chvíli kolem sebe kroužíme, než Thomas ve zlomku vteřiny vyrazí přímo proti mně. Mohl jsem být jakkoliv připravený, avšak na něj to nestačí. První zásah má když se silnými zuby zahryzne do oblasti plece. Nocí se rozlehne tlumene zavytí, vyvážející z mé tlamy. S vlastním útokem nezahálím, využijí všechen vztek, nenávist, ale i lásku, kterou cítím k Lili. Částečně i ke zbytku smečky, jen to je jiný druh lásky, přirozeně. Bojují tu za svoji rodinu.
Po celou dobu souboje řádné kousance utrží obě strany, a to pořádně. Nedá se s přesností určit, kdo má zrovna navrch. Chvíli jsem to já, chvíli zase Thomas. Rozhodně jde o jeden z nejvyrovnanějších soubojů vůbec. V jednu chvíli situace vypadá pro mě hodně špatně. Ležím na boku, s kožichem slepeným od krve a bahna a těžce oddechuji. Pokud je tohle konec..chci aspoň naposledy vidět Lili. Vyhledám ji očima a chvíli na ni pohled udržím. Před očima se mi odehrají všechny vzpomínky, které máme z dětství. Tuhle dívku já opustit nedokážu, nesmím. Sesbírám zbytky sil a postavím se na všechny čtyři tlapy. Znovu nalezená síla mi proudí krví a nutí mě pokračovat v bojí dál. Hrdý až do konce, tak to má být. Rozběhnu se, pravda, trochu kolébavým způsobem, avšak můj útok je naprosto přesný a bezchybný. Nemám v úmyslu jej zabít, nejsem on. Nicméně zasáhnou ho tak, že už není schopný pokračovat dál. Zůstanu já, jako vítěz. Už jen chvíli musím zůstat stát, než mi tlapy vypoví a já se svalím na zem. Při troše štěstí dnešek přežiji sice se zraněními, ale ty se brzy zahojí.

Schovávala se za něj po celou část rozhovoru. Musela však potlačit chut' poslat ho někam když uslyšela co o ní řekl. Ta nechut' kterou z něj vycítila, ta nenávist. Takový člověk si nezaslouží být Alfou. A pak už se jen jde ven, boj započne. Má sto chutí se vrhnout mezi ně, utnout to pokaždé když vidí že je její drahý Sebastian zasáhnout. Nahrnou se jí slzy do očí. Dokonce i vlci kolem ní jsou ovlivnění tím co cítí ona, protože to opravdu vyzařuje z ní dost silně. Sama by se o něj rvala do posledního dechu kdyby byla třeba. Nesnesla myšlenku na to že by mohl prohrát. Věřila v něj. Když uslyšela jeho zavytí, úplně jí ztuhla krev v žilách a padla na kolena. Její milý, její život, její všechno. Nemůže to být pravda, potřebuje ho. Po tvářích jí tečou téměř krokodýlí slzy, a když se chce sama postavit na nohy aby se do toho nějak vložila a zachránila alespoň jeho, vyhledá její pohled. Jeho pohled opětuje, srdce jí buší jako zběsilé. "Seb... ast.. iane.. m.. miluju tě." podaří se jí ze sebe dostat dostatečně slyšitelně. Když ale vidí jak je silný, jak se postaví na tlapy a vyrazí v útok, pevně stiskne dlaně v pěsti a kousne se do rtu, až jí po něm steče krev. 'Dokážeš to, miluju tě a vždycky budu.' může se mu ozvat hlavě. Pokud jsou i vlkodlaci propojení myslí, je dost možné že to mohou slyšet také. Když zasáhne a s velkým úspěchem, vykvíkne radostí. Když vidí že je to bezpečné, doběhne ihned k němu, pomalu se ho snaží nějak vzít. "Ty malej.. pojd' mi prosím pomoct." vykvíkne a když k ní ten vlk který jí předtím olízl dojde pomoct se Sebastianem, koukne na ostatní. "Moc dobře víte že by tohle Sebastian schválil. Ošetřete mu ty nejhorší rány a odneste ho pryč mimo hranice. Jděte čtyři kvůli bezpečí, zbytek zůstane s námi dokud se ostatní nevrátí." pak už ale odnesou Seba dovnitř, kde ho položí na gauč. Kupodivu jí poslouchají jako právoplatnou družku Alfy, což je také mnohem důležitý post. Nejspíše nějak udělají to aby se proměnil do lidské podoby a hned potom ho odnesou dovnitř. Tam se o něj začne starat Lili. Poprosí pár vlčic o určité bylinky ale využívá i lékárničku kdy musí rány ošetřit. Jejich spolupráce s Lili je tak nějak automatická, sem tam je slyšet smutné kňučení kvůli tomu že jsou smutní z toho jak je Sebastianovi. Nakonec se ho jim ale podaří dát nějak dohromady, přičemž využívá Lili svoje znalosti mága.

