Apartment of LILICrow/CoraBlacwood

Spokojeně zamručím. Mohl bych ji takhle trápit klidně dál, jenže tím taky trápím i sebe. A já holt tak velkou výdrž nemám. Postupně se přesunu zpátky nahoru, dláždíc si cestičku za pomoci polibků. Jazykem setřu kapičku krve, která Lili utkvěla na bradě a poraněný ret nasaji mezi ty své. Lehce ji za něj zatahám, než jej ze svých spárů propustím. "Víš, že takhle jsi děsně sexy?" A nejen takhle. Natáhnu se pro jeden z polštářů, který ji položím pod zadeček, který se octne výše. Prý to ještě umocní slast. Uvidíme. Rukou ji vjedu do vlasů, pohrávajíc si s jejich pramínky. Nevím, jak dlouho dokážu ještě otálet. Ovšem... proč bych měl? Vím, co chci. A za tím si taky půjdu. Spolu s dalším přírazem se mé polibky směřované do oblasti ramene změní v silné kousnutí. Tedy, silné, jednoduše kousnutí. Takové, které zanechá značku už natrvalo a nikdy se úplně nezahojí. Takové, které značí, že LIli patří jenom a pouze mně. Že ji nikomu nedám. Že kdokoliv, kdo v její přítomnosti pomyslí na něco nemravného mi zaplatí životem. "Promiň" vydechnu a ačkoli toho ani v nejmenším nelituji, obávám se, že jsem Lili příliš ublížil.

Nikdy se nebude bránit slasti navíc, pokud jde o něj. Přivře jemně očí když jí krev ze rtìku slíbne a, zároveň slízne. Tiše vzdychne a zajiskří jí více v očích. To že je o něco výše má za efekt to že do ní proniká hlouběji. Byla ráda ž má on větší zkušenosti a ví tak jak jí potěšit. Netušila co má v plánu do té chvilky než si jí označil, protože veškeré rozumné uvažování se vytratilo. Ovšem byl slyšet i tichý výkřik který se v sobě pokusila zadusit, přeci jen ale slyšet něco bylo. Po rameny/krku jí stekla krev, něco se dostalo i na polštář. Sama si ho teď silou, a to celkem velkou přitiskla na sebe že by bylo nemožné utéct, protože její ruce a nohy byly jako okovy. Měla zrychlený dech, její oči byly temné. I když cítila silnou bolest krku, přetočila ho pod sebe. Chytila jeho ruce a než se nadál, to ona byla tentokrát zakousnuta v jeho krku s tím rozdílem že bolest on rozhodně necítil, naopak. Vrzušení, vášeň, a ještě k tomu ta malá mrška při pomalém pití jeho krve pohybovala lehce pánví když byl stále v ní. I kdyby vyvrcholil, pokračovala by dál aby ho 'slastně mučila'.

Její výkřik je jako bodnutí do srdce. Přesně toho jsem se bál. Toho, že ji to bude bolet. Ruce setnu v pěsti, nejraději bych něco rozmlátil na kousky. To nemůže být nějaký, řekněme, humánnější způsob? Zřejmě ne. Ona způsobená bolest však také představovala část celého závazku. Tak mi to aspoň bylo řečeno. Na další rozebírání nemám zrovna mnoho času, jelikož se octnu napevno přitisknutý k Lili. Bez jakékoliv možnosti úniku. Ani se nenaději a jsem na zádech, kdežto Lili sídlí nade mnou. Bez možnosti pohybu, jsem vydaný na její milost a nemilost. I kdybych se pokusil ruce pohnout, nemělo by to žádný efekt. Zkrátka cítím, že mě drží příliš pevně. V další vteřině mnou projede nyní již známý pocit vzrušení, nedočkavosti a dravosti. To vše způsobené pouhým kousnutím. Nikoli bolest, ale absolutní slast. Která je navíc umocněna Lilinými pohyby. Nejspíš ji baví takhle mě mučit. Nemůžu jí to mít nikterak za zlé, i já jsem si užil svou část. "Lili..." chtěl jsem jí toho říct tolik, avšak z mých úst vyjde jen její jméno. Chtěl jsem jí říct, že tímto tempem mé tělo brzy vypoví službu a já už dál nebudu moct odolávat. Pochybuji, že by cokoliv, co bych jí řekl, něco změnilo. O pár minut už boj sám se sebou skutečně vzdám. Vyvrcholím přímo do ní, do své lásky. Pokus pohnout se byť jen o centimetr selže už v samém zárodku. Nezmůžu prakticky nic.

