Dům Blackwoodových

"Vlastně ano, víceméně. Aktuálně bydlím s kamarádkou. Doma jsem od proměny nebyla, kvůli rodičům a tak." Nejsem si úplně jistá, že smsky jsou dostačující, ale jednoduše musí. Nic lepšího aktuálně v rukávu nemám. "Není to tak daleko, ovšem v rychlosti ti vysvětlím aspoň základy. Můžeš zůstat tak dlouho, jak bude třeba. To se nějak zařídí. Náhradní klíče pro tebe zatím nemám, ale hned zítra je zajdu nechat udělat a přinesu je. V domě se nesmí kouřit, alkohol je v pohodě. Dál, pokud bys chtěl nějaká zvířata, měli bychom se domluvit předem. Obvykle v tom není velký problém, ovšem je lepší mít jistotu. K dispozici ti bude veškeré vybavení, to je samozřejmost" zatímco jsem stihla vyjmenovat snad úplně všechno, na co jsem si vzpomněla, došli jsme až před dům. "Není to nic extra úžasného, ale myslím, že ti přijde vhod." Bylo to jako vrátit se v čase o několik týdnů nazpátek. Všechno vypadalo naprosto stejně. Rovnou vytlápnu schody a vzápětí odemknu dřevěné dveře. "Takže, vítej doma. Nejspíš" Projdu dovnitř, do menší vstupní haly.

dekuju áusměju se a neboj nic nepoťrebuju usměju se bude to párada a s kamarádkou? to jsem netušil páni už se nevím dočkat co dalšíhpo mne bude na cese s Corou následovat přišlo mi že to bylo skvele a navíc užívalk jsem ysi to a na záver doddal: ,, Neboj nekouřím a alkohol jen zřídka

"Není za co. Aspoň to tu nebude tak prázdné" pousměji se na něj. "Takže, můžeš se tu porozhlédnout, já se zatím jdu vysprchovat. Nahoře je i Sebův starý pokoj, jeho věci by ti snad mohly být. Jsem si jistá, že mu to vadit nebude" zakřením se a klíče pověsím na háček vedle dveří. "Takže, dej mi munutku. Pak můžu něco uvařit, jestli máš hlad" ještě chvíli stepuji na místě, než vyběhnu schody nahoru a zamířím do svého pokoje, který má vlastní koupelnu.

Tak superˇeknu a uložím se do sebový postele a vytáhnu si mobil a začnu si prohlížet správy ale i tak mi žádna nedojde sem z toho celkem znudený a tak si zapnu na mobilu zapnu svoji hru a začnu ji hrát . a celkem mne to zabaví a směju se neskutečne se bavím až moc vlastne a zpo sebové izby nevytáhnu ani patu je mi tu dobře a cítim se tu jako doma proste užásne

O několik minut pozdeji se opět konečně cítím aspoň trochu humánně. Ještě s mokrými vlasy se obléknu do červené košile s dlouhými rukávy a džínových kraťasů, které jsou mi daleko pohodlnější než jakékoliv tepláky a podobně. Po cestě dolů nakouknu do Srbová pokoje, který nyní očividně patří Mattiasovi. Nejspíš jsem se zbláznila, když si do domu beru neznámého člověka. Avšak on již úplně neznámý není, no ne. Takže je to v pohodě. V mžiku ze dveří zase vyklouznu a zamířím do kuchyně. Pizza sice není nic ultra slavnostní, ale pakliže bude domácí, což mám také v plánu, myslím, že je více než dostačující. Zatím nechám Matta tak, jak je. Zajisté si zaslouží taky chvíli klidu.

Zídem dole a vidím no vidím coru ktktorá niečo pčeie tak ma napadne že si sandem a nič nepoviem a budem ticho ako vzorný žiak zo školy avšak s usmevom na tvári sa teším že konečne po nejakej dobe dostanem jedlo

Netušila jsem, co má Mattias rád, čili na několika sekcích pizzy byly různé přísady. Sýr, šunka, kuřecí maso a podobně. Skoro všechno, na co si vzpomenete. Kvůli praktičnosti jsem se rozhodla pro tvar obdélníku namísto kruhu, protože... prostě proto, jasný? Žádný námitky. Jemně zatřepu hlavou a mrknu na Matta, který se tu objevil. "Jdeš právě včas, právě jsem to vytáhla. Doufám, že pizzu máš rád" a jestli ne, není člověk. Každý přece má pizzu rád! Stále ještě s chňapkami na rukou odložím plech na bok. "Máš náladu na film? Nebo bys byl raději o samotě? Tak či tak, já si případně práci najdu." Asi bych si měla začít psát seznam. Takhle to dopadá, když se pro nějakou věc nadchnu a jsem ochotná udělat prakticky cokoliv, co je v mé moci.

