Město a městské části

Vděčně se na Mattiase usměji. Nevím, čím jsem si zasloužila takového člověka. Holt jsem měla nejspíš svůj šťastný den. "Děkuju, je krásný" pohlednu na náramek, který mi Mattias připnul. Dárky jsem příliš často nedostávala, tedy kromě Vánoc. Už teď jsem rozhodnutá, že dobrovolně ho rozhodně nesundám. Vždyť jsou to právě maličkosti, které mi dělají největší radost. U témata bydlení se však pozastavím. "Vlastně, možná bych jeden nápad měla." Jsem si jistá, že by nebyli proti. "Vezmu tě do domu, kde jsem vyrůstala já. Rodiče před nedávnem odjeli, sledovala jsem je" zlehka se kousnu do rtu. Nechci vypadat jako nějaký špion. "Vím ale určitě, že i oni by tě beze všeho ubytovali" vždyť už to udělali jednou. "Pojď" rozhodnu nakonec. Cestu si, přirozeně, stále pamatuju.

Páni díky obejmu ji díky moc pak se od ni zase odloučím a usměju : tak teda super cesta k tobě domu ? to by bylo fajn . NEčekal jsem že by mne nekdo takhle sebral proste jen tak byl jsem za to Coře moc vďečný jsem rád že jsem našel tak skvelého člověka jako je ona , takže už se teším na cestu řeknu s mírným smíchem .

Pomalým krokem se dostanu až ke zmíněnému baru. Jak jsem předpokládala, uvnitř byla jen hrstka povalečů, řádově asi pět. Nikdo normálně smýšlející by sem nešel. Jak to tak vypadá, je to spíš útočiště pro trosky, které nemají kam jinam jít. Skoro by mi jich i bylo líto. Možná jindy. Rozhlédnu se kolem, hledajíc tu správnou oběť. Nakonec si vyberu jednoho muže, přibližně třicet let. Nedá to moc práce a po krátkém rozhovoru se vydáme do zadní místnosti. Mohl si myslet, že po něm chci něco jiného, šeredně se však zmýlil. V mžiku mé tesáky protnou kůži na jeho krku a na jazyk se mi dostane chuť krve smíchané s alkoholem. Chce to velkou dávku sebeovládání a zapření se, abych jej vůbec nechala naživu. Sice pobledlého, avšak stále dýchajícího, jej nechám na zemi v místnosti a sama se vrátím zpět do hlavních prostorů. Po menší pauze poté opět ven, jelikož není času nazbyt a musím si pospíšit.

Vyšel jsem do mesta a hladal som to miesto v Nyru a stále som premýšlal kde by to tak asi mohlo byť kěd som to konečne našiel oproti zastávke nič vážne bolo tam prázdno a len jeden chlapík ktorý spal a pár detí ktoiré na neho čumelo boli tak asi vo veku 12 13 rokov . ,, Ahoj teda dobrý deň prišiel som sem pre prácu inštruktorta lebo učiteľa či jak tomu vravíte povedal som . Len sa na mna pozrel dáal mi svoj drevený meč a rýchlo jásal niekam späť kde bolo ale len počuť : ,, Uži si to s nimi na veky!! a z jeho rečí som pochopil že to tam tak trochu asi nezvládal . Ja tam len sam zmätený sa pýtam : ,, Tak dostal som tu prácu či nie ?? "

