Woods(Lesy)

Jak už víme, celou zemi obklopují lesy. Tyto lesy se ale rozhodně nezdají obyčejné, právě naopak.
Mají v sobě jakou si jiskru, jakou si zvláštní energii která se nese okolím. Každý kdo do lesů zavítá
bud' něco(někoho) hledá nebo má možná mírné sebevražedné sklony. Lesy bývají často útočištěm
vlkodlaků kteří mívají své smečky a území. Díky tomu se v této části drží rovnováha a křehký mír
mezi smečkami, i když je tu rivalita mezi Alfami. Pokud jste ale obyčejný člověk a nechystáte se tam
dělat paseku, věřte že les a bytosti v něm vám budou nakloněny. Ale varuji vás, je to osoba od osoby.

Poté co jí byl naordinován odpočinek skutečně odpočívala. Když se jí ale dostalo jídla a nějaké té krve v podobě krevního sáčku, rozhodla se ten krevní sáček přenechat své drahé nejlepší kamarádce a v podstatě i sestřičce. Dokonce jí přenechala obrovskou postel a i když to bylo riziko, pozdě v noci se vyplýžila ven aby šla lovit. Vždy se našlo nějaké ubohé zvíře, i když ty opravdu neměla ráda, vůbec jí nechutnali, nebo nějaká ta zatoulaná bytost kterou mohla uchlácholit svou schopností a trochu si od ní cucnout. Nebála se že by byla v nebezpečí. Občas s místníma smečkama hrála hru na honěnou. Stejně nejspíše vlkodlaci budou pobíhat po lese polonazí nebo ve vlčí podobě, a není to pro ní žádné velké riziko pokud to není celá tlupa. Jak už se naučila, hlídky mají rozdělené. Někteří byli v hlídaní slabší a opravdu většinu hlídky prochrápali, jiní na druhou stranu byli schopní pochodovat po lese od začátku své hlídky až do poslední minuty. Nestihla se ani v podstatě převléknout, takže na sobě měla jakou si tmavě modrou krátkou sukýnku a tílko. Rána na zápěstí ještě nebyla zahojená, ale to se změní až se nakrmí. Trocha té lahodné krve vždy udělala Lili lépe. Kupodivu jí nevadila žádná krev, ani ta vlkodlačí jelikož nebyla čistokrevná(její matka byla mág a otec upír čistokrevný-dalo by se říct že něco jako šlechta- , to ale ona nevěděla) Nikdy si nějak nehrála na postavení nebo práva. Vždy to byla ta uhozená dívka z ulice. Po nějaké době kdy nenašla nic, ani žádného hloupoučkého vlkodlaka se posadila do mechu u malého potůčku. Měla klid, kolem bylo jen ticho. Né že by její smysly byly v tuto chvilku nějak extra moc funkční díky oslabení. Ale začala si nakonec broukat, seděla s koleny přitaženými k tělu. Její vlasy září ve svitu měsíce a hvězd, který pronikl skrz koruny stromů.



Ano ten její hlásek byl jako hlásek sirény volající svou obět'. Sice její hlásek byl jemný, ale když obyčejně mluvila ten její tón hlasu a přízvuk byl tak sladký! Byla v jisté situaci i docela roztomilá, to se muselo nechat. Spousta mužů, a v podstatě i žen jí shledávalo krásnou. I když to byla jen normální dívka která si prošla nepěkným osudem, stále stála na nohou a nevzdala se. Dokonce když si myslela že je nějaká zrůda, díky podpoře Cory zvládla žít dál. A měla radost ze života. Ale každý potřebuje občas povzbudit! Nyní ale měla pocit selhání že svou nejlepší kamarádku neochránila. Nejspíše by jí ale musela být neustále za zadkem, což také ale nebylo ideální, i když ty dvě beze sebe neudělaly ani krok.