Ochutnam.pizzu a hned ji s radosti ham do sebe jako bych nejedl mesic a kfyz dojim reknu: jasne rad se podivam na film reknu s usmevem a pochvalim ji : ne jen to ze si skvela bojovnice alz taky umis vařit skvele a to myslim jako fakt skvele . Mimo to na jaky film bychom se podivali ? Reknu a usmeju se

"To víš, mám spoustu talentů" zvesela zamrkám. Jako třeba lézt druhým na nervy, to mi jde skvěle. Ovšem je mu to říkat nebudu, beztak na tuto informaci nejspíš časem přijde. Nicméně jsem ráda, že Mattovi chutnalo. Další věc, kterou raději nezmíním je, že tímto také mé kuchařské umění končí. Kdyby záleželo jen na mě, mohla bych pizzu mít klidně každý den a vůbec by mi to nevadilo. Nad výběrem filmu jsem se zatím nepřemýšlela, teď však už tak nějak musím. "Co třeba John Wick? Nevím, jestli to znáš nebo ne" odeberu se pro popcorn, protože ten u sledování nikdy nesmí chybět. Ještě tak mít nějaké to domácí kino. Upřímně jsem záviděla všem, kteří měli celou místnost k podobným účelům. Chtěla bych to však sama mít doma, Pravděpodobně ne. "Poslyš, napadla mě další věc. Zítra, až ti donesu klíče, nejspíš se vrátím domů. Tedy.. myslím do bytu. Kdybys ale cokoliv potřeboval, stačí zavolat. Moje číslo je na lístku, který je přidělaný na ledničce." Stávalo se mi poměrně často, že jsem tu a tam zachytila myšlenku, která mi proplouvala myslí. Ne vždy však ono uvědomění přišlo v pravý čas, většinou to bylo později.

Hmmm Jo john wick by byl super pomyslim si a pozorne posloucham vsechno co rika a i nato ze odejde z domu a reknu: jasne tak diky neboj urcite se o sebe postaram reknu a zapnu televizi kde si pustime johna wicka a taky z kdyz film zacne nemuzu od neho odtrhnout oci je to akcni a navic paradni film .

Neměla jsem strach, že by se o sebe postarat nedokázal. Přesto jsem však cítila potřebu zmínit i zdánlivou maličkost, kdyby náhodou. Nakonec si však sednu vedle a věnuji se pouze filmu. Obvykle nemám s koncentrací žádný problém a vydržím sledovat celý děj, dnešek není výjimkou. "Nebylo to špatný. Já už ale půjdu na kutě, přeci jen mám zítřek opět plný plánů" povzdechnu si a s tím pouklízím, načež se odeberu zpátky do pokoje. Převleču se do pyžama a sotva pár minut poté, co si lehnu, už spím.
Dalšího dne ráno
Vzbudím se ještě před úsvitem. Nemá to sice velký vliv, ale rozhodnu se déle neotálet. Krom toho je nejvyšší čas na další svačinku. Potichu se, jít kompletně oblečená, vyplížím z bytu a vydám se rovnou do města. Většina obchodů je stále zavřená, volný čas tedy vyplním bloumáním kolem, prozatím.

Keď film skončí všimnem si že cora není pri mne tak odídem od telky a zo svohho batohu vytiahnem ksylé žížaly a začnu je jíst protože mám obrovský hlad pak se chvilku hraji na mobilu a nakonec odejdu do sebovho pokoje kde si lehnu a čekám Na Coru a přemýšlim zpátky jaké skvele by to bolo mať späť svojich rodičov . Niečo mi to proste nedávaklo ale cítil som že toto není koniec že po mne pojde o veľa a že teraz budem v obrovskom nebezpečí .

Netuším, kolik mil jsem nachodila a v podstatě to ani není důležité. Nakonec však jako první vpadnu do obchodu a nechám si udělat náhradní klíče od domu. Přibližně o hodinu později se opět ocitám zpět doma. "Mattiasi? Jsem zpátky" jakoby to snad nebylo jasné už ze začátku. Na Mattovu bundu, kterou mám na sobě, jsem si už stihla zvyknout natolik, že ji jen tak nesundám.