Co si budeme nalhávat, na začátek si nemůžu moc vyskakovat. Potřebuji zkušenosti jako sůl, to je jasné. Letní brigáda prodávání zmrzliny nikoho neohromí. Právě proto jsem kývla na nabídku, které se mi dostalo, tedy dělat obsluhu v baru. Samozřejmě ne takovém, který jsem navštívila dříve - tam by dobrovolně pracoval snad jen blázen. Měla jsem štěstí a narazila na celkem slušný a spořádaný podnik, kde mě přijali. Sice je mi jasné, že to s sebou přinese určitá úskalí, ale na druhou stranu se jenom tak nevzdám. Možná někdy v budoucnu přesídlím na něco blíže mému srdci. Práce se zvířaty by pro mne byla splněným snem. Na který si však budu muset ještě nějakou dobu počkat, než se vůbec pokusím o splnění. Prvním krokem bude dodělat školu. No, nejspíš toho budu mít na nějakou dobu docela dost, ale v žádném případě si nestěžuji. Navýsost spokojená se vydám na menší obhlídku města. Při níž, čirou náhodou, zabloudím do uličky. Na tom by nebylo nic podivného, kdyby mi však zrak nepadl na známou osobu. Co mi však nesedí je skupina dětí, která se kolem Mattiase nacházela. Plus dřevěný meč, který držel? I když může mít třeba napilno, přijdu blíž. Nejmíň, co můžu udělat, je zůstat jako divák. Tím bych nijak nezasahovala do.. bůhvíčeho.

Všetky deti sa na mna pozerali čo spravím a ja som sa na ne tiež zmätene díval . Potom som ale dostal odvahu a s kludom a rozvhaou som sa pustil do rečí : ,, Takže som váš nový instrukkor alebo učiteľ alebo jak chcete , váš predošlý učiteľ asi s vami nebol moc skúsený čo ? " zasmejem sa keď si spomeniem na jeho utek ako štastne beží odtial tiež a deti sa na to tiež začali smiať potom som ale zvážnel : Takže môžete mi povedať prečo ste si vybrali práve toto miesto ? jeden odpovedal že ho to baví druhý že by si rád vybil stres na niektorých veciach a aby sa koncentroval a tretí povedal že musí . Aha povedal som no nič takže dneska som sa vám prišiel len predstaviť trénink je zajtra o 11 nezabudnite to je na dnes všetko . zrazu na mna zautočí jedno decko s dalším dreveným mečom ani sa nepozriem a seknem mu tem meč dolu a zasmejem sa : ,, to si necahj na zajtra . všteky deti sa na mna s užásom ozývali a bolo počuť ake to bolo skvele a užásne . ten chlapec sa na mna tiež pozrrel s prekvapením až v tom uvidím známu osobu keď sa otočím ,, Coro ? co tu deláš ? usměju se .

Rty vykroužím do širokého úsměvu. Soudě dle reakcí, děti budou navýsost spokojené. Jen aby jim to taky vydrželo - přeci jen jsou to pořád děti. Nicméně jejich zápal jsem odtušila i já. Jejich rozzářené tvářičky i radostné výkřiky. Osobně bych na ně nejspíš neměla nervy, ale Mattias? Vypadá, že je připravený. "Náhodou jsem procházela kolem" mávnu rukou směrem, odkud jsem původně skutečně přišla. Jasně, děsně inteligentní. "Nenech se rušit. Koukám, netrvalo ti dlouho najít něco, co tě bude bavit a navíc budeš umět." Osobně jsem byla svědkem toho, jak brilantně umí s mečem zacházet. Mimoděk mne napadne, zda-li všechny tyto děti budou nakonec jako on, Matt. S rázným zavrtěním hlavou tyto myšlenky rozeženu. Musím vypadat jako kompletní blázen. Dobře pro mne, že je mi to absolutně jedno. "Chtěla jsem vás chvíli pozorovat, ale, no, vypadá to, že dneska není ten pravý den." Dovysvětlím s menším zpožděním. Nejspíš bych chtěla moc, na první den. Zcela určitě. Příště už to však vyjde zajisté.

Aha " moment tak ty si nás chcela pozorovať čo uškrniem sa na nu no ak chceš zajtra máme tréning o 11 tak môžeš prísť povedal som s kludným hlasom . Aj tak som dneska už na odchode tak čo pôjdeme domov ? usmejem sa na nu s úsmevom a dodám : takže nezabudnite kamoši zajtra ráno 11 ráno nebo po obede to je jedno proste 11 tam budte řeknu a usmeju se. když odcházím tak je slyšet jen to jaký je to cool kluk a jaký je no však znáte to udeláte neco neočakávneho a stanete se oblíbeným . " Tak jak šla ta vec nakonec co jsi musela udelat šlo to ? usměju se na ni a políbim ji .