Jakýkoliv výkyv emocí vnímala, sama ale také dostala to co chtěla. Pila opravdu pomalu, aby si to oba dva co nejvíce užili. Pro oba je to jako droga a ona pomalu polyká doušky jeho krve. Navíc ta krev všude kolem v ní probouzela něco dalšího. Její krev pomalu míchající se s tou jeho, při každičkém pohybu jejího těla které tak hladce klouzala po jeho. Chtěla ho celého, až do vyčerpání. Zavrněla když z jeho rtů vyšlo její jméno, jako by to byla ještě o to větší slast. Když do ní vyvrcholil, ještě krátce se na něm pohybovala dokud nevyvrcholila ona sama a se zasténáním odtrhla svá ústa od jeho krku. Vydržel to kvůli ní ale poměrně dlouho. Ona se rozhodně cítila na další číslo, ale dost možná až po tom výtečném jídle které na ně stále čekalo v kuchyni. Vydechla spokojeně, rozpojila jejich těla a zůstala na něm udýchaně ležet. Její drobounké tělo se tisklo k tomu jeho, stále ho svírala ve svém náručí ale jemně. Po chvilce mohl cítit drobné lehtání a to když začala stopy krve slízávat z jeho kůže. Bylo to trochu legrační, ale více spíše erotické až vzrušující. Rozhodně mu nic nehodlala ulehčovat a chtěla si vynahradit bolest kterou cítila když jí on kousnul. Rána byla čerstvá, ale už nekrvácela, jen kolem ní byla zamazaná krví. Očividně jí to nevadilo když na něm ležela jako schoulené kotě a vydávala spokojený zvuk který by se dal přirovnat k předení.

Spokojeně si ji držím u sebe. Jemně, lehce, avšak stále s patřičnou láskou, kterou si zaslouží. Zaslouží si jen to nejlepší a to jí také hodlám dopřát. Teď jsem však maximálně spokojený tak, jak jsme. Nic nemůže tento okamžik pokazit. Myslel jsem, že je vše dokonalé, když v tom mě Lilin jazýček polechtá v místě, kde byly stále znatelné stopy po jejích zoubkách. To způsobí další dávku vzrušení, která mnou projede. Ta mě nabádá si ji vzít znovu a znovu, tady a teď, Ukrást si její tělo tolikrát, kolikrát bude schopna vydržet. "Nemysli si, že tohle je všechno" brouknu jí do rtů, načež ji jemně plácnu po zadečku. Protože.. proč ne. Každá část jejího těla teď patřila mně. Jemně se od ní odtáhnu natolik, kolik sám uznám za vhodné. "Na všechny čtyři, hned." V mém hlase je něco temného. Nebezpečného. Zvířecího. Jídlo nejídlo, i kdybych měl sebevětší hlad, tohle nepočká. Zaplatí za to, že si se mnou zahrávala. Jasně, oba jsme si to řádně užili, ale to není předmětem debaty. Někomu by už mohlo dojít, co mám v plánu.