Po celou dobu vnímám absolutně všechno. Její přítomnost, její emoce, prostě všechno. Dokonce i hlas, který se mi v krušném okamžiku ozve v mysli. A aktuálně je mi jedno, jestli to slyší i zbytek smečky nebo ne. Pravděpodobně ano, jelikož i my všichni máme mezi sebou propojení, jen poněkud jiného druhu. Řekněme takové bez emocí. To je však nyní vedlejší. V hlavě slyší bušit vlastní krev, která je skoro ohlušující. Kolem sebe, krom šera, vidím i několik pobíhajících nohou. Proměnit se v mém stavu zpět v člověka sice není tak složité, jako spíš riskantní. I tak se však, za pomoci ostatních, přece jenom proměním. Bolest, kterou jsem pociťoval předtím, je přibližně stejná. Skoro každá část těla je nějak zasažena, ať už méně či více. Pořád jsem však naživu a to je v tuto chvíli nejdůležitější. Nejspíš jsem na nějakou dobu vypadl, jelikož když pomaloučku otevřu oči, místo noční oblohy spatřím osvětlený strop v obýváku. Musím oči přimhouřit, jak je ta záře oslepující. Pootočím hlavu mírně na stranu. Pořád je tu a neopustila mne. Ta myšlenka mi vykouzlí úsměv na tváři, mírně pošramocené několika škrábanci. "To už jsem v nebi? Protože se mi právě zjevil anděl." Tlak na hrudi velmi pomalu ustupuje, stejně jako další zranění, která se částečně zacelují. I těch pár zlomených žeber bude brzy v pořádku, věřím v to. Přítomnost zbytku smečky vnímám jen okrajově. Alespoň vizuálně. V hlavě je však můžu slyšet až moc dobře. Nikdy předtím jsem nic podobného nezažil, až nyní.

Starala se o něj, a jako by snad byla matka celé smečky, hezky je všechny zaúkolovala. Pak měli ale nějakou dobu klid, jen dva mladí vlci šli na lov, dopřála jim tak odreagování. Sice potom nadávala když ve vlčí podobě dotáhly srnce na verandu na které byla díky tomu krev, ale nakonec jim jeden z chlapců pomohl jelena odtáhnout, vykuchat a dokonce i stáhnout a vykostit, což uvítala. Maso leželo v kuchyni jelikož se od něj zatím nechtěla ani hnout. Nikdy od té doby co ho tam přinesly od něj neudělala ani jeden krok. "Páni.. myslím že se asi uhodil do hlavy." pronese nahlas, i když se uculí nad tím co řekl. Přeci jen, občasné popichování z jejich vztahu nikdy nevymizí. "Musíš odpočívat. Nevysiluj se zbytečně. Vyhrál jsi, všichni jsou tu a jsou v pořádku. Na hlídky dnes budou chodit po třech aby jsi si nemusel dělat starosti." jemně mu otírala rány bylinkovým odvarem, usmívala se. Ted' mohl cítit že byla opravdu št'astná, i když by se mu nejradši vrhla kolem krku. Musela ale dbát na to v jakém byl stavu, rozhodně to ale nechtěl zhoršit. Ovšem její oči ted' mají tmavě kovovou barvu, to je díky vší té krvi. Drží se ale opravdu hodně dobře, to se muselo nechat.Byl vysvlečený a měl na sobě jen čisté boxerky které mu navlékla sama když všechny na okamžik vyhnala. Nechtěla aby jí ho někdo okukoval. Čisté tepláky ležely na rohu, připravené k tomu aby si je později mohl kdykoliv obléknout, prostě jen až se na to sám bude cítit.