Pribehnem dole zo schodov a pozdravím Coru a poviem jej : , počuj, Poznám jedno miesto kam by sme si to mohli poriadne užiť len my dva ? nejaku akciu si za ? poviem a zašklebím sa . Jasne ešte že som nepovedal že tu v Nyru je jeden Lunapark a 3 najvačšie horské dráhy do ktorých by som ju chcel zobrať. Predsa len bude dobré keď si ešte užijeme .

Jestli si chci vyrazit? Vážně? "Jasně, že jo!" Nadšení skrývám jen těžko. Sice nevím, mám máme namířeno, ale dle Mattiasova výrazu tuším, že to bude něco surového. "Tak říkej, kam jdeme?" Hodím na něj psí oči, které většinou fungovaly. Jak na koho, samozřejmě. "Někam daleko? Hmm, nebo naopak blízko?" Plácat páté přes deváté patří k mým občasným zlozvykům, když jsem jednoduše příliš natěšená.

V tom Prípade paráda bude to skvelý řeknu ,,a neboj je to celkem no není to ani daleko ani blízko asi tak bych to řekl zasměju se ." Tá jeji reakce mne překvapila že akurát se mnou .. s klukem jako ja síce jsem se jemne pousmál ale v mém srdci jsem mnel velké nadšení ..

"Pff, takže mi to neprozradíš. Jak chceš" založím si ruce na hrudi. Sice to může být uražené gesto, ale o tom, že to nemyslím vůbec vážně, svědčí široký úsměv na tváři. Preci jen, překvapení nemusí vůbec špatná. "Šup, tak jdeme" čapnu Mattiase za ruku a táhnu ho ven. Tedy, takový je plán. Nejraději ze všeho už bych byla na místě, aby mé nadšení konečně našlo nějaký směr. Takhle to vypadá tak, že skoro zářím jak sluníčko a k tomu, abych tu popsala jako pako, nemám daleko.

Nakonec dojdeme do opušteneho parku kde sou videt same horské dráhy a všude je zhasnuto najdu svetlo a rozsvíti se a pak řeknu : Tak a máme to tu celý jen pro sebe řeknu s usměvem michodoem nebo všechno funguje . Takže ?? ja vím není to nic extra čekala by si asi že te zavedu na nejakej romantický záliv alebo takové neco ale přiznám se že jsem více akční typ zasmějuse a koukám se do jejich nádhernych očí až proste se nemužu přestat vynadívat takže mi zastane řeč .

Společně jsme došli až domů. Zvláštní, kolik naděje jsem vkládala v náš vztah. Samozřejmě nemůžu tušit, co se bude dítě za týden, měsíc nebo rok. Stačilo mi mít dnešek a jsem spokojená jak blecha. "Jsi unavený? Jestli ano, nebudu vyrušovat nebo tak." Možná bych mohla vymyslet nějaký plán, jak se případně zaměstnat. To však zatím nechám bokem uvidíme, jak se situace vyvine.

pohode Coro nemusíš se strachovat budu spokojenej tak i tak navíc dnešek byll skvelý a samořjemne tys byla nejlepší pravdepodobne si pujdu lehnout ne jen tobě se Tŕepou kolena dodám se smíchem .

"Dobře, to je moc dobře" úlevou si oddechnu. "Takže, dobrou noc?" přicupitám k němu, natáhnu se na špičky a letmo Matta líbnu na rty. Pak se otočím a odhopsám po schodech nahoru, kde si po dlouhé sprše zalezu do postele. Na spánek zatím pomyšlení nemám, takže hmátnu po deníčku, který žalostně postrádá údaje z předchozích dní. To hodlám napravit.
(Už musím jít, tak zatím! )

Políbim ji taky a jdu do sebastianove izby projdu si mobil a uložím si fotky cory do mobilu abych na ni už nikdy nezapomnel a navždy si ji zapamatoval po pár hodinách už spím . ( jasne pohoda zatím )

Ráno se z postele nějak nehrnu. Spíš naopak, nejraději bych v ní zustsls celý den. Po přibližně hodině se však vyhrabu a dojdu se zkulturnit. Dnes si vlasy akorát párkrát přejdu žehličkou, aby byly opět rovné. Víc se s nimi nepářu. Již oblečená seběhnu do kuchyně, kde se pustím do dnešního tvoření - palačinky. Nemám nejmenší tušení, jestli a v jakém stavu vyjdou, ale za pokus to stojí.

Prebudim sa na druhy den rano vstanem pojdem.do kupelne tam sa oblecem a zidem dolu do kuchyne.a sadnem.si pri stol