Ucítí to v tu chvíli kdy to ucítí on, proto olízne ono místečko více, načež vyhledá jeho rty hned potom co tu větu vysloví. "Nemyslím." zavrní a políbí ho dlouze. Ted' už bylo definitivní že jeden patřili druhému, i když toho o vlkodlacích tak moc detailně něvěděla, jen ví že kousanec je nějaké přivlastňující znamení, pokud jde o jejich druhy. Lehce zrudne ve tvářích když dostane takovýto rozkaz. Překvapilo jí že si nepotřebuje dát žádnou větší pauzu, i když ona to opravdu uvítala. Poslušně si klekla na všechny čtyři, lehce pootočila hlavu aby na něj viděla alespoň okrajově. Byla hezky prohnutá v pase takže mohl vidět krásný výhled na její klín a zadeček. Olízla si horní rtík jako by ho snad hříšně vyzývala k tomu aby si jí vzal, a stoprocentně to tak také bylo. "Nepotřebuješ snad přestávku, nebo tištěnou pozvánku?" pronesla aby ho trochu vyprovokovala. Nebylo to rozhodně myšlené nějak zle, spíše to byla provokace k ještě většímu probuzení jeho divoké stránky. Snažila se ale udržet si vážný výraz, který k její tvářičce rozhodně neseděl. To ona byla většinou ta hravá osoba která ráda provokovala. Něco se očividně z minulosti nezměnilo, i když tu byla podstatnější část která se změnila. A to byli oni oba.

Jsem zvyklý na to, že mě druzí poslouchají na slovo. A když se tak nestane.. pak je problém. Potěší mne, že Lili spadá do té první skupiny a můj rozkaz splní do puntíku. Přesně tak, jak jsem si v duchu představoval, tak je připravená. "A co když ano? Dostanu nějakou?" Opáčím rovněž otázkou s drzým úsměvem. Mít takový výhled, jaký mám já, rozhodně stálo za to. Mnozí by dali cokoliv za to, aby mělo to, co mám já. Jak přesně se stalo, že právě já jsem ten šťastný? Někdo nahoře mě musí mít skutečně rád. Rukou Lili přejedu od temene po páteří dolů, až k jejímu zadečku, patřičně si užívajíc její křivky a prohnutá záda. V dalším plynulém tahu zpátky nahoru přejedu k jejím ňadrům, které uchopím do dlaní. Jemně uchopím její bradavky mezi palec a ukazováček a párkrát zatahám. S pár zkušenostmi už vím, co se dívkám líbí. Každá je individuální, přirozeně, ale některé taktiky platí na všechny. Někdy přibližně v té době do ní proniknu, tentokráte zezadu. Přitáhnu si její trup k sobě, čili skončí pouze na kolenou, kdežto horní polovinu jejího těla si držím hezky u sebe. Nakloním hlavu na bok, zahrnujíc dravými polibky její krk. Nedržím se zpátky, ba naopak. Popustím uzdu svému divokému já.

Jistě, chvilku uvažovala nad tím jaké by to mohlo být kdyby ho neposlechla. Byl by snad hrubější? Když se tak zeptal, zachechtala se tiše. "Víš.. klidně nějakou mohu napsat, ale pochybuji že by jsi to vydržel tak dlouho." pronesla s naprosto nevinným výrazem který nevinný nebyl. Avšak když ucítí jeho dotek, automaticky jde její tělo vstříc jeho ruce, at' už jde o pohlazení po páteři nebo pohrávání si s jejími poklady. Tiše vzdychne když si pohrává s bradavkami a tváře jí zčervenají o něco více. Tichý vzdych který zadržela se však prodere opět ven když do ní pronikne. Automaticky už přirazí svým klínem vstříc k jeho, tak že je tam opravdu nadoraz. Překvapí jí když si jí přitáhne horní částí těla k sobě, ale natiskne se na něj a poslušně mu opět nastaví krček na kterém se vyjímá značka kterou jí před pár minutami udělal. "Sebastiane.." vydechne trošku hlasitěji než měla v plánu. Bylo to ovšem tím smyslným tónem kdy zároveň říkala že jen potřebuje, potřebuje aby se pohyboval, potěšil tak oba dva, i když to dělal i když jí líbal na krčku. Když na její přání, a propravdě hlavně i své, zrychlí opět se dočká spokojené zvukové odezvy která zní o to více hříšně. Nevadí jí vůbec i kdyby s ní zacházel více hruběji, přeci jen doted' si povětšinou užívali jemný sex, ale už rozhodně může popustit uzdu své fantazii a zvířecí stránce bez obav že by jí mohl nějak ublížit.