Nestávalo se často, že by se odehrál jeden zcela klidný a bezproblémový den. Dnešek však měl k tomuto ideálu skvěle našlápnuto. Alfa byl mimo město, nejspíš pracovně. Moc často se ostatním nesvěřoval s tím, kam cestuje. Každopádně to znamenalo, že zbytek smečky budu mít na starosti víceméně já. Jelikož druhou beru se zatím najít nenašlo. Na což si nemíním stěžovat. Na zaběhnutý systém jsem si již stihl dovela zvyknout. Lovci aktuálně plnili svůj úkol a my, noční hlídka, jsme procházeli naše území, hledajíc cokoliv nebo kohokoliv, co tu nepatří. I za tak krátkou dobu jsem stihl vcelku dobře ovládnout umění proměny, což byl jeden z klíčových faktorů právě v naší smečce. Po měkkém mechu i spadaném jehličí se tudíž procházím jako chlupáč. Vizuálně obyčejný vlk, avšak o něco větší, zbarvený do kaštanové hnědé s bílým břichem. Na své cestě jsem sám, zbytek hlídky je rozesetý v jiných částech. Až na veverky, které tu a tam shodily dolů šišku, se nic jiného výrazně nepohnulo. Pozvolna dospěji až k potůčku, u kterého zastavím a napiju se. Tedy, to byl původní plán. Už před časem jsem zaznamenal cizí pach, teď je však o dost silnější. Vzduchem kolem se roznese varovné zavrčení, než se vydám za zdrojem rozruchu. Netrvá dlouho a vetřelce objevím. Stále se držím dál, pro jistotu, děvče však pozorně pozoruji. Ať už je hrozbou nebo ne, mým úkolem je jí dosud pokud možno vystrnadit, pokud vše půjde dobře. Pár dalších metrů zdolám coby vlk, než se v úkrytu stromů přeměním zpět na člověka. Zůstanou mi maskáčové šortky a šedé triko, jehož krátké rukávy mi pevně objímají bicepsy. V těžkých polobotkách, přímo vhodných do lesa, přistoupím blíž. Nyní se už nesnažím schovávat. "Nevíš, že potulovat se v noci lesem je hloupost?" Ušklíbnu se na zrzku, která si tu hověla jakoby se nechumelilo. "Krom toho, tady nemáš co dělat" založím si ruce rozhodně na hrudi.

Lili. Potřebovala si vyčistit hlavu. Prostě neřešila jestli tam smí být nebo ne. Brala to jen jako návštěvu lesa. Jako by normální člověk šel do lesa. Byla bledší než normálně což jasně značilo že jí chybí krev. I když měla pach upíra, nebyl pro vlkodlaky "smradlavý" ale spíše voněl jako nějaký dobrý a drahý dezert s tím že díky polovičce mága tam bylo cosi lehce štiplavého a elektrizujícího. Nemusela držet svůj št'astný a radostný výraz. Sledovala tekoucí vodu dokud neucítí zvláštní vůni. Ten pach je takový.. zvlášní. Kořeněný, svůdný a mužský jako příslib nějaké vášnivé noci. Pokud něco takhle pěkně vonělo, nemohlo to být špatné. Proto nijak nereagovala než k ní přišel a promluvil. Trhla sebou lehce při zvuku jeho hlasu. "Eh.. neviděla jsem tu nikde cedulku zákaz vstupu veřejnosti. Jen jsem si přišla odpočinout a pročistit si hlavu. Avšak i když měla smutnou náladu, když se postavila rychle srovnala svůj výraz. Byl opět takový jako dřív, jen se do jejích tváři nahrnula červeň a lehce odhalila pihy pod jejíma očima. "Nedělám tu nepořádek, prostě jen sedím. Vážně bys mě vyhnal?" pozvedla obočí. Přeci jen ano nikoho v lese nevysávala, i když by si krev opravdu dala. Lehce se jí zamotala hlava a tak ucouvla ke stromu o který se opřela, rukou i čelem a zhluboka se nadechla. Neměla ani sebemenší podezření o tom kdo je. Byl tak.. hezký! Svalnatý a prostě.. neměla si tohohle chlapíka jak spojit s tím otravným malým klukem.

"Neblázni, žádnou cedulku nemáme. Jde o selský rozum" ušklíbnu se. I někteří lidé věděli, že není bezpečné se tu potulovat osamotě. Sám byl před pár lety takový. Teď je však situace jiná, očividně. "Hmm... Je pravda, že tady je to na pročištění mysli nejlepší" přikývnu posléze. Nevím, čím to bylo, ale něco na zrzce je. Nedokážu to popsat slovy, jde o neodbytný pocit. Který mě nutí být jí nablízku. Něco takového mě děsí, nesnáším být závislý absolutně na komkoliv. "Vyhánět nikoho nehodlám, byla by to přece škoda" pokrčím rameny. Inu, proč bych měl? Jednou se dostala na naše území a jen tak z něj nezmizí. Vůbec to není v tom, že ji jakýmsi způsobem potřebuju mít nablízku. "Hou, opatrně!" Vyhrknu a v okamžiku stojím u ní, podpírajíc ji namísto stromu. "Jsi v pořádku? Vypadáš bledě. Měli bychom tě vzít k nám domů, pro jistotu." Už teď je mi jedno, jak to bude působit. Nezáleží mi na tom, co si kdo myslí nebo řekne. "Totiž..pokud souhlasíš" volnou rukou si prohrábnu vlasy, abych se aspoň nějak zaměstnal. "Je to tudy" kývnu hlavou hlouběji do lesa.

