Město a městské části

Souhrn měst do jednoho tématu, prozatím.

Nejsem romantik, ne a ne a ne. Přesto jsem však měl pocit, že se Lili musím svým způsobem omluvit za to, že jsem tak zmizel. Ne, že by se to stalo poprvé, ale s ní to bylo jiné. Úplně jiné než s těmi pár děvčaty, se kterými jsem dřív byl. Rozmýšlením nad tím, co by bylo nejvhodnější, jsem strávil většinu noci. Nakonec jsem však vybral zřejmě nejjednodušší, avšak osvědčený způsob. Brzy ráno jsem zašel do květinářství, kde jsem vybral kytici růží, kterou později nechám donést Lili před dveře bytu. K ní připojím i dopis v bílé obálce, v němž stojí, že se jistě brzy uvidíme. Plus můj podpis, samozřejmě. Nechtěl jsem zmiňovat nic konkrétního, jelikož jsem nechtěl Lili do ničeho nutit a sám jsem též potřeboval nějaký ten prostor. Takhle jsem našel dokonalý kompromis pro všechny. Doufejme. Dnes, v džínech, tmavě modré košili rozepnuté na pár knoflíků a kožené bundě, jsem se odebral do města, jelikož jsem potřeboval zařídit pár věcí. První z nich bylo zastavit se za rodiči. Jak vyšlo najevo, na rozdíl ode mne se jim Cora ještě neozvala. Připadám si zbytečně, když ani já ji nedokážu vystopovat. Což mi obvykle nedělá problémy, dokážu najít prakticky kohokoliv a kdekoliv. Ani mě však nenapadne to vzdát. Jen budu muset vymyslet nějaký pořádný plán. Zatím se zdržuji na samotném náměstí, které tu a tam křižovala skupinka či jednotlivec. Už přibližně deset minut trávím u kašny, ze které jsem si udělal víceméně lavičku. Naštěstí jsou fontány vypnuté, čili se nemusím bát toho, že bych byl mokrý. Voda v kašně však stále byla. Musím si tedy pouze dávat pozor na to, abych nespadl dovnitř.

Hladal som tých čo mi zabili mojho ako keby otca čo sa o mna dlho staral, bol som odhodlaný ísť ďalej ale aby som ich mohol nájsť mustl som sa vydať do Nironu . síce bolo to dosť náročné ale doytal som sa tam a potlkál som sa Nyronom . Pozrel som sa do svojej peňaženky ale všimol som si že neám žiadne peniaze povzdychol som si a povedal: ,, No to bude teda zase deň . "

Měla neskutečně dobrou náladu. Docupitala do města, dokonce měla podpatky aby nevypadala tak maličká. Ale vypadala neskutečně sexy. Potom co prošla pár obchodů nakonec šla kolem kašny, a uviděla ho tam. Spokojeně se ušklýbla, připlýžila se k němu a zakryla mu oči. "Hádej kdo?" Pípla stydlivě a nakonec mu dala pusu na rty. Pokud by měl tendenci padat do kašny, zachytila by ho za tričko a uculila se na něj. "Děkuju za ty květiny a dopis, bylo to od tebe opravdu milé a udělalo mi to moc radost." Sluníčkovsky se na něj usmála. Vážně byla šťastná že ho zase vidí a že se nevypařil jen tak, ale ráno jí dal vědět a poslal květiny.

Prechádzal som ssi obchody a začal som hladať miesto kde by som si mohol vyrboiť peniaze na nejaké bývanie , ale každý obchod mi pripadal obyčajný a naviqac so žiadnou prácou som nikdy nemal prax aj keď som si povedal: , že aspoň skusiť to musím