"Nepamatuju si, ale je to možný. Pořád si ale myslím, že mám pravdu." Za tím si budu tvrdohlavě stát ať se děje cokoliv. Ať už Lili řekne co chce, je můj anděl. Nadzvednu se na loktech a trochu se posunu. Levou rukou mi projede ostrá bolest, ta však za chvíli pomine. "Nepotřebuju odpočívat. Potřebuju.. měl bych se sebrat a něco dělat. Nemůžu se tu jenom válet, Baby." Tentokrát mi její přezdívka sjede ze rtů zcela neúmyslně. Zhluboka se nadechnu a na moment zavřu oči. Vypořádala se se vším na výbornou, to se musí nechat. Věřil jsem v ni, věděl jsme, že bude perfektní lídr. To, že ji zbytek smečky poslouchal na slovo považuji za dobré znamení. Nejen, že přijali mne, ale hlavně přijali Lili. "Dobře.. dobře. Vidím, že jsi se stihla o všechno postarat. Děkuju, za všechno." Mít někoho jako je ona po svém boku je doslova dar, který mi byl svěřen. Její štěstí se mísilo s tím mým, jednoduše jsem maximálně spokojený. Vidím ji však na očích, že jí něco schází. "Potřebuješ se nakrmit." Není to otázka, spíš oznámení. Které je jasné mně a zcela jistě i jí. "Posluž si, nikdo tě tu soudit nebude." Pokud ano, zakroutím mu krkem a hotovo.

"Bud' budeš odpočívat dobrovolně a nebo tě svážu." pronesla pobaveně a když jí řekl Baby protočila oči a ušklíbla se. "Chtěla jsem aby můj milý mohl v klidu odpočívat. Takže odpočívej.." sedla si za něj tak aby mohl být opřený hlavou o její prsa, které jsou jako dvě příjemně měkké polštářky. "Já vím, ještě nějakou dobu vydržím, přinejhorším půjdu do lesa na nějakou tu pumu, i když to není zrovna to nejlepší." poušklíbla se. Krev zvířat byla dobrá jen jako nouzovka, a pokud si měla vybrat zvíře, byl to medvěd nebo puma. Ti mají nejchutnější krev pokud jde o zvířata. Zasytí jen na chvilku, ale když se bude cpát lidským jídlem, zvládne to v pořádku do zítra. Rozhodně je nechtěla nijak provokovat a dělat takové věci před nimi. I když jsou ve smečce zvyklí sdílet své soukromí, rozhodně nevěděla jestli by bylo dobré pít z něj před nimi. Sklonila se k jeho krku na který ho políbila, ale jen to. "Jsi můj hrdina, ale je tu pár vlčat které si chtějí promluvit o tom boji. Bud' na ně hodný, nerozčiluj se. Já půjdu připravit nějaké to jídlo." pohladila ho jemně po vlasech, vtiskla mu další polibek tentokrát na rty a šla do kuchyně. Tam se pár vlčic a vlků přicpalo k vaření, takže ve finále vařili všichni tak nějak dohromady. Nakonec z toho vznikla světlá omáčka s masem ze srnce a zeleninou, s trochou bylinek a knedlíků, kterých museli uvařit nejméně patnáct, což nebyl problém díky tomu že měla pomocníky, takže pak je nechala at' to všem nandají a donesou, ona pro sebe a Seba si nechala dát velký talíř s dvanácti knedlíky. Opět si sedla za něj, a začala krmit střídavě jeho a střídavě sebe. Dokonce jim nějaká vlčice podala pití.