Byla ráda že jí nevyháněl. Vlastně byl dost milý. Snažila se dýchat z hluboka. Možná by se měla znovu najíst, momentálně nechce na nikoho zaútočit ale ještě tak moc ta žízeň hrozná není. Opře se o něj, nejspíše má hlavu podepřenou o jeho prsa a snaží se to rozdýchat, i když v momentě kdy ucítí jeho vůni je slabá v kolenou. Jeho vůně je tak.. páni. Ale ne způsobem že by ho zaskousla, i když k zakousnutí je.. spíše šlo o to že se jí celkem líbil i když se snažila si to nepřiznat. Zvedla hlavu a musela jí lehce zaklonit. "Jsi si jistý já.. aby mě tvůj druh nepoznal." pronesla rozpačitě. Neměla vůni jako čistí upíři, ale takovou zvláštní. "Půjdu s tebou ráda, ale asi by jsi měl něco vědět.." nadechla se. Váhala jestli mu to říct, její oči měly momentálně odlesk zelené, tmavé jako lesy. "..jsem míšenec. Mág a.." opět se nadechla z hluboka. "..upír." sklopila lehce pohled. Jejich druhy nebyly moc k sobě přátelské, ale kdo určuje že přátelství může být podle ras? I ona sama si našla Coru která byla člověk a kamarádila se s ní i přes rozdíly.

Už jsem byl rozhodnutý. Pevně a neoblomně tak, jak je to zvykem. Přeci jen, kdo ví, co všechno může že dneska vzejít? Nejspíš právě to tajemno způsobilo, že jsem byl ochotný porušit hned několik pravidel. Pokud mi bylo známo, v sídle smečky doposud nebyl žádný jiný druh, než-li vlkodlak. Ona bude první, jak to tak vypadá. "O to si nedělej starosti. I kdyby tě poznali, nic jim do toho není. Budeš se mnou." Mohl bych to jednoduše zahrát na to, že jsem si přitáhl hračku na hraní. Již nyní ji napůl odvedl od místa, kde ještě před chvílí oba byli. "Ven s tím" pobídnu ji, ačkoli to nejspíš není třeba. "Tak míšenec." Mág ještě mohl být v pohodě, slyšel jsem o případech, kdy nám byli prospěšní. Ale upír? "Alfa mi nejspíš zakroutí krkem, pokud se to dozví. Máš štěstí, že tu teď není" povzdechnu si, nicméně se na ni usměji. "Takže ti musíme opatřit krev. To by mohl být docela problém. Jen málo vlkodlaků ti dá tu svou dobrovolně. Ale na něco přijdeme." Jako vždycky. Vždycky si dokázal poradit, když na to přišlo. Zanedlouho se dostanu do prostranství, kde stromy rostly dále od sebe. Zde se skrýval jejich dům, dostatečně velký na to, aby každý z členů měl vlastní pokoj. Už z dálky zmerčím uvítací výbor hlídky, která se rovněž vrací. "Je tu se mnou a tak to taky zůstane. Nevyrušujte nás" jednoduché a prosté. Čapnu ji za ruku a bez zastávky dovedu až do vlastního pokoje.

Jistě mohl cítit jak voněla, takže pokud by je někdo viděl jak se na něm krmí, nebo nějak jinak, to nejspíše bylo jediné vysvětlení kdy by jí mohli odhalit. Nebo také při použití upířích schopností nebo triků. Na to byla ale ted' ještě hodně slabá. Překvapilo jí jak se o ní stará i přes to že je pro něj neznámou cizinkou. I když na vratkých nohách přesto tak nějak cupitala vedle něj. Byl ochotný jí chránit? I před vlastní smečkou? To bylo opravdu zvláštní a překvapivé. Ujal se jí jako zatoulaného štěněte. Byla ráda když nereagoval nijak zvlášt' špatně. Spadl jí kámen ze srdce. "Vynasnažím se to nijak neprojevovat. Přinejhorším když uslyšíš křik, zakrej si uši." broukla a varovala ho předem. Jeho pocity k ní proudili smíšené s těmi jejími. Ano rozhodně to bylo opravdu zvláštní. "..nevzala bych si krev od někoho kdo by to sám nenavrhla. Nejsem jako čistokrevní." řekla tiše. Pak bylo chvilku ticho. Překvapilo jí že tam mají tak velký dům. Uprostřed lesů? Vážně to tam vypadá jako v pohádce. Vypadalo to jako by si skutečně přinesl obět' nebo nějakou povolnou dívku i když ona taková ve skutečnosti nebyla, což věděla jen její nejlepší kamarádka. Byla nevinná ve všech ohledech i když byla tak krásná. Prostě nikomu nevěřila jen tak ale on.. on jí omámil zvláštním způsobem. Nechala se táhnout i když měla lehce zmatený výraz. Na vlkodlaky se moc nedívala.