Když jsem v dopise zmiňoval, že se uvidíme brzy, nečekal jsem, že to bude takto brzo. O tom, že onou tajemnou osobou, která mi zakryla oči, je Lili, nepochybuji ani vteřinu. Cítil jsem ji, když se blížila, teď to však bylo ještě silnější. Pomalu ale jistě se pro mě začala stávat drogou, na které jsem závislý. "Hm, zlá čarodějnice?" uchechtnu se, rozhodnutý hrát její hru. No co, částečně má pravdu a ne že ne. Následně se na ni však usměju a polibek ji opětuji. "Došlo mi, že bych se měl nějak omluvit. Když jsem tak zničeho nic zmizel." Rozpačitě se podrbu na zátylku. O svých pocitech moc nemluvím. A teď jich je tak moc, že se v nich jednoduše nevyznám a zkrátka potřebuju někomu všechno říct. "Víš, já tohle moc často nedělám. Myslím celou tu romantickou maškarádu" přiznám se posléze. Mám pocit, že Lili můžu říct úplně všechno. Lehce poklepu na místo vedle sebe, naznačujíc, aby si sedla vedle mě. Pokud to teda ještě neudělala. "U tebe je to ale něco jiného. Prakticky tě znám skoro odjakživa. Víceméně jsme spolu vyrůstali" pousměji se. Ačkoli to ne vždy bylo růžové, pořád se známe už... hodně dlouho. Zhluboka se nadechnu a kouknu na Lili. "Vím, že jsem se nejspíš zbláznil a je to hrozně narychlo, ale..." odmlčím se. Co to se mnou kruci je? Proč to nemůžu být starý dobrý já, když jsem Lili nablízku? "Přemýšlel jsem a něco jsem si uvědomil. Mám tě rád, Lili. Vážně rád" chytím ji za ruku. "Budešmojepřítelkyně?" Vymáčknu ze sebe nakonec. Skvěle, teď už ani neumím pořádně mluvit.

Skvele fakt skvele stal sa zo mna bezdomovec pomyslel som si teraz , nemám nikoho kto by sa o mna postaral z očí mi vytieklo pár slz nemal som nikoho . zotrel som si slzy z tváre a povedal si že nebudem predsa plakať som už dosť velký na to sa postarať sám o seba . stále som sa prechádzal mestom a akoby som zablúdil ale uvidel som jeden hotel rozhodol som sa tam prepašovať aby som bol aspoň v teple.

V knihovně jsem kupodivu nestrávila celý den, jak jsem původně zamýšlela. Ne snad proto, že bych nenašla to, co jsem hledala - informací bylo více než dostatek. Právě to je však ten problém, bylo jich až moc. Jednoduše jsem to nemohla stihnout všechno důkladně pročíst za jeden jediný den. O pár hodin později se vyhrabu z knihovny i s naditou taškou vypůjčených knih, které mám v úmysly si doma prostudovat. Alespoň se něčím zaměstnám a nebudu se celé dny kopat do zadku. Po cestě z knihovny se tedy stavím doma, protože když plánuji vyrazit ven zase, nebudu sebou tahat těžkou tašku. Jak v pár sekundách zjistím, Lili doma není. Nijak mě to však nepřekvapí. Celou tašku zanesu do pokoje a bez dalšího zdržování se nachystám k opětovnému odchodu. Na moment se však zastavím, když si všimnu prstýnku a vzkazu, který mi Lili nechala. Žeby? Rozhodně nebude od věci jednou pomalu neuhořet na přímém slunci. Musím jej okamžitě vyzkoušet. Jsem ráda, že se mi doplněk hodí prakticky ke všemu. Nyní však již skutečně opustím byt a vydám se zpět do ulic. Pokud si pamatuji dobře, musím ještě zaplatit poslední dny strávené v hotelu. Tam také směřují mé kroky. Chci to už mít vyřízené, dřív, než mi naúčtují další příplatky. Jasně, je moje chyba, že jsem si to nevyřešila rovnou, ale copak jsem mohla? Události posledních dní se semlely až moc rychle. Brzy se dostanu až do budovy, kde však musím nějakou dobu počkat. Evidentně mají na recepci příliš mnoho práce.