"Abys věděla, jsi horší, než moje máma" zamračím se, nicméně na polohu, ve které se ocitnu, si nemůžu stěžovat.Hlavou opřený o její prsa, kdo by protestoval? "Mhmm. To by nejspíš bylo nejlepší" v žádném případě nechci být nijak protivný, to vůbec, nicméně musím uznat, že pro tuto situaci by bylo nejlepší, kdyby zbytek smečky tolik, v jistém směru, nedráždila. A les skýtá spoustu dobrot, o kterých jsem přesvědčený, že jako dočasná náhrada budou vynikající. Stoprocentně to však tvrdit samozřejmě nemůžu, nevyznám se v upířím jídelníčku. Lili výpravu do lesa označila jako nejhorší možnost, z čehož jsem mohl jakž takž vyvodit určité závěry, které však nebyly kompletní a vůbec ne podložené důkazy. Tiše zavrním, když se mi dostane polibku na krk, avšak nic víc. "Já jsem vždycky hodný." Opáčím prakticky okamžitě, už zase s nesouhlasným výrazem, který se záhy změní v úšklebek. "Dobrá, slibuju, že nebudu zlej. Užij si to." Ač nerad, posunu se tak, aby mohla Lili zaplout do kuchyně. Kde, jak tak pozoruji, je jako doma. Což v žádném případě není špatná věc, ba naopak. Chvíli můj pohled směřuje směrem, kterým odešla, než mou pozornost upoutá trojice očividně mladých mladíků, možná kolem třinácti až patnácti let. Nejsem si jistá, zda-li se do smečky narodili anebo byli převzati. Nicméně, na to budu mít dostatek času. Přesunu se do krapet důstojnější pozice a mávnu rukou k sedačce a křeslům poblíž. "Sedněte si, přece nebudete stát" mohu zpozorovat, že se po sobě nejistě podívali, avšak mou výzvu splnili. "Tak, o čem si chcete promluvit?" Tak často jsem u Thomase v podobných rozhovorech nebyl, abych věděl, o čem se obvykle bavili. Ukáže se, že to vůbec nebylo nic strašného. Pouze chtěli vědět pár tipů a triků. Mimo to by také rádi věděli, jaké budou změny v chodu smečky jako takové a podobně. S tím jsem jim však příliš nepomohl, protože podobné oficiální ohlášení jsem si chystal na později, až se všichni sejdeme spolu. Kdy to bude ještě nevím, ale prozatím máme času dost. Rovněž mi připomenou, že by bylo vhodné určit novou betu a to co nejdřív. Musím jim dát za pravdu, to je velmi důležitý post. Právě proto si ale chci dát načas. Ve výsledku bych řekl, že zas tak děsivý jsem snad nebyl. Doufejme. Rozhodně mladíci vypadají o dost více uvolněněji než z počátku. Zatímco oni se vydají do jídelny, čítající jeden dlouhatánský stůl, abychom se tam všichni vešli, já zůstanu na místě. Částečně mám pocit, že by Lili příliš ráda nebyla, ačkoli se už cítím o dost lépe. Jen co ji mám opět poblíž, uvolním se o něco víc. "Jak to šlo?" Zeptám se zvědavě, ačkoli celkem zbytečně. Podle vůně vycházející z kuchyně a podle přeplněného talíře, který nesla, jsem měl zcela jasná vodítka vedoucí k odpovědi. "Děkuju, Kiro." Usměju se na vlčici, která nám donesla pití. Bylo to milé, to rozhodně. Na druhou stranu mě napadlo, zda-li si nemyslí, že odteď nám bude muset dělat něco jako osobního sluhu. To budu muset také na setkání vyjasnit, spolu se spoustou dalších věcí. A jak se znám, tak i kdybych si udělal seznam, na polovinu toho zapomenu. "Tak, jak se ti tu líbí, Lili? Nechci na tebe nějak naléhat, ale napadlo mě, že by ses sem mohla tak nějak.. přestěhovat. Pokud teda samozřejmě chceš." Jednou z věcí, které chci určitě změnit je styl, jakým byla víceméně z donucení vedena partnerství. Povolení různých ras bude samozřejmostí nejen co se vztahů týče, ale i zde, v sídle, které bude moct navštěvovat každý, kdo toho bude hodný.

Hned při vaření se dozvěděla pár jmen. Snažila se je zapamatovat, ale bylo to jako kdyby měla pomalu dvě desítky nových dětí. Rozhodně hodlala znát jméno každého z nich i když to bude trvat. Ovšem když ho měla u sebe, byla ráda. Cítila se tak mnohem v bezpečí a byla zároveň i klidnější. Pomalu střídavě krmila sebe i jeho, zatím co se zeptal jak to šlo. Usmála se široce když nestačila odpovědět, protože k ní přiběhla cca 11 letá holčička, koukla ustrašně na seba ale pak se naklonila k uchu Lily, ta jí něco pošeptala a Lily jen přikývla. "Řekla bych že to,dopadlo dobře podle těch spokojených zvuků co slyším z jídelny." Zasmála se tiše, načeš se ozvalo téměř sborové mručení. Pak mezi dalším krmením přišla otázka, nebo snad prosba? Zamrkala překvapeně. Cora by měla alespoň byt sama pro sebe, ona by mu byla blíž. Věděla že by to bez Sebastiana nezvládla a nejspíš by se bez svého vědomí ocitala v lese čím dál více častěji. A být mu na blízku je něco co by ulehčilo její křehké dušičce. "Založíme si spolu útulek?" Zažertovala trochu, i když odpověď už moc dobře mohl znát. Chtěla s ním být, i když to jistě bude pořádný blázinec.