Už ze zásady upírům nevěřím. Ať si říkají co chtějí, nakonec stejně připravují lidí i druhé o krev. A co víc, prý existují i takoví blázni, kteří svou krev nabízí dobrovolně. To jsem nikdy nechápal a nejspíš ani nepochopím. Nicméně, i přes pohledy některých se dostaneme až ke mně do pokoje. Sice jednoduchého, ale i tak hezkého. Vybavení bylo výhradně ze dřeva a stěny i detaily jako povlečení byly modré. Jednoduše tu byl doma. "Udělej si pohodlí" mávnu rukou kolem, přecházející sem a tam. Musím přijít na něco..cokoliv. Pak se odpověď naskytne sama. "O tomhle nesmíš nikomu říct, dobře? Nešlo by už jenom o mně, ale taky tebe a spoustu dalších." Povzdechnu si a přejdi k ní. "Vezmi si mou krev." Můj tón je vážný, ano, ale zároveň vybízivý. Už jsem se jednou rozhodl.

Tahle dívka rozhodně neměla lhát. Navíc byla míšenec, takže se dá říct že by jí mohl věřit alespoň na půl. Chudince to samotné také nevyhovuje ale bohužel s tím nic neudělá. Neřekla nic do té doby než došli do jeho pokoje, po jeho pokynu a menším rozhlížení se posadila na postel. Tiše a skoro až úlevně vydechla. Ted' měla jistotu že sebou nikam neflákne. Pohlédla na něj a musela lehce zaklonit hlavu, ale i tak na něj pohlédla skrz husté řasy. Zírala na něj překvapeně když se nabídl. Dokonce se začervenala. Jak už víme, sdílení krve je čistě intimní záležitost, alespoň pro ni. "Vážně.. jsi si jistý? Mělo by jít o místo kde to nikdo neuvidí." prohlédla si ho a doslova ho skenovala pohledem. Pro upíry byly nejlepší velké tepny, ale nehodlá na něm večeřet, jen si dát trochu aby jí bylo lépe. "Svlékni si prosím tričko a lehni si vedle mě.. ale asi by jsi měl zamknout." Uculila se lehce a v jejích tvářích se objevily dolíčky. Ano rozhodně byla sladká, roztomilá. Kdo by takové osůbce odmítl pomoct? I když váhala, bude to tak lepší pro oba dva. Ale on nejspíše neměl tušení jaké pocity mu to způsobí. Rozhodně to ale nebude ukrutná bolest, bude to probíhat zhruba jako u Cory.

Opětuji ji rozhodný pohled. Nevím, co mě přimělo k tomu, abych pomáhal nějaké random holce, kterou jsem potkal v lese. Asi jsem se musel dočista zbláznit, když jsem ji sem přitáhl a teď ještě tohle. Jsou to zcela jistě projevy šílenství. "Jsem si jistý. A nemusíš se bát, sem se nikdo neodváží" a i kdyby se někdo blížil, věděl bych o tom dopředu. Přesto však uposlechnu a dveře raději zamknu. Nad požadavkem ohledně svléknutí pozvednu obočí. "Fajn, jak si přeješ" zasměju se. Přece jenom je na co koukat, to je jasné. Nemám se za co stydět. Přetáhnu si triko přes hlavu a nechám ho volně dopadnout na zem. Následně si lehnu na postel tak, abych měl pokud možno pohodlí. "Pusť se do toho" rozhodně nevypadala, že by ji mohlo něco zastavit, ale kdo ví. Pouze jsem tím chtěl oznámit, že jsem připravený. Má co přesně nevím, přeci jen to bude nové i pro mě.

Sledovala ho v jeho počínání když zamknul dveře a svlékl si triko. Opět si ho musela prohlédnout. Bože, byl fakt kus. Je pravda že svaly člověk na něm může vidět i normálně.ale takhle viděla jak se napnuly když Se svlékal. Opět se jí lehce zatočila hlava ale kvůli němu. Radši se opřela o nějaký stolek a když si pak pomalu lehnul tak došla k němu, vylezla si na postel a pak na něj. "Tohle.. nic nezamená.. a prosím, zkus zůstat potichu." pro osobu kterou nikdy nekousl upír je první zážitek s kousnutím jako poprvé ochutnat drogu, jen ne s dopadem když droga vyprchává, i když.. byl to muž, jistě byl v těchto ohledech při kousnutí slabší. Touha, příjemný pocit který jsem už psala rovnající se slasti při sexu. Na tom se jistě mohl stát závislým. Byla sešouplá přesně tak že seděla na jeho podbřišku, lehce se šoupla níž aby byla obličejem těstě u jeho klíčních kostí. Těsně pod ní bylo místečko kde vedou silné tepny jelikož je to hodně blízko srdce. Přesně to místo vyhledala svými rty a zakousla se do něj. Jemně ho přidržovala za ramena když jí to úžasná krev dostala do úst. Možná mohl slyšet tiché a spokojené zamručení do jeho kůže. Bylo to jako jíst dezert s exotickým kořením a ovocem. Sevřela jeho ramena jemně svými prstíky. Její hrudník se tak lehce otíral o jeho břicho.