"V jedenáct, dobrá. Budu tady." Zatím sice nevím jak přesně hodlám danou hodinu vtěsnat mezi vše ostatní, ale nějak to zvládnu. "Víš určitě, že to nebude vadit? Nechci být na obtíž." Přirozeně, budu se držet stranou a budu zticha, ale přeci jen, musím se ujistit. Zase. "Už teď tě mají rádi" usměji se na Matta ještě před tím, než se vydáme společně dál. S odpovědí si počkám až po puse, které se mi dostane. "Vcelku dobře. Musela jsem se stavit pro čerstvou krev" lehce se kousnu do rtu a sklopím pohled k zemi. Z nějakého důvodu jsem o tomhle všem ještě nedokázala mluvit otevřeně tak, jak bych chtěla. No nic. "Krom toho, taky jsem měla úspěch, co se práce týče. Sice není tak super jako ta tvoje, ale pořád lepší než nic" chytím ho za ruku, než pokračuji. "Budu dělat v baru. Je to tam docela pěkné." Pokrčím rameny, žádná věda v tom není.

TAk to gratuluji lásko reknu ji s upřímnym usměvem . No zamyslím se : ,, Podle teb mne opravdu mají tak rádi ? ale vždyť jsem tam byl jen první den ne ? " zasměju se . S tou čerstvou krví sem s epousmál : no jasne ja bych neměl zapomínat to že ty jsi vlastne upírka řeknu a Pŕikloním se k ní blíž . A neboj učite mi to vadit nebude aspoň budu mít to nejvetší štestí při sobe usmeju se .

Shax se potulovala dalším městem. Tohle bylo... stejné jako ty předchozí, no, zatím se jí líbilo asi nejvíc. Co bylo smutné byl fakt, že se tu nic zajímavého nedělo. Žádná sranda, událost, nic. Proto byla navýsost spokojená, když v jedné uličce objevila alespoň jakéhosi mladíka s dřevěným mečem v ruce a skupinou děcek. Naklonila hlavu na stranu a pozvedla jedno obočí. Co to tam jako dělá? pomyslela si a už se chtěla vydat blíž, když k němu dorazila další dívka a začala se s ním bavit. Od pohledu bylo jisté, že už se znají a nejspíš nejsou jen přátele. No, rušit je nebudu, ušklíbla se Shax a vyrazila zase dál. Nakonec zalezla do jedné pekárny v ulici a koupila si sýrovou housku a loupák, protože od rána nic nejedla a už měla pořádný hlad. Co ji překvapilo, že dvojice, kterou před chvílí sledovala zrovna procházela kolem ní, když otevřela dveře obchodu. A dívka zrovna říkala něco o krvi. "Takže stavit se pro krev, jo?" zazubila se na ní, i když to nemohla vidět, protože Shax jí stála za zády a doufala, že se holka alespoň trochu lekne. Pravdou bylo, že s upírem se ještě nesetkala, mohlo by to být tedy zajímavé. No, možná, že tady nebude až taková nuda, pomyslela si nakonec, pokrčila rameny a čekala jak na to dívka a její přítel zareagují.