Jak to tak vypadalo, celá smečka přijala změnu celkem bez problémů. Alespoň tak to zatím vypadalo, pravda se ukáže až časem. Nicméně mám pocit, že všechno dopadne dobře. "Tak vidíš. Už teď jsi skvělá alfa" víceméně, jde o takový terminus-technicus. Ačkoli pojem alf platil výhradně pro vlkodlaky. To je fuk. Pak přijde otázka stěhování. Z mého pohledu to bylo naprosto vynikající řešení. Měl by Lili u sebe a nemuseli by se shánět po někom, kdo umí aspoň obstojně vařit... Nu dobrá, poslední bod je spíš taková třešnička na dortu. "Možná to zní bláznivě, ale tak nějak to skutečně bude" pokývu rozvážně hlavou. Rozhodně nehodlám nechat náhodná vlčata napospas osudu. Kort teď, když se blíží zima. "Otázkou je, jestli si na to troufáš. Mít tolik rozlítaných štěňat na starosti dá zabrat." O čemž se sám ostatně přesvědčím již brzy. "Nicméně, měl bych se pomalu zvedat. Je spousta věcí, které ještě musím zařídit." I když to jediné, či bych nyní dělal nejraději je zůstat tu napořád. Lehce Lili líbnu na tvář, to je tak všechno, na co se aktuálně zmůžu. Ať už s protesty nebo bez nich, zvednu se a alespoň si obléknu tepláky. Ne, že by mi byla zima, ale polonahý tu být nemusím, že. "Takže, kdy tě přestěhujeme?" Založím si ruce v bok, rozhodnutý začít třeba hned.

Koukla se na něj polekaně když řekl že to může být pravda. "Hele víš že já jsem pro každý bláznivý návrh, i když jsem si naší budoucnost představovala trochu jinak.. představ si že by jsme do tohohle blázince měli mít někdy v budoucnu dítě.. přestěhovat asi.. o víkendu? Mezi tím tu můžu být." lehce nafoukla tvářičky. Rozhodně to ale byla logická věc, do budoucna se to také stát mohlo. Ovšem, kdyby jí domů přinesl miminko nějaké odložené vlkodlače, asi by jí trefil šlak. I když by to bylo zajímavé. "Víš Sebastiane.. je tu ještě jedna věc co ti musím říct. A ty nikam nepůjdeš, minimálně do zítřka máš nařízený odpočinek." pronesla s nadechnutím. Když mezi řečí dojedli, pomohla se mu pořádně posadit. Hleděla na něj s obavami, možná trošku se strachem. "Víš jak jsem ti říkala o té upírce? No tak.. ona.. ona je to Cora. Ale pochop, musela jsem tě od ní držet dál, protože by jsi na to že je upírka nemusel reagovat nejlépe. Má úplně jiný pach než já. A jak víš.. upíři a vlkodlaci se nesnáší. Další důvod byl že by ti Cora mohla ublížit i kdyby nechtěla.. teprve se učí ovládat." povzdechla si a hleděla mu do očí. Měla strach že se na ní naštve.

"Vím, že je to tady trochu, hmm... chaotické, ale to se časem spraví." Pravděpodobně ne, ale o tom UZ pomlčím. Co si já pamatuji vždy tu bylo rušno, spousta vlků a občas i řádný svinčík. Štěstí je, že mezi sebou máme i děvčata a ženy. Bez nich bychom byli v háji. A v bordelu. "Ber to z té pozitivní stránky. Budeme mít spoustu tet a strýčků na hlídání." Pokrčím rameny. V podstatě je to pravda, ne že ne. "Víkend zní fajn. Myslím, že to do víkendu vydržíš." Pokud se do té doby tady z toho nezblázní. "Fajn, tak ven s tím" raději si zase sednu. Ukáže se to jako dobrá volba, jelikož novinky jsou to docela velké a překvapení skrývám jen těžko. Vyválím na Lili oči, prvně neschopný cokoliv říct. "Ty.. Cora he u tebe" pronesu pomalu, vstřebávajíc tento fakt. "Jsem rád, že je v dobrých rukou. Děkuju" pevně Lili obejmu. Měl jsem o Coru strach, přirozeně, ale teď když vím, že byla s Lili, jsem klidný. "Chápu, že jsi mi to nechtěla říkat. Upřímně? Kdybych zjistil, že je to ona, když jsem byl u tebe... nevím, co by se stalo." Povzdechnu si. Vypadá to, že vše nakonec dopadne dobře.