"Nic neslibuju, ale zkusit to můžu" zazubím se na ni. Přece jenom, za zkoušku nic nedám. O tom, co člověk prožívá při kousnutí upírem jsem toho moc nevěděl. Pouze teorii, dalo by se říct. Upřímně, jsem spíš zvědavý než že bych měl strach. Který ostatně mívám jen málokdy, kdyt na to přijde. Rty pevně semknu k sobě, abych zamezil jakýkoliv nežádoucí výkřik či podobně. To, co přijde, je však nad má očekávání. Ano, první proniknutí tesaku kůží bolí, ale jen chvilku. Pak mě však náplní nejspíš druhý nejlepší pocit na světě. Tím prvním je sex a tohle..tohle k němu nemělo daleko. Těžce vydechnu, jen proto, abych uvolnil přebytečné napětí. Užíval jsem si to a ne málo. Chtěl jsem víc. Aby nepřestávala, ale zůstala tu se mnou. Napořád. Ruce přesunu na její boky, které lehce stisknu. Mít ji tady takhle pro sebe..není to úplně na škodu. I když teď jsem spíš v nevýhodě, jak to tak vypadá. Příliš mi to nevadilo, spíš naopak.

I jí zaplavily jeho pocity, bože můj. Díky tomu je to ještě větší slast. Viděla jak reagovat tak chvilku nepila, jen byla k ráně přisátá se zoubky v jeho kůži aby se mu do těla vplavovala jen ta látka. Když už pro ní dělal tohle, chce mu dopřát trochu potěšení. Když jí stiskl boky, zamručela a on mohl cítit jak se lehce natiskla na jeho klín. Po deseti sekundách začala opět pít po malých locích. Jen tak prodlužovala to co on mohl cítit. Bůh ví co si dole vlkodlaci mysleli že tam dělají. Jí to ale bylo v tenhle moment úplně jedno. Nakonec ale musela přestat. Už měla ale zdravou barvu a cítila se mnohem lépe. Ranku mu lehce olízla a sesunula se vedle něj na záda a vydechla tiše. Páni tak tohle bylo vážně něco. Nikdy nezažila při pití takovýhle pocit, obzvlášt' když se jí dotýkal. Ale červenala se protože to jistě mělo efekt na jeho rozkrok. Radši se dívala do stropu s rudými tvářemi. Po chvilce ticha se nadechla. "Jak ti je?" pronesla a otočila se na bok tak aby na něj viděla. Pro ní to byl až téměř euforický zážitek. Byla zvědavá jak to cítil on. Když na něj hleděla sexy způsobem si skousla ret.

Nechci, aby to přestalo. Ještě dlouho ne. I když jsem cítil, že mé tělo postupně slábne, má mysl jakoby ještě pořád neměla dost. Nespokojeně zamručím, když se nakonec odtáhne. Jemně ji stisknu zadeček, protože.. za to, jak mě trápila, si to jenom zasloužila. Tak! Raději nevnímám to, že celé její vrtění způsobilo značný nárůst mého chtíče. Což se nějak projevit muselo, že jo. Chvíli zůstanu nehnutě na místě, vstřebávajíc to, co se právě odehrálo. Stále na zádech, otočím hlavu tak, abych na ni viděl. "Skvěle. Ale něco mi pořád ještě chybí." Rukou ji přejedu po celém boku zhora dolů a zase zpátky. Své rty přiblížím k těm jejím, až na nich cítím její pravidelný dech. Ve zlomku vteřiny už si její ústa přivlastním v dravém polibku. Nezajímá mě aktuálně nic, ani tk, že třeba nemusí souhlasit. Přesto ji však nakonec opustím jen proto, abych na ni mohl lehce zatlačit a dostat ji na záda. Sám se octnu nad ní, podepírajíc se na loktech. "Chci tebe" zahučím nakonec.