Její steny jsou jako rajská hudba pro mé uši. Těší mě slyšet ji vzdychat, naříkat, topit se ve vlnách blaha. Teď, když je mi vydána na milost a nemilost, nemusím mít strach přitvrdit. Já to chci a vím, že i ona. Něžnosti odložím stranou a má lehce násilnická stránka převezme kontrolu. Plynulými pohyby, kterými dosahuji celou délkou své chlouby ji vyplňuji v tempu, které přidává na intenzitě. Mezi prudkými výdechy, kdy se snažím jakž takž nabrat kyslík, jí do ouška šeptám spíše necudná než sladká slůvka. Stav mého chtíče je nepopsatelný, nedá se vyjádřit slovy. Pouze cítit. To, co cítím já, cítí i Lili, na to jsem si už zvykl. Chtěl jsem jí dopřát ještě víc. Automatické pohyby pánví pokračují tak dlouho, dokud ji nepřivedu k orgazmu. Zase a znovu. Nikdy nebudu mít dost. Nakonec i já dosáhnu vyvrcholení, nepustím ji však. Naopak, stále si ji držím u sebe a obličej zabořím do jejích vlasů, vdechujíc její omamnou vůni.

Zrychlené dechy, již lehce zpocená těla lehce pokrytá krví. Ano to všechno se mísilo v neskutečně opojnou kombinaci díky které jako by oba dva ztratili pojem o okolním světě, o všem co neobsahovalo je dva. Srdce jí bušilo jako splašené, sama se snažila sem tam udělat nějaký pohyb vstříc k němu díky čemuž byl každý příraz o to více intenzivnější. A to co jí šeptal? Krásně z toho vlhla. Její emoce opravdu jsou ještě více posíleny o ty jeho, takže po svém vyvrcholení chvilku potom zažije pocit i jeho vyvrcholení což je pro ní téměř jako další orgasmus a jen se kolem něj ještě více stáhne. Sice se jejich těla uvolní, ale ona se tiskne k němu a on si jí stále drží. Snaží se popadnout dech, vydýchat to co právě prožila. Je ráda že jí nepouští, naopak že se k němu může stále tulit a cítit ho v sobě. Po spojení které proběhlo při kousnutí jim přibude pár dalších výhod, nejen označení. Jemně přejede svou rukou po té jeho, nakonec ho pohladí ve vlasech. Odted' to bude už jen její Sebastian, pokud o něj nějaká jiná žena zavadí byt' jediným pohledem bude mít co dočinění s ní, a to rozhodně nebude taková sranda pro tu dívku, spíše pro Lili. Je hodně ochranářská, což už můžeme vědět z minulosti, nejspíše je také dost majetnická a nenechá si ho od nikoho ukráct. Už ted' je to nemožné, protože to co je pojí je víc než jen obyčejná lidská láska.

Ačkoli bych ji takto nejraději držel celou věčnost, nemůžu být tak sobecký. Po chvíli, kterou si patřičně užiji, z ní vyklouznu a, stále ji držíc v náručí, položím hezky do postele. Sám si lehnu vedle a oba nás přikryji pokrývkou. Zůstanu ležet na boku, což mi poskytuje perfektní možnost ji sledovat. Nikdy mě to nepřestane bavit, ne a ne. "Byla jsi skvělá" uculím se nakonec. Jakoby to snad bylo třeba zmiňovat. Několik střídavých orgasmů bylo jasným důkazem. Rád bych tu s ní zůstal, ale je mi jasné, že se dřív nebo později budu muset vrátit zpátky ke smečce. Nejspíš bych se dozvěděl, kdyby se alfa už vrátil - vlastně je to jistota, samozřejmě, že bych se to dozvěděl. Vypadalo to tak, že zpátky ještě není. To je snad poprvé, co je pryč tak dlouho. Zajímalo by mě, co ho tak zdrželo. Eh.. vážně teď myslím právě na tohle. Tiše si povzdechnu a přitáhnu si Lili blíž v obejmutí. Musím si užít její přítomnost naplno, dokud můžu. Předtím, než budu muset zase zmizet.