Věnuji Mattovi vděčné děkuji, než se na moment zamyslím. "Přesně to si myslím. Bylo to na nich vidět. To, jak se tvářili, jak tě pomalu obdivovali. Jsi teď jejich vzor, tak se opovaž něco podělat" jemně do něj strčím bokem. "No jasně, že jsi tam byl první den. Ale počkej, jaké to bude za týden," To samozřejmě nemůže vědět nikdo, avšak upřímně doufám, že vše půjde dobře. "Možná je dobře, že občas zapomínáš. Bylo by těžší si to připomínat každičký den" povzdechnu a neposedné vlasy si odhrnu za ucho. To já jsem ta, která si musí pomalu hlídat každou minutu. Jinak by se mohlo stát, že bych Mattiasovi nechtěně ublížila. A to se nesmí stát, nikdy. Neodkázala bych se sebou žít, kdybych to byla já, kdo mu ublížil. Po jeho slovech však veškeré obavy zmizí. Aspoň na tu danou chvíli. "Jsi až moc milý." Krátce ho políbím na tvář. Koho by nepotěšilo, když mu drahá polovička říká takovéto sladké řečičky? Z růžového obláčku spadnu hezky rychle, když se za mnou ozve čísi hlas. S největší pravděpodobností směřovaný mně, jistá si tím však nejsem. Byla jsem tak moc ponořená do vlastního snění, že jsem okolí skoro nevnímala. Nicméně, důsledkem osoby, která promluvila, unikne mi slabé vyjeknutí, když neplánovaně poskočím. Následuje tiché klení, které zůstane doufejme nezpozorováno. "No.. no.. ano! Totiž.. hm.. dělám v nemocnici. Jo, to je ono" horlivě kývám hlavou skoro jako nemocný oslík, snažíc se obhájit vlastní lež. Bohužel, takto roztřesené by mi věřil jen málokdo. Napůl se schovám za Mattiase, což je snad to nejhorší, co bych mohla v té chvíli udělat.

Hmm ?? všimnem si že sa Cora za mnou schová ale prečo to som netušil rozhliadam sa pomaly po okoí a nikoho nevidím . pozriem sa na ňu a zase sa pozriem naspäť : deje sa niečo ? spýtam sa zmätene aj keď neviem či to bude uplne ono ale vytihanem svoj meč ( svoj pravý meč) a dávam pozor čo sa stane . Nikoho nevidim takže to bude asi nakoniec v suchu ale Cora sa tak rozhodne netvári stále v&yčkávam na moment až na koniec zo mna vyjde : ,, Ukaž sa vieme že si tu ,, Nemožeš pred nami skrývať poviem ale podla môjho usúdku poznám že táto bytosť rozhodne není odtiaľ a není to naananjvýš ani človek najprv . pripravím sa na bojovú pozícu a dávam dobre pozor odkial sa vynorí .

Zachichotala se, když se dívka před ní očekávaně vylekala. Přesně v tohle Shax doufala, no, nakonec to nebylo tak vtipné, jak by se jí líbilo, ale alespoň něco. Nejlepší stejně bylo, jako od úleku nadskočila. Shax se znovu ušklíbla nad její výmluvou, když se do toho vložil její přítel. Choval se divně. To je snad slepý? mlaskla nespokojeně. Stála přímo před ním, ale on si jí nevšímal a jen vyřvával do okolí, ať se ukáže. "Stojím přímo před tebou, troubo. Zas tak malá nejsem," řekla věcně a pozvedla na něj jedno obočí. Z jeho meče si nic nedělala, nebála se, přesto, že byli v početní převaze. Navíc s nimi neměla v úmyslu bojovat, chtěla si jen popovídat, ale údajná upírka se rozhodla zatloukat. Když si to Shax tak vzala, její výmluva by byla věrohodná, kdyby při tom nebyla tak vyklepaná a nereagovala příliš vyděšeně. Navíc, co bbych já řekla v její situaci? To samé, pomyslela si a bylo jí nanejvýš jasné, že holka lže. No, jistá si nebyla. Byl by docela trapas, kdyby se nakonec ukázala být pouhým člověkem. "Nebojte se, nikomu to neřeknu," mrkla na ně a usmála se. Byla si jistá, že pochopí, na co naráží, a kdyby ne, mohlo jí to být jedno. Přeci jen, nakonec se zdálo, že s těmihle dvěma si moc nepokecá, takže by měla jít zase o dům dál, ale měla neodbytnou chuť je ještě trochu poškádlit. Prostě milovala provokování, nic jiného v tom nebylo.