I když nechtěl, musela se odtáhnout. Pokud by to dělala déle, nejspíše by to nezvládla uhlídat a mohlo se stát něco špatného. Překvapeně zamrkala když jí stiskl zadeček. Že by tohle nebylo jeho poprvé? Vypadalo to všelijak. Lehce zrychleně oddechuje když se na ní tak dívá. Jsou od sebe takový kousek! Srdce jí najednou začne bušit jako zběsilé, Ano! Nakonec sám převzal iniciativu a začal jí hladit. Po celém jejím těle přejela příjemná husina, už díky tomu se jejím tělem rozezněl chtíč a kdyby stála klepaly by se jí kolena. Najednou jsou však jeho ústa přitisknutá na ty její, celá pod tím polibkem zvláční. Vážně by na začátku nečekala že se stane něco takového, ba že by se mu mohla líbit až tak moc. I když tohle byly jedny z jejích prvních polibků které kdy zažila, Jemně ho při polibku kousla do rtu. Jak to že je z něj takhle hotová? Jak to sakra dělá? Ale odtrhne rty od těch jejích což se jí nelíbí a tak nespokojeně zamručí. Je to nefér. Ale lehne si poslušně na záda. Jemně se dotkne rukou jeho hrudníku, zatím co její srdce běží jako o závod. Vážně to s ní chce? Bylo to divné, nevadilo jí že to byl pro ní czinec, i když ve skutečnosti byl ale to ona přece neví. "Já.. dobře." vydechne a souhlasně přikývne, přitáhne si ho k polibku,

Užuž naše rty opětovně spojím v polibku, když se zarazím. "Dobře?" podivím se. Jasně, nešlo o zas tak ojedinělou odpověď, ale od ní mi to nesedělo. "Chci říct..nechci udělat něco, co nechceš ty. Pokud, hmm, pokud jsi nikdy..." zmlknu a rozpačitě pátrám po jejím obličeji pohledem. Co to se mnou sakra je, že mi dokáže jedna dívka takhle poplést hlavu? Ať už je to její vůně, které se nemůžu nabažit, její dokonalá tvář nebo snad rusé vlasy, pro které mám slabost, o které jsem ani nevěděl. Jednoduše je dokonalá a teď je tady a.. nedokážu si pomoct. Přesto si chci být jistý, že nejednám proti její vůli. To by nebylo hezké.

Sice z toho chuděrka byla úplně vykolejená ale nehodlala protestovat. Měl štěstí že při tom polibku neomdlela! Tváře jí zrudly ještě více když to vyslovil. Bože, bylo jí dvacet! Nemohla zůstat nevinná do konce svého života. Potom co se začal tak starostlivě ptát jen přikývla hlavou. Ukradla si jeho rty, sama by to nebyla schopná vůbec vyslovit nahlas. Chtěla ho a toužila potom. Navíc, ani nemyslela nijak jasně protože on všechny její smysly zastřel. Objala ho jemně rukami kolem trupu a lehce si ho přitiskla k sobě. Ty jeho pevné vyrýsované svaly tisknoucí se na její drobné tělo byly neskutečné. Potřebovala ho a tak jemně rukami přejela po jeho zádech aby věděl že je vše v pořádku a nemusí se bát pokračovat. Bylo tohle šílenství? Spustit se s úplně neznámým chlapcem? Vždyt' neznala ani jeho jméno, takže o to více to znělo vážněji. Na jméně jí ale v tuhle chvilku vůbec nezáleželo. Jeho doteky do jejího těla vysílaly elektrizující impulsy. Chtěla z něj mít víc a víc.

Stačilo mi jediné přikývnutí. Tento drobný náznak souhlasu mi dal vědět, že všechno je v pořádku. Nebo minimálně bude, když už nic jiného. To, jak se červenala.. bylo prostě roztomilý. Tak nevinná a přitom ochotna se mi tu poddat. A to ani neměla ponětí, že po dnešní noci s největší pravděpodobností bude konec a nikdy víc se neuvidíme. Jako naprostí cizinci jsme se sešli a tak se také rozejdeme. Kdybych jen věděl, jak moc se mýlím. Kdybych věděl, kdo mi právě teď leží v posteli... změnilo by to něco? Těžko říct. V mé mysli nebylo na podobné úvahy místo. Celou ji zabral pouze a jenom chtíč. Po ní, po jejím těle. Prsty jí zvolna proplují hebkými vlasy, načež mé tělo uvězní to její pod sebou. Ta blízkost.. doháněla mě takřka k šílenství. Její drobné tělo, oproti mému tak křehké. Ze všech doteků jsem si mohl být jistý, že všechno je tak, jak má být. Její oblečení mi však stálo v cestě. Bez větších obtíží se mi podaří ji zbavit tílka a následně i sukně. Jasně, musím párkrát pozměnit pozici, ale to je malá oběť za výhled, kterého se mi naskytne. Je jednoduše dokonalá, což jí také zopakuji, tentokrát nahlas. Abych se přiznal, většinou jdu rovnou k věci a s nějakými oklikami se nezabývám. Jaksi mám ale pocit, že dnes to půjde úplně samo. Poslední kousky oblečení, které mi zbývají, ze sebe jednoduše co nejrychleji setřesu, aby se připojily k tvořící se hromádce na zemi. Kdežto u ní si dám záležet. Rukama prozkoumávajíc každý centimetr jejího těla, postupně ji zbavím i spodního prádla. Aktuálně je zbytečné. Z úst mi vyjde tiché zavrčení, více podobné tomu zvířeti, které ve mně dřímá. Dravost je naší společnou vlastností, kterou sdílíme. Nahnu se níž, abych ji věnoval dlouhý polibek na hebké rty. Někdy v té době do ní taky plynule vniknu. Držím se jí tak blízko, jak jen to jde.