Vydechla jen tiše když jí položil, ležela na zádech a on na boku a tak na sebe dobře oba vidí. Sice měla stále červené tváře, ale i tak byla opravdu spokojená a příjemně utahaná, i když by bezpochyby takhle mohli pokračovat až do rána. "To ty.." natáhla se pro dlouhý polibek, přičemž si ho stáhla skoro na sebe ale nakonec ho pustila. Chtěla si užít tu chvilku a doznívající pocity, proto poté už nic neřekla. Tulila se k němu a odpočívala, dokud nebyla zase úplně v pořádku, i když začala cítit pulsující bolest v místě kde si jí označil, což se časem zmírní. "Nedělej si starosti, všechno to bude v pořádku věř mi." pronesla se širokým úsměvem zatím co ho sledovala a objímala ho. "Jestli chceš, tak až se najíme sbalím ti nějaké jídlo domů, jen tu nechám jednu porci pro tu mou kamarádku až se vrátí. Stejně nejspíše pak půjdu s ní do nějaké restaurace a na nákupy." snažila se uklidnit to jeho drobné rozrušení které ucítila. I když představa jeho jako vlka s igelitkou s jídlem v tlamě jí rozesmála. Opět ho políbila, pohladila ho jemně po zádech. "Pomalu by jsme se měli zvednout, pokud budeš chtít, ozvi se mi, můžu ti dát číslo nebo stačí zavýt. Z lesa tě uslyším." zahihňala se zatím co se ač nerada pomalu zvedla, došla do koupelny a vlhkým ručníkem se otřela. V koupelně si vzala také nějaké suché oblečení své, i když ho měla opravdu děsně málo a nové by si nakoupit opravdu mohla.

"Snad máš pravdu" pomalu bych zapomněl, že cítí i ty nejslabější změny nálad, které prožívám. Zda-li je to výhoda nebo spíš prokletí se teprve uvidí. Nerad bych na ni přenášel tu agresivní a ne až tak merry-go-happy nálady, jenže ani těm se nejspíše nevyhneme. Nemůžu být sluníčkový pořád, i když bych zcela jistě rád byl. Nejen kvůli sobě, ale hlavně pro ni. "To zní dobře" zabručím spokojeně. V mysli se mi vyobrazí předtucha sebe samého, jen o několik desítek let starší. Ano, vzhledově vypadám stejně, ale vlastní stáří cítím. Šlapu si to s igelitkou plnou jídla po ulici jako správný manža. Uchechtnu se a líbnu Lili na tvář, jako takový bonus. Ještěže ji mám. Moje Lili, dokáže zahnat veškeré chmury, které mě kdy napadnou. "Musíme?" Opáčím s pozvednutým obočím, zatímco ji sleduji odcházet do koupelny. Zatímco je pryč, já se tedy také zvednu a obléknu do nyní již suchého oblečení. Vyčkám, dokud se mi Lili nevrátí. "Pokud jsem to dobře pochopil, nebudeme si muset volat. Ta značka.. říká se, že spolu budeme moct komunikovat telepaticky. Teda, platí to, pokud jsou oba partneři vlkodlaci, ale... myslím, že u nás bude fungovat taky." Nestihl jsem si svou teorii nijak ověřit, tipuji na základě pouhého úsudku.