Utekám pred recepiciou z hotela ktorý ma kupodivu našli všimnem si ale že tam níiekto je a nečakane do tej osoby vrazím . A jejej prepáč omluvám sa poviem keď utekám preč a recepcia ma nevidí zavrú dvere . ,, Ten plán dostať sa tam skúsiť mi nevyšiel tak to skúsím inde " rozhodnem sa a pokračujem uliičkami mesta keď začujem nejaký hlas .

Z dětství jsem zvyklá na to, že do mě druhé děti vrážely vůbec a mnoho dalšího. Vůbec ne náhodou, ovšem úmyslně. Ať už mé přípravy mohly být jakékoliv, tentokrát to však nečekám. Lehce zakolísám, když do mě jakýsi blonďák ve zběsilém úprku vrazí. Včas se zachytím opěradla židle, čímž udržím stabilitu. V podpatcích se to dá považovat jako dobrý výkon. Malinko se zamračím. Už z takovéhoto kontaktu je mi jasné, že jde o člověka. Což jako informace sice o mnohém nevypovídá, nicméně můj zájem vzbudí stoprocentně. A protože už zmizel ze dveří ven, musím pohnout. Ať se to druhým líbí nebo ne, vydupu si pozornost personálu, kterému jednoduše vrazím hotovost a vzápětí zmizím. Nemohl se dostat daleko. Olíznu si rty a rozběhnu se ze dveří ven. Skutečně to netrvá dlouho a brzy jej dostihnu. "Hej! Počkej!" Vážně, Coro, vážně? Bohužel, nic lepšího mne v ten moment nenapadlo. "Kam ten spěch? Někdo tě snad pronásleduje?" Jasně, kromě mě. Takový malý velký stalker.

Zastavím se a otočím se a za sebou vidím brunetku s krásnyma hnedýma očima usměju se na ni a přijdu k ní blíž : , Ahoj promiň že tehdy jsem do tebe tak vrazil a no hledám ubytováni tak trochu pocházim z Ohnivé země a v Nyronu nekoho hledám ale abych musel přežít tak si hlídam domov kde bych mohl přespat řeknu s úsmevem .,, A podle toho jak si rychlá soudím to že si upírkka zašklebím se . "

Začala se chechtat když řekl že je zlá čarodejnice. Začervená se když jí políbí na tvář a poslušně se posadí vedle něj. Kulí na něj ty své zeleno modré očka. Mírně pokývne hlavou a nechává ho mluvit. Vzala jej jemně za ruku když řekl že obvykle taková gesta nedělá. Jí to opravdu potěšilo. Sledovala ho co jí přesně chce říct. Nedělala i žádné iluze ale když řekl že by chtěl aby byla jeho přítelkyně spadla jí brada. "T.. takže.. jen.. ty a já?" pronesla lehce koktavě. Ale jiskřilo jí v očích a zářila. "Jasně že ano!" vypískla a hned ho objala kolem krku ale co bůh nechtěl, oba dva spadli do kašny kde bylo voda. "Uváá.. Bože!" vypískla okamžitě, vstala a hned vyskočila na nohy a ven z kašny. Zaxichtila se na Sebastiana. "To jsme to ale dopadli.. musíme ke mě se převléct." ušklíbla se a lehce zaculila. Na telefonu napsala sms Coře že jde se Sebastianem do bytu tak že by se hodilo aby se klidila z cesty.

Ležérně mávnu rukou. "O nic nejde. Na zemi jsem neskončila, takže je to v pohodě." I kdybych na té zemi nakrásně skončila, v životě bych to nepřiznala. O tom, že by zcela jistě bylo několik svědků, raději ani nemluvím. To všechno jsou hypotézy, které není třeba sáhodlouze rozebírat. Což právě nyní, byť nepodmíněně, dělám. "Ach tak. Ráda bych ti pomohla, ale bohužel o nic stálém nevím. Sama jsem se teprve před nedávnem dostala z neustálého kolotoče hotelů a přespávání na ulicích" uvolněný pramen hnědých vlasů si zastrčím za ucho a pousměji se. "Jsi bystrý. Ano, jsem. Bojíš se?" v širokém zazubení vycením ostré špičáky." Kdybych chtěla, zcela jistě bych dokázala druhým ublížit. Naštěstí však dnes nechci. Poslední dávku krve jsem měla přibližně před hodinou, to by mělo stačit. Tiché rozmýšlení přerušilo zapípání telefonu. V mžiku si zprávu přečtu, načež se ušklíbnu. Alespoň jedna věc jde podle plánu.