Oba jistě budou dost vykolejení až zjistí že jsou vlastně staří známí. Ani jeden z nich netušil že mohou prožít takovouto vášeň s někým s kým prakticky vyrostli, nebo vedle koho prakticky vyrostli. Při svlékání mu asistovala jak jen to bylo možné. Sama ho hltala očima. Kdyby jí někdo řekl o tom že se Sebastianem bude jednou spát a že bude její první, rozhodně by dotýčného poslala k šípku. V mládí se děsně provokovali, tedy především on ji. Přesto ona byla ta hodnější a nevinnější. 'Malá' sladká 'Baby'. Když se vklínil mezi jeji nohy a políbil jí, vkradla se do jeho úst jazykem a propletla ten svůj s jeho. Na moment pod ním ztuhla když do ní vnikl, poté se ale pomalu pohla směrem k němu, ale jen jemně a opatrně i když při jeho zavrčení se jí rozběhlo srdcr.

Být něčí první je obrovský závazek. Možná se to tak nemusí zdát, ale je to pravda. Nemůžete se pak zničeho nic sebrat a druhého jen tak nechat. Toho si jsem plně vědom a co víc, příliš mi to nevadí. Více než uvažováním nad tím, co bude pak, se ale zaobírám přítomností. Tím, že tak hezkou holku můžu mít nyní jenom sám pro sebe. A tak si to užívám plnými doušky. Samozřejmě tak, abych jí příliš neublížil, to je jasné. Tak či tak je alespoň mě možné zaslechnout, kdyby někdo procházel po chodbě. Na čemž mi záleželo jen pramálo, klidně ať to ví třebas všichni. Je mi to jedno. Plynulé pohyby postupně zrychlím, když se blížím k vyvrcholení. Kterého po pár dalších přírazech také dosáhnu. Vtisknu jí dlouhou pusu na rty, poté na čelist a nakonec ze strany na krk. Zde se zastavím, v hlavě přehrávajíc to, co aktuálně vidím. Ta jizva... je až moc důvěrně známá. Naprosto stejnou už jsem dřív viděl, pamatoval jsem si ji moc dobře. Je to snad shoda náhod, nebo je to skutečnost? Naprázdno polknu a zvednu se tak, že ve výsledku sedím na okraji postele s nohama spuštěnýma na zem. Celou dobu ze sebe nevydám ani hlásku. Pootočím se tak, aby na zrzku lépe viděl. Ty vlasy, oči, v jistém směru je pořád stejná. Jaká ironie, že právě my dva jsme se sešli právě takhle. "Doufám, že sis to užila. Baby." Takto jsem říkal mnohokrát, bavilo mě ji škádlit. Dřív či později bych jí všechno stejně musel říct tak jako tak.

Jak mohou být dvě osoby tak moc navzájem přitahovány? Pokud takový byl sex, jaká pak byla láska? To zatím neměla možnost poznat. Díky té touze a tempu které nasadil tam netráví hodiny i když by to bylo jistě příjemné. Když vyvrcholil těsně po ní, její podbřišek jí uspokojil pocity které oba prožily, i když ona zcela poprvé. Měla co dělat aby se z toho chudinka vzpamatovala a popadla dech. Když se posadil a mlčel, zavřela oči. Udělala něco špatně? Nelíbilo se mu to snad? Když však ale promluvil, málem jí spadla brada. Pohotově ale popadla polštář a hodila ho na něj. "Nekoukej se!" Vypískla. Potlačila chuť začít nadávat. Že by to byl jeho záměr už od začátku? Neviděla ho už dost dlouhou dobu a předtím spolu nevycházeli. Tak jako tak se hned zvedla aby našla své oblečení ale první co jí padlo pod ruku bylo jeho triko. Rukou si prohrábla vlasy a začala cupitat po místnosti i když měla lehce kolíbavou chůzi díky tomu co se stalo před chilkou. Sakra sakra! Měla to být pomsta nebo jí jen opravdu nepoznal? Jak je možné že jí to k němu tak táhne? Popravdě když jí řekl Baby měla mu chuť dát facku, na druhou stranu ale zase chuť se mu vrhnout do náruče a pokračovat.