Brzy docupitá k němu v čistém spodním prádle, to druhé triko schválně zašila aby měla něco k čemu se může v noci tulit! "Vážně? To je opravdu zajímavé. Ostatně, už ted' cítím i velké propojení pocitů a to se na to nemusím ani soustředit." pronesla s pousmáním, docupitala k němu a dlouze ho políbila. Měla jen tílko s uzkými ramínky aby se jí nijak nelepilo na ránu, která byla omytá a stále tam byly vidět hluboké otisky jeho zubů. Pak šla pomalu do kuchyně kde jídlo přihřála aby bylo pořádně teplé, což bylo během chvilky. Šlo o guláš pečený v troubě se spousty kousků masa a cibulí. Doslova chlapské pořádné jídlo. Naložila jim ho na talíře, ukrojila jim také chleba z pekárny kterou mají opravdu jen přes ulici takže chleba byl čerstvý. Vršek ozdobila čerstvě nasekanou cibulí, půlměsíčky. Dala jim to na stůl a posadila se tak aby byli vedle sebe. Lžíce vzala automaticky, přeci jen se to tak jí mnohem lépe, ona na knedlíky moc nebyla. "Tak dobrou chut'." uculila se na něj roztomile a poté se dala do jídla. Ano opravdu to bylo výtečné, jedna z věcí co Lili umí je vařit. A uvaří prakticky z čehokoliv což byla výhoda, zatím ale neměla příležitost vařit třeba ze zvěřiny.

"No, nejspíš ano. Nejsem si jistý, jak moc silné naše pouto bude" prohlásím věcně s pokrčením ramen. Avšak i takhle to stačí více než dost. Nikdy jsem nic podobného nezažil a najednou... sdílím nejen své pocity, ale i ty Liliiny. Zatím mám ve všem poměrně zmatek, ovšem jsem si skoro úplně jistý tím, že po čase se naučím třídit své a její pocity a podobně. Uvidíme. Polibek si samozřejmě užiji, možná víc, než by bylo zdrávo. Obličej mírně protáhnu, když mi zmizí a já chtě nechtě musím jít za ní. Jednak proto, že jí chci být nablízku ale také proto, že mám hlad, inu, jako vlk. Takové rčení rozhodně není nadarmo, jak je vidět. "Vážně by mě zajímalo, kdy máš na takovéhle vyvařování čas" v žádném případě si nemíním stěžovat. Byl bych blázen, kdyby ano. To, že já dokážu pokazit i obyčejný čaj nebo polívku z pytlíku je zcela jiná kapitola. Posadím se ke stolu, kde už čeká připravené jídlo. "Dobrou chuť i tobě." Ani nemrknu a v pár minutách ve mně zmizí jak plný talíř, tak i krajíc chleba. Spokojeně se rozvalím na židli. "Už teď vím, že si tě zbytek smečky zamiluje, stejně jako já. Teda, ne stejně, samozřejmě o dost míň. Jinak jim urvu hlavy" ušklíbnu se. Ani fakt, že je napůl upír to nejspíš nezmění. "Budu muset brzy jít" otočím se zpět k ní. Svá slova nechám chvíli viset ve vzduchu, než se zvednu a sklidím jak po sobě, tak po Lili. Vrátím se zpět, abych si mohl obléknout bundu.

Spokojeně jedla. Muselo se nechat že se oba dobře najedli, u ní to platilo nejen u jídla které právě snědli. Rozesměje se když pronese to o tom trhání hlav. "Víš a když budeš myslet na.. to.. na.. nás.. víš co myslím.. budou o tom vědět?" nejspíše jí to trochu vyvede z míry pokud ano. Povzdechne si zklamaně když řekne že bude muset jít. To se jí ale vůbec nelíbilo. "Dobře. Sbalím ti to jídlo." vyskočí hned a do velké misky s víčkem, takové té zavírací která má nahoře kolečko kdyby bylo jídlo teplé at' může dýchat skrz otvor, mu jídlo nabalila. Dala mu to do nějaké té tašky aby se mu to dobře neslo, plus přibalila téměř celý chleba který byl stále pěkně měkký. "Nevím jestli to tu bez tebe zvládnu. Budu se tu sama nudit." zabručí nespokojeně, dojde k němu a obejme ho. Přeci jen Cora je ve městě a toulá se bůh ví kde, takže má o zábavu postaráno. Nejspíše ale bude muset vytvořit nějaké zásoby pro Coru s pytlíky s krví když byla pryč, ale dnes to určitě nebude, v nemocnici je to dost hlídané. Nechá ho aby si oblékl bundu a dělá na něj smutné oči. "Kdyby jsi mě opravdu postrádal, stačí dát vědět a já přiběhnu ano?" usměje se na něj sladce.