,, Deláš si srandu ? Ja upíry mám rád řeknu natešene a neboj se nejsi taky jediná kdo je nebezpečný usměju se zlehka hmm Mimochodem Do Nyronu sem se vydal taky proto abych našel toho kdo zabil moje rodiče a jedného pánaa který se o mne staral . Ale myslím že na dnes bych to měl zabalit řeknu vážne . Příjdu k ni Blíž a řeknu : Nejsem ten typ ktorý se schováva když nepřítel ukáže své drápy .

Ze srdce mi spadne kámen velikosti, no, balvanu. Bál jsem se toho, jak Lili bude reagovat, po tom všem. Po všech těch letech.. teď je však vidět, že jsem se bál zbytečně. "Ano, jen ty a já" potvrdím a přitáhnu si ji blíž. Alespoň takový byl plán. Jenže Lili je rychlejší a v tom, jak se na mě vrhne, nás oba převrátí přímo do vody, která naplňovala kašnu. Její zděšení však nesdílím. Zatímco ona už je dávno venku, já se ještě pořád směju, ráchajíc se ve vodě okolo. Sice studené, ale mně to vůbec nevadí. Nakonec však vylezu i já, připomínajíc čerstvě vyloveného vodníka. "Že tys to udělala schválně? Jenom proto, že jsi mě chtěla u sebe doma." Jasně že jo, mám ji dokonale přečtenou, ať si říká co chce. Já vím své. A že to možná není pravda? To mi vůbec nevadí. "Tak pojď. Nebo mi tu ještě umrzneš" automaticky ji chytím za tlapku a sevřu ji ve své dlani.

,, Deláš si srandu ? Ja upíry mám rád řeknu natešene a neboj se nejsi taky jediná kdo je nebezpečný usměju se zlehka hmm Mimochodem Do Nyronu sem se vydal taky proto abych našel toho kdo zabil moje rodiče a jedného pánaa který se o mne staral . Ale myslím že na dnes bych to měl zabalit řeknu vážne . Příjdu k ni Blíž a řeknu : Nejsem ten typ ktorý se schováva když nepřítel ukáže své drápy .)
"Tak rád, jo? To si docela zahráváš" mně to může být z duše jedno a také že je. "Já se nebojím. Vím, že nejsem žádný nepřemožitelný ninja. Ale ono to zní líp" uculím se. Vždyť se ani nejedná o lež, jen.. trochu poupravení reality. A to je přece odpustitelné, že ano? "Mhm. Máš nějaká vodítka? Třeba bych mohla být nějak užitečná." Jak přesně nevím, ale určitě se něco najde. Doufejme. "Asi ano. vypadáš, že máš dost" nakloním hlavu mírně na stranu, když popojde blíž. "Jak že se to říká? Přátele si drž blízko a nepřátele ještě blíž. Ale je to dobře pro tebe. Být ustrašený se nevyplácí" mírně se otřepu. "Mimochodem, jsem Cora. Neptej se, čeho je to zkrácenina" protočím oči. Proč zrovna bráška musel dostat jméno, které zní působivě i když je vyslovené celé.

Prekvapene sa na ňu divám a zostávam ako by oparený : ,, Ty říkáš že chceš jít se mnou ? jo a vodítka nejaká nemám je mi líto proto po nich pátram vím jen že byli asi o hlavu vyšší ale to jsem mnel asi deset zamyslím se . Jo a Mattias teší mne Usměju se a podám ji ruku . Hmm ale víc ti řeknu když dojdeme na místo . mimochodem dnes je celkem teplo na řeknu a dám ji svoji bundu . A zasměju se : ,, Upírí by neměli být často na slunci .