Radši starosti ohledně rodiny a budoucnosti odložila. Už tak jí zastupování jeho když byl mimo nadělalo pár vrásek, ale i tak. Tak jako tak je spolu s ním alfa, tedy družka alfy což je skoro to stejné. Prostě Alfa pár. Když to na něj vyklopí a on nereaguje přehnaně, spadne jí kámen ze srdce. "Je v pořádku.. zatím jsem jí dala mojí krev a nějaké ty krevní sáčky. Moje krev jí navíc vystačí, rozhodně si o ní nemusíš dělat starosti. Časem se můžete setkat, někde mezi lidmi kde budeme mít jistotu že ani jeden z vás nic neprovede." pronese s pousmáním. Natáhne se k němu a dlouze a vášnivě ho políbí. Načež si se ozve sborové FUUUJ od třech mladších kluků a ona jen protočí oči, koukne na hodinky. "Vy! Koukejte se jít vykoupat a spát. Jestli si myslíte že budete přes den pobíhat po lese a neučit se, to se šeredně pletete! Půjdete do školy!" pronesla se založenýma rukama a koukla na Seba aby její slova potvrdil. Rozhodně bude chtít aby se jim dostalo dostatečného vzdělání i kdyby je měla učit doma sama a měli by do školy docházet jen na zkoušky.

"Jsi jednoduše nejlepší. Myslíš na všechny. Vážně by mě zajímalo, jak to děláš." Já občas míval problémy s tím, abych myslel sám na sebe. Kdežto Lili? Zvládá pomalu nemožné. To jsem na ni, byť většinou tajně, obdivoval. Na poznámky chlapců nikterak nereaguji - ostatně, užijeme si jich nejspíš ještě hodně. Příliš mi to však nevadí. Jednoho dne také poznají, jaké to je. U podobných úvah si přijdu minimálně o dvacet let starší. Zatímco Lili chlapce školí, mlčky ji pozoruji. Nemůžu se ubránit lehkému úsměvu, který se mi rozprostře na rtech. "Jednou z tebe bude úžasná máma." Nejsem žádný expert, ale ještě jsem nebyl svědkem toho, aby někdo na děti takto dohlížel. Co se smečky týče, máme tu pár jedinců, o něž se starají rodiče, ale také sirotky, které rodiče nemají. Jejich jedinou rodinou je právě smečka a to bývá občas problém, když se sejde tucet různých názorů. "Slyšeli jste Lili. To, že jste měli dnes volno neznamená, že ho budete mít i zítra. Strejda Lucas by nebyl rád." Mávnu rukou, jako bych odháněl dotěrné mouchy. Dotěrné možná částečně, ale spíš než mouchy, tak vlčata. Posléze se otočím na Lili. "O vzdělání nemusíš mít strach, na škole učí jeden z nejschopnějších vlkodlaků. Je to výhoda, aspoň jsou mladí pod dozorem." Zde měli pojištění, řekněme, dokonalé. "Od zítřka se všechno vrátí do starých.. chci říct, vlastně nových, kolejí. Pokud se jedná o nějaké velké změny, obvykle máme jakýsi sraz, poté, pokud jde o dobrou věc, jdeme společně na lov. Myslím, že čím dřív, tím líp. Navíc, říkala jsi, že odpočívat musím jenom dneska, žejo?" Ujistím se, i když ve výsledku bych si vše nejspíš udělal hezky po svém.