Nevěděl jsem, jestli se smát nebo začít zuřit. Celá situace bylo těžko popsatelná, skoro jako z filmu. Ale vážně, už se tohle někomu někdy stalo? Jestli jo, rád bych je potkal. Je mi jasné, že nejen já, ale i Baby jsme v pořádné bryndě. Protože ta chemie, kterou jsme mezi sebou měli, jednoduše nešla jenom tak vymazat. Pro mě už navždy kolem ní bude jakási aura, která mě bude přitahovat. Vím to, cítím to. Nemůžu se udržet a uchechtnu se, když po mně hodí polštář. Docela právem. "Na to už je trochu pozdě, nemyslíš?" Zeptám zcela vážně. Jakoby ještě před chvíli přede mnou nebyla zcela nahá. I tak se však otočím, aby měla aspoň nějakou radost. "No tak, malá, zpomal. Ještě si ublížíš. Sedni si, já se o to postarám" vystřelím okamžitě, tedy poté, co si natáhnu boxerky. Z podlahy seberu její tílko, které jí z bezpečné vzdálenosti podám. "Osobně bych, řekl, že moje triko ti bude slušet víc, ale... kdyby náhodou." Jasně, zaskočilo mě, že onou vílou, která mne učarovala, je právě Lili. A jsem si dobře vědom toho, že Cora mě nejspíš zabije. Ne jednou, ale hned několikrát. Teda poté, co ji samozřejmě najdu. I přes to všechno však Lili nenechám jenom tak pláchnout do větru. Ačkoli náš dřívější vztah byl takový, řekněme, diskutabilní, dnes vzniklo něco jiného nepopiratelně silnějšího. Sesbírám i zbytek jejích věcí, které položím na postel. Stále mám částečně obavy z toho, že bych mohl schytat facku a ani bych se tomu nedivil. Nevím, jestli to bude k něčemu dobré nebo ne, ale obléknu si i kraťasy. S vrškem se nijak nezatěžuji.

Cítila se jako by jí někdo polil ledovou vodou. A došlo jí že když se udělal do ní, ráno bude muset chtě nechtě do lékárny. Na jeho povel se však posadila, stáhla si triko co nejníže to šlo. Když dal věci kousek od ní, nepřiletěla mu kupodivu facka. Jen si rychle natáhla krajkové jalhotky a dál si k sobe získala oblečení jako by to byl nějaký medvídek. Sakra! Našla jeho i Coru po 24 hodinách. Nemohla ale popřít že jí něco k němu neskutečně táhlo. Sice by ho nejradši něčím přetáhla ale radši to nekomentuje více, vstřebává to. Byl o dva roky mladší než ona, takže dle zkušeností to bylo ale opačně, měl jich nejspíše více. "Musím domů.. moje spolubydlící je nemocná měla bych jí zkontrolovat." Broukla tiše. Zatím mu to nechtěla říkat, nebyla si jistá a on se na Coru neptal. Stejně to nejspíše chtělo Coru připravit a pak to říct jemu.

Postupně mě přemáhá pocit viny. Všemožně se jej však snažím udržet pod kontrolou, jelikož kdyby se dostal na povrch, nebylo by to dobré. Odvrátím pohled, když se Lili obléká. Zničeho nic mi to tak přijde správné. Zvednu k ní pohled teprve tehdy, když zmíní, že se musí vrátit domů. Část mně chtěla, aby tu zůstala a dělala mi společnost. Moc dobře ale vím že násilím ji tu držet nemůžu. "Chápu. Doprovodím tě. Vlastně mám nápad." Maličko se na ni pousměji, jakoby to mělo situaci nějak zlepšit. Nejspíš ne, ale za pokus to stálo. "Nebudu tě nutit celou cestu jít, tak bezcitný nejsem" prohodím ještě a počkám, až se doupraví. Teprve poté odemknu dveře a jako první vyjdu z pokoje. Držím se Lili poblíž, jen pro jistotu. I tak mi je jasné, že ostatní vlkodlaci změnu v našich pocitech zcela jistě zaznamenali. Takto se dostaneme až před dům, zpátky do chladivé noci. "Nebudu moct s tebou komunikovat, tak ti to řeknu dopředu. Proměním se ve vlka a ty na mě vylezeš. Donesu tě jak nejdál to půjde, dobře? Ale musíš se držet pevně" spěšně ji obeznámím s tím nejdůležitějším. Poodejdu kousek dál, abych na celý proces měl dostatek místa. Ne, že bych ho potřeboval nějak extra hodně, ale... to je vlastně fuk. Zpátky k Lili se již vrátím ve čtyřech. Lehnu si na zem tak, abych byl co nejníž a ona tak mohla snadno nalézt.