"Mattiasi" špitnu tiše a paži, za kterou ho držím, jemně stisknu. Nakonec ho přeci jen pustím a vrátím se do popředí. Tedy, víceméně, každopádně už se neschovávám jako ustrašené štěně. Pozvednu bradičku o kousek výš, hledíc na dívku zkoumavým pohledem. "Děkuju. Nemůžu si dovolit, aby se něco takového rozneslo veřejně" mírně se na ni pousměji. Nejsem si zcela jistá, zda-li si jen hraje anebo skutečně nemá nic podlého v úmyslu. Pro teď je to však pravděpodobně jedno, tudíž bych se přeci jen mohla trochu uvolnit. Drobný úsměv, který vyloudím, by mohl být dostačující. "Děláš to často, takhle děsit kolemjdoucí?" Zeptám se nakonec zvědavě. Byla první, kdo na mě takhle zničeho nic vyhoukl. Netradiční přístup, ale na druhou stranu proč ne, když zabírá. "Jsem Cora, mimochodem. Příště se snad vyvaruji podobného překvapení."

Schovám svoj meč svoj do puzdra svojho a taktiež si vydýchnem a poviem .: ,, Toto nám už nerob prepáč že som si ťa necvšimol pozriem sa na nu dole trošku a zase sa pozriem na to dievča : ,, Rád ťa spoznávam som Matttias a dakujem že neprezradíš moji přítelkyni usmál jsem se a natáhl ruku na slušnost pozdravu .

Dívka se nakonec přestala schovávat za svého přítele a postavila se naproti Shax. Bylo vtipné vidět, jak si oba po jejím prohlášení oddechli jako by právě prošli z těžkého matematického testu. "Obvykle ne,
ale když se naskytne tak dobrá příležitost," zazubila se. Navíc, takhle děsit lidi pro ní byla fakt zábava. Stejně jako jiné škodolibosti, ale ty si nechávala do zásoby, nesmí je přeci vyplýtvat hned naráz, na jednu nebohou oběť. Kluk konečně zastrčil meč a omluvil se, že si jí nevšiml. Mávla nad tím rukou, i když se jí to zpočátku dotklo. Pak se oba dva představili. Dívka jako Cora a kluk jako Mattias, který k ní natáhl ruku. Už věděla, co tenhle divný lidský rituál znamená a co se od ní očekává, takže mu rukou potřásla. Věděla, že se teď má představit i ona, což moc nechápala. Vždyť k čemu jim bude znát její jméno? V Pekle to bylo spíš na škodu, než k užitku, protože existovali démoni, kteří vás mohli ovládnout díky tomu, že vyslovíte jejich jméno. Z toho se i samotná Shax otřásla, ona k nim nepatřila. "Shax," řekla nakonec prostě. "Nemáš za co, neudělala bych to, když bych z toho nic neměla," ušklíbla se a pokrčila rameny. Osudy těch dvou jí naprosto nezajímaly, ale když už se uklidnili, alespoň by se mohla něco dozvědět. O tomhle městě a zemi. Byla tu nová a nevěděla... prakticky nic. "Ale když už jsme u toho, mohli byste mi tady o tom něco říct?" rozhodila rukama, aby naznačila 'tohle všechno' a pak pokračovala, "A nejdříve třeba, kde bych sehnala nocleh?" usmála se tak, že z jejích očí zůstaly jen dvě štěrbinky.

V kouzlu okamžiku, pokud se tomu tak dá říkat, zkrátka přikývnu. "Dobré vědět" poznamenám pouze na oznámení, že tohle nemusí být jediný okamžik, kdy jsem málem dostala infarkt. Tedy, pokud bych ho vůbec mohla dostat, pak by to bylo právě před chvílí. Anatomie a podobně nebylo to, co by mi šlo nejlépe. Její bezprostřednost mě ve stejné míře iritovala a vzbuzovala jistý zájem. Zvláštní, jak jedna bytost dokáže vyzařovat takto odlišné vlny. Nebo jen já mám porouchaný přijímač. Jasně, přijímač. Měla bych si jít odpočinout. "Jinými slovy, kdybys z toho měla prospěch, udělala bys to" zúžím oči, prohlížejíc si ji od hlavy k patě. Typický obchodní duch, řekla bych. "Takže přišelec. Inu, Nyr je.. prostě Nyr. Zřejmě nejlepší místo, kde se dá žít. Tím pádem se zde soustředí to dobré, ale i to špatné" nejspíš. Mrknu na Mattiase, zda-li má k mému ne úplně dobrému výkladu co dodat. Cokoliv bude lepší. "Po městě je několik hotelů anebo motel, stačí si vybrat" musím se kousnout do rtu, abych jí rovnou nenabídla, že může přespat u mě. Vlastní charita mě jednou zabije, vážně.