"Hele! Schválně to nebylo!" směje se tomu a když za ní vyleze ven, jemně sevře tu jeho ruku a cupitá s ním. "Vařila jsem, takže se u mě můžeš pak najíst pokud budeš chtít." usmála se široce. Byla ráda že to jejich kočkování nebylo takové jako předtím. Tohle bylo zcela něco jiného a už nešlo o jejich nevinné šarvátky. Dovedla ho až k sobě domů kde odemkla, pevně doufala že Cora nebude doma. Byt byl opět krásně uklizený a po celém bytě vonělo jídlo. Usmála se na něj sladce. "Chovej se tu jako doma. Nejspíše je štěstí že mám to tvoje tričko, ale na výměnu budu chtít to mokré které si usuším." zahihňala se na něj a už už ho táhla do svého titěrného pokojíčku. Měla tam dokonce koš na prádlo do kterého dávala prádlo na vyprání/vysušení.

Na moment zavládne ticho, když si v hlavě všechno přeberu znovu a znovu. Nakonec však pomalu přikývnu. "Přesně tak, půjdu s tebou. Chci ti pomoct, bude-li to možné." Netuším, co to do mě vjelo, že se takhle naprosto upřímně zavazuji k bůhví čemu. Jednou za čas však člověk a nejen on musí udělat něco neuváženého a zbrklého, protože to prostě k životu patří. "To nevadí, my už si poradíme." Přirozeně by bylo lepší mít alespoň nějaké výchozí informace, ale i bez nich se objedeme. Jen bude třeba více dohledávání, pátrání a podobně. "Kam vlastně jdeme?" Zeptám se zvědavě a přešlápnu na místě. Okamžik hledím na bundu, než si ji přehodím přes ramena. Zimu, teplo a tak podobně jsem sice po proměně necítila, ale přesto mi přijde vhod. Cítím se s jeho bundou lépe. "Obyčejní možná ne. Ti, kteří ale mají za kamarády čarodějky jsou na tom líp" zazubím se a zamávám ve vzduchu rukou, na které mám nový prsten od Lili. Je pravda, že teď bude všechno o dost snadnější.

Hm usmeju se tak to rád slyším řeknu a jdeme prohledávat Nyron jsou přece z Nyronu zazubím se. Takže si udeláme menší procházku usměju se a jdeme buhví kam . Mezitím mu mužeš říct i neco o sobě krom toho že si upírka usměju se. Myslím si že tohle bude skvelý začátek nečeho uplne nového . Hm a co se týče bundy mužeš si ji nechat i když ji nepotřebuješ na dárek našeho přátelství ." Kým jich najdeme muže to potrvat nekolik týdnu zvážnim ale mohli by sme to udelat i Dřív protože jak to asi vidím budeme dobrej tým usměju se na ni abych ji dal najevo že mi muže duverovat .

Svým způsobem se cítím v bezpečí. Nevím, jak je to možné, ale je to tak. Možná jsem se úplně zbláznila, ale ani v nejmenším mi to nevadí. "Samozřejmě. Abych se přiznala, nikdy jsem nikde jinde nebyla" plácnu první, co mě napadne. Když už máme svěřovací chvilku, můžu použít prakticky cokoliv. Sice se považuji za velmi nezajímavou osobu, ale drobností z mé minulosti i přítomnosti je více než dostatek. "Narodila jsem se jako obyčejný člověk, přeměnili mě teprve před přibližně měsícem, možná dvěma. Mám bráchu, dvojče, který je dle všeho vlkodlak." Což nejspíš není na škodu, zatím nevím. Uvidíme. Rozhodně je to však lepší, než smrt. Svůj osud jsem nejdříve považovala za to nejhorší, co mě mohlo počkat. Teď jsem však vděčná za to, že jsem tehdy v ulicích nezemřela. "Co dál. Miluju hudbu, vodu, plavání a vůbec sport jako takový. Naopak nesnáším houby a mám panickou hrůzu z pavouků." Pouhá myšlenka na to ďáblovo stvoření mi nažene husí kůži. "Vážně? Děkuju, je to od tebe milé." Do zmíněné bundy se zachumlám o něco více. "Na oplátku mi něco o sobě řekni něco ty, já se už svěřila" kráčím zvolna vedle Matta. V podstatě by mi bylo jedno, i kdybychom pochodovali několik hodin. Díkybohu za to, že podpatky jsem odpoledne vyměnila za obyčejné kecky.