Zazubila se na něj lehce a št'ouchla ho do boku když řekl že bude jednou úžasná máma. Rozhodně měla instinkt kdy se o ostatní chtěla starat. Nechala ho aby také promluvil do duše těm vlčatům, přeci jen to je více jeho parketa než její. "Dobře, nebudu vám překážet, ale na lov půjdu ještě dnes, nejlépe za chvilku. Budu lovit dost dlouho. A ano odpočívat jen dnes. Navíc do rána budu stoprocentně zpět a stihnu vám všem udělat snídani." chtělo to tak dvě pumy, najít je nebyla zrovna legrace a o tom ulovit je také rozhodně ne. Nechtěla ale aby měl nějaké výčitky, nebo aby šel s ní protože musel odpočívat. Musel zůstat silný pro všechny ostatní, pro celou smečku. Nakonec vstala, pomohla vstát i jemu k čemuž využila poslední zbytky upířích sil které jí ještě zbývaly. A taky bude muset zavolat Coře, nebo jí napsat sms minimálně. Uklidnilo jí ale že mají většinu věcí zajištěnou. Pomůže mu pomalu k němu nahoru do pokoje. "Takže si hezky odpočineš.. možná to stihnu i do čtyř nebo do pěti hodin, takže mi vyhřej místo v posteli." uculí se a když padne do postele tak ho hezky přikreje.

Ještě téhož večera
"To zní skvěle. Potřebuješ doplnit energii a vůbec, vypadáš strašně." Samozřejmě to nemyslím do puntíku vážně, jen jsem ji musel poškádlit, to totiž patřilo k mým oblíbeným činnostem. Jen tak se svého návyku zřejmě nezbavím, ačkoli jsem upustil od dětských verzí. Dnes je to však o něčem jiném. Dnešní děti dokáží být jeden k druhému ne zrovna milé. Možná je štěstí, že alespoň my ty své držíme pevně na vodítku. Vodítku.. haha. Ještě chvíli se jen tak válím namístě, protože proč ne, než s pomocí Lili vstanu a odebereme se ke mně do pokoje. "Dobře, budu na tebe čekat." Zlehka ji políbím, načež, hezky na vorvaně, padnu do postele. Připadá mi to jako roky, co jsem si ji užil naposledy. Netrvá dlouho a jako lusknutím prstů se propadnu do říše snů, o okolním světě nemajíc ani tušení.
Dalšího dne ráno
Probuzení do slunečních paprsků, které prosvítaly skrz napůl zamrzlé okno, bylo sice pomalé a unavené, ale jakmile jsem plně procitl, vše se navrátilo do pořádku. Prakticky všechny svaly v těle mě bolely, nicméně jsem věřil, že jakmile se trochu proběhnu a nadýchám se čerstvého vzduchu, bude to mnohem lepší. Přibližně o hodinu později od chvíle, co jsme se probudil, se konečně vykopu z postele. Převleču se do poměrně obyčejných riflí, šedého trika, přes které přehodím tmavě modrou košili a navrch černou bundu, která je sic víceméně zbytečná, ale jednoduše se mi líbí. Už připravený sejdu do přízemí, kde se nachází přibližně polovina celé smečky. "Za půl hodiny se sejdeme na obvyklém místě. Většina z vás ví, jak to chodí. A zbytek.. ten to jednoduše zjistí. Po krátké schůzce půjdeme všichni společně na lov. Řekněte to ostatním, prosím. Já půjdu napřed." Dostane se mi souhlasného zamručení, které mi jako odpověď dokonale stačí. Příliš velký hlad nemám, což je pro mě neobvyklé, tudíž se rovnou vydám ven. Dle předpokladu bylo chladno, tu a tam na trávě bylo možné zahlédnout náznaky námrazy. Vydám se směrem po proudu řeky k místu, kde se obvykle podobné schůzky konaly.

Když se s ním rozloučila, šla na lov. Dvě pumy sice přišli o život ale ona byla relativně sytá. Ten pocit jí ovšem vydržel jen nějakou dobu. Musela do města, nakoupila nějaké jídlo, šla pak zpět do sídla smečky. Sice jí nějaké vlče řeklo o schůzce ale i tak bude mluvit nejspíš se Sebastianem sama. Když měla klid, vyložila všechny věci a začala vařit. Udělala snad horu číny a k tomu další horu hranolek.  Bylo to tak akorát do té doby než  se vrátili. Ona byla v jeho pokoji a odpočívala. Přeci jen tolik běhání vezme člověku dost energie, včetně vaření. Na stole však bylo spoustu talířů s naloženým jídlem.