No pokud hledáš nejaký noclach slyšel jsem že pár kroku odtud je známe místo v motelu slyšel jsem že je to dost dobré místo . tam by se určite dalo přespat" řeknu s usměvem
,, Co se týče města tak ani nevím jen to že ja pocházim vlastne z Eirin ješte jsem ho tak moc dobře neprozkoumal přiznám se . Na te holce bylo neco zvláštní cítil jsem že není človek i když ted se mi na to nechtelo moc přemýšlet a navíc Pŕemýšlení a ja to je nula bodu když se to netýka šermovacího souboje nebo souboje s mečem jakehokoliv .

"Možná jo,  možná ne. Záleželo by na tom, co přesně bych z toho měla mít. Kdyby to nebylo výhodný, nevzala bych to," odpověděla jí Shax. Mířila vysoko. Kdyby z toho nekoukala pořádná odměna, nemělo by to pro ní cenu a nezdržovala by se tím. Tak to prostě bylo,  taková byla ona.
Nakonec se zeptala na takové ty důležité informace,  které by měla znát, pokud se rozhodne zůstat. Zdálo se, že hotelů je zde hodně a bude mít tedy z čeho vybírat. Na Matthiasova slova pouze kývla. Vlastně vypustila všechno, krom informací o hotelech, z toho, co řekl. "Díky za radu," usmála se a popostrčila batoh na svých zádech, protože už začínal být pěkně těžký. "No a co ty, jaké to je, být upírkou?" mírně se usmála a se zájmem čekala na odpověď. Nemluvila nijak nahlas, aby neupoutala další nechtěnou pozornost. Však jen díky Cořině nepozornosti a hlasitostu teď věděla,  co je zač. Nebylo by milé, kdyby se to opakovalo.

Dobrá otázka. Jaké to vlastně je, být mnou? Příliš jsem o tom nepřemýšlela, jednoduše jsem svou podstatu přijala jako fakt bez toho, aby se tím víc zabývala. "Těžko říct. Je to.. jiné. Vyrůstala jsem jako člověk a pak se stalo tohle" na moment se odmlčím a rozhlédnu se kolem. Měla bych si dávat větší pozor o čem a s kým mluvím. Mohlo by se mi to vymstít. "Na některé věci jsem musela přijít sama, příliš velkou pomoc jsem neměla" povzdechnu si krátce. Nakonec však pouze pokrčím rameny. "Hodně dlouhou dobu jsem nemohla přes den ven, pochopitelně. Štěstí, že se mezi mými přáteli nachází čarodějka" z poloviny, ale to přeci není podstatné, pomohla mi tak jako tak. A za to jí budu navěky vděčná. "Začátky byly těžké. Dlouho jsem se schovávala, až.. donedávna" odkašlu si a o krok ustoupím. "Já.. měla bych jít. Nejspíš. Bude to tak lepší. Náhlé sucho v krku jakž takž překonám, otázkou je, na jak dlouho. Nepomáhá ani to, že zachytím pach čerstvé krve, přicházející z místa jen o pár ulic dál. "Mattiasi, ty máš klíče, domů se dostaneš. Shax.. ráda jsem tě poznala. Snad někdy příště" s tím se obrátím a bez dalších slov se vydám rychlou chůzí pryč. Musím se dostat co nejdál a to pokud možno co nejdřív.