Nad její otázkou se vážně zamyslím. Rád bych jí dal přesnou odpověď, bohužel, nejsem si ani trochu jistý. Tudíž vycházím jen z vlastního předpokladu, už zase. "Pravděpodobně ne. Tedy, neměli by. Vycítí změnu emocí, ale co přesně nejspíš ne." Což je pořád lepší než nic. Nebo kdyby věděli úplně všechno. To by bylo, řekněme, znepokojující. Přinejmenším. Jsem rád, že do hlavy mi nikdo nevidí, zatím. Po dalších slovech sklopím hlavu. Ano, i mně bude smutno, jenom si to odmítal připustit. A poté, co se pouto prohloubí a nabude plné síly to bude ještě horší, držet se jeden od druhého dál. "I ty mně budeš chybět, Lili. Víc, než si dokážeš představit. Ale uvidíme se brzy, slibuju" zvednu oči a pohlédnu do těch jejích. Přidržím si Lili v objetí, vychutnávajíc si její přítomnost, dokud nebudu muset odejít. "Dobře. To samé platí pro tebe, ano?" Pohladím ji po vlasech. Bude mi chybět, neskutečně moc. Musím si jí užít, dokud můžu. Nakonec se přece jenom odtáhnu, ovšem za ruce ji držím pořád. "Dej na sebe pozor. Slib mi to" naléhavý tón je v mém hlase snadno rozeznatelný. Je pro mě důležité, aby se jí nic nestalo, když už s ní nemůžu být.

Jen ta představa kdyby náhodou myslel na to co mezi nimi před několika desítkami minut probíhalo a oni to viděli v jeho myšlenkách, jí vysloveně děsila. Ale hned jí bylo lépe když byla v jeho náručí, tulila se k němu spokojeně. "Ano brzy." uculila se jako sluníčko, souhlasně pokývala hlavou. "Neboj se jistě ti dám vědět, a určitě na sebe dám pozor." pohladila ho jemně po tváři. Jak byl starostlivý. Bude pro ní utrpením usínat bez něj, nejspíše to nakonec nevydrží a prostě se jim tam nasáčkuje alespoň na dnešní noc. Když už ale byl čas, povzdechla si, odtáhla se a podala mu tašku. "Také na sebe dávej pozor, a né že budeš běhat za nějakými vlkodlačicemi zatím co nebudu s tebou." roztomile našpulila rtíky a nakonec ho jemně opět líbila na rty. Doprovodila ho ke dveřím kde ho opět objala pevně kolem krku a na nějakou tu chvilku se na něj natiskla. Vůbec, ale vůbec se jí nechtělo ho pouštět. Nejraději by si ho připoutala k sobě a nikam ho nepustila aby tu zůstal s ní. Ale má jisté povinnosti, bohužel. Nemohla se dočkat až se opět uvidí zase, co to s ní bylo? Po rozloučení a jeho odchodu sama šla převléknout postel, jelikož tam byl značný svinčík díky krvi.

Loučení bylo vůbec to nejhorší. Jistě, že jsem chtěl zůstat déle, avšak povinnosti volaly. A já je musel plnit ať se mi chce nebo ne. Jediným řešením by bylo jednoduše vzít Lili s sebou do domu a nechat si ji tam. Tak by se vyřešily všechny mé problémy. Další by však zcela jistě vznikly. Povzdechnu si, pomalu kráčejíc ulicemi směrem k lesu. Není to tak daleko a tak i když jdu sebepomaleji, nakonec se dostanu do části, kde domy řídnou oproti přírodě, která je zde daleko bujnější než kdekoliv jinde, třebas i v místním parku. Na hranici lesa se bez okolků proměním a zbytek cesty až do domu absolvuji coby vlk. Je to pohodlnější, rychlejší a vůbec. Jak můžu z první obhlídky zpozorovat, příliš se toho nezměnilo. Nyní je však čas vrátit se do práce. Bude to dlouhá noc, to je mi jasné už teď.