HMM trochu sa začervenám tak o mne jo ? usmeju se no pocházim z ohnivé zěme zvaná Eirin jak už víš mí rodiče byli zabití nesl jsem poklidný život ujal se mne pak stařík no nebyl to tak starej 6 a štyridcet let ale taky ho zabili muži v černém tehdy jsem se dost často schovával a vydal jsem se vlastne na cestu abych jeho a mé rodiče pomstil hm dále co o mne řeknu příjemne a zasměju se : Mám rád hudbu přesne jako ty taky mám rád atletiku a plávani pod vodou vydržím dýchat celkom dlouho a co nesnáším ?? tak to jsou protivní lidé a jiné stvoření zasmeju se .

"Zajímavé. Myslela jsem, že odtama pochází jenom démoni. Nový poznatek, zapíšu si" obrazně řečeno, samozřejmě, nikam si nic zapisovat nemusím. "Je mi to líto. Tvých rodičů i tvého, hm.. opatrovníka? Chápu, že se chceš pomstít" sepnu si ruce před tělem. Vypadá to, že životy všech zde jsou nějak poznamenány, více či méně. Radostnými i ne tak slavnými událostmi. Holt už to tak je. "V tom případě doufám, že ti nepolezu na nervy. Aby ses mě nemusel zase hezky rychle zbavit." Jako nějakého nechtěného závaží. Popravdě bych se mu ani moc nedivila. Po nějaké době dokážu být otravná a sama to moc dobře vím. "Mimochodem, jaký je plán? Prostě to tu celé projdeme, dokud je nenajdeme?" Zvědavost mi nedá. Krom toho, třeba budu mít možnost někomu zakroutit krkem. A to se hodí vždycky, když na to přijde.

No jo plán je taký že musíme hledat tyhle čtyři ukážu na které,m sou muži v černém . a jo projdeme celé město potřebuji to zijstit takže ne a navíc pomocná ruka se vždy hodí usměju se a pak řeknu : Coro poslyš, Svých novýh kamošu ktermý věrím se nikdy nevzdám takže chci být s tebou nejsem jako ostatní lidé mám v sobě skryté neco tajmoného ale to uvidíš až pak . Mimochodem nemusíš toho litovat .. každý si neco Pŕežil řeknu upřímne . A navíc ješte k tomu že bych te nekdy využil a odkopnu tak to se nestane všichni sme si rovní i kdž se od sebe nečím líšíme to přece neznamená že nemužeme Pŕece dále podnikat svoou výpravu zasměju se .

"Fajn!" Mnozí by podobný plán nazvali zcela určitě jinak, avšak já se cítím přesně takhle, fajn. Nevadí mi ani v nejmenším, alespoň se udržím zaměstnána. Navíc podívejme se, dokázala jsem si najít i dalšího kamaráda do nepohody. Zatímco hopskám okolo jak pružina, vyposlechnu si i poučení či jak to nazvat. "To je dobře. Cením si toho, vážně" pousměji se na něj nakonec. Známe se teprve chvíli ovšem už nyní mám pocit, že Mattiasovi můžu věřit. Na temnou stránku jednoduše přikývnu. Samozřejmě, každý nějakou máme, je naše nedílná součást. "Budu na to pamatovat" opětovně přikývnu. Samozřejmě má pravdu. Mohli bychom si být povahově na míle vzdálení a přesto se spolu vydat na nějakou výpravu. Naštěstí tak daleko zase nejsme, alespoň z mého pohledu ne. Bedlivým pohledem sleduji dvojici žen. Obě vypadaly totálně na mol, ovšem nějakým zázrakem se stále držely na nohou. Jedno však vím jistě, lidé to nejsou. Možná démonky?