Pochopil jsem že před Shax se snažiôla skrývat že je upírka pochopil jsem i to proč mi to řekla a taky v jednom okamihu sem všemu chápal takže přesto všechno co říkala jsem jen pokývl hlavou že se o mne nemá bát . i když bylo by pochopitelné kdyby se o mne bála . Podívam se na ni jak rýchle kráči domu a bylo mi to celkem líto že takhle o tom musela mluvit. Byl jsem tak zamyšlený že jsem i opět nevšímal Shax a Na Coře jsem neco videl . byl sto strach ? no to nevím jiste , jiste ale vím že bude v pořádku snad . Otočil jsem se zpátky k shax a nakonec jsem řekl : ,, Tak ,, Taky moc rád jsem te spoznal a taky budu muset jít domu řeknu a lehce se usměju

Shax se nedostalo odpovědi, kterou očekávala a nezbylo jí nic jiného, než se spokojit s tím, co se dozvěděla. Což bylo vlastně nic. Jen že pro Coru je asi upírství obtížné a neměla nikoho, kdo by jí s tím pomohl. Tedy, žádného upíra. Asi není upírkou dlouho. Nebo se s tím stále ještě nesmířila... pomyslela si a věnovala dívce povzbudivý úsměv. Určitě se s tím srovná. Nic jiného jí nezbývalo. Náhle se Cora rozhodla odejít. A vypadalo to, že opravdu spěchá. Zdvořile a stručně se rozloučila a už si to pochodovala pryč. "Jasně, drž se," houkla na ni Shax s úsměvem. Z části ji chápala. Ani ona to dřív neměla lehké a sžívat se s novými schopnostmi pro člověka, který se náhle stal upírem, muselo být velice obtížné.
Mattias se zdál být znepokojen Cořiným náhlým odchodem. Také se se Shax rozloučil a chystal se k odchodu, když démonka promluvila: "Jestli jdeš za ní, měl bys dávat pozor. Nevím sice, co jsi zač, ale upír, který se neovládá... Ale ty to určitě už víš, že?" varovala ho nakonec. Věděl, co je jeho přítelkyně zač a určitě věděl, co to znamená por něj. Avšak, Shax vždycky říkala to, co měla na srdci a zrovna teď to bylo varování pro Mattiase. Pak ho obešla a ušklíbla se, byl čas si najít nějaký motel nebo tak něco, kde by se mohla zabydlet do chvíle, kdy si sežene nějaký byt a možná i práci. I když tu nějak nutně nepotřebovala, stačily jí schopnosti a nějaký obchod k... dočasnému vypůjčení věcí, které určitě jednou vrátí. Možná.

Uprímne bolo mi jedno čo to dievča o mojej priateľke hovorí . Ale tak už som ju sa snažil celkom v nímať a poďakoval za varovanie a odišiel som preč a odomkol som klúče ku Corinemu domu kěd som prišiel tak som si odomkol a snažil sa premýšlať a povedal som si že toto sa nerobí okamžite som sa zpametal zavrel som dvere a okamžite som sa vydal hlľadat Coru ktorá bola niekde poblíž .

Již od mala si pamatuji, že svátky jsme slavili každý rok. Pravda, nebylo to nic extra honosného ani extravagantního. Šlo o to, že jsme se všichni sešli dohromady a užili si příjemné chvíle. Tento rok však, očividně, bude vše trochu jiné. Trochu víc. Přesto jsem se však plně rozhodla, že se na Vánoce připravím se vším všudy. Ačkoli byl teprve začátek prosince, já už měla polovinu všeho, co budu potřebovat, dávno nakoupenou. I mé dnešní oblečení plně reprezentuje mé začínající šílenství, kterému jsem propadla. Bílá košile, červená sukně, jednoduchá klasika. Doplněná o černé podkolenky a tmavý, také téměř černý kabátek. Ruce mi, alespoň teoreticky, zahříval kelímek plný horké kávy. Nemám žádný konkrétní cíl, spíš se oddávám bezcílnému toulání, ostatně jako většinou.