Dům Blackwoodových

Probudím se a rychle zbehnu dole a řeknu : ,, Ano lásko už jsem doma : " Jaký byl dnešní den ? zeptám se se zájmem a posadím se do kuchyne.

Netrvá dlouho a dostane se mi odpovědi. Už pouhá jeho přítomnost mi dokáže zvednout náladu, i kdyby byla sebehorší. Teď? Teď jen přispěje k mému nadšení. V rychlosti mu vlípnu pusu na uvítanou, než se odtočím, abych z tašky vytáhla středně velkou složku plnou vesměs nepotřebných, ale pro mě děsně důležitých papírů. Krom ní však i vcelku obstojně vyhlížející, původně živý, adventní věnec. "Naprosto úžasný. Navíc, nám.. tobě, tu něco chybělo. "Snad ti to nevadí, je to taková tradice" pousměji se, lehce nejistě. Nepochybuji o tom, že bych si dokázala své prosadit tak jako tak. Spíš jsem si nebyla úplně jistá tím, zdali Matt sdílí mé sváteční nadšení. Přeci jen to není pro každého, že ano. "A co ty? Nějaké novinky?" Pozvednu obočí a vyhoupnu se na linku, na které se elegantně usadím.

Trošku s oneskorením sa spýtam : ,, To už su Vianoce nevedel som že to ide tak rýchlo zasmejem sa " Každopádne stretol som zase Shax a neboj nerobila problemý len proste no však chápeš je tu to pre ňu v takomto meste nuda no . " Premýšlam o tom jak mohol ma taký blbeček vychováať a zabiť mi rodinu niečo som preoste cítil vedel som že sa stane niečo zlé ale problém bol že som nevedel kedy to vôbec bude . ale pretsanem na to myslieť a poviem : No ,, Sam sa zlepšuje každým trenínkom je na nom vidieť neskutočné nadšenie a plus má z toho radosť mmám pocit že sa stane dobrým žákem řeknu s usmevem .

"Ještě ne úplně, ale skoro. Navíc, nikdy není moc brzy na to, abychom se začali připravovat." Poznamenám důležitě s širokým úsměvem. To je heslo, kterým jsem se evidentně řídila už nějakou dobu. "To je dobře. Další problémy si nemůžu dovolit." Jednoduše přikývnu. Chápu, co tím myslí. Pro někoho je to tu skutečně nudné a ospalé město. Já sama už to tak nebrala, jednoduše je to tu můj domov a tečka. Nemíním se přesouvat nikam jinam, vždyť ani nemám kam. Párkrát prudce zamrkám, než se myšlenkami vrátím zpátky do přítomnosti. "To je skvělé! Budu se muset na vás zase přijít podívat." Zaraduji se a seskočím z linky, abych mohla Mattiase obejmout. "Vidíš, říkala jsem ti, že ti to půjde. Jsi přirozený talent." Po chvíli, kterou uznám za dostatečnou, jej konečně pustím. "Doufám ale, že na dnes nic nemáš. Protože tě tak jako tak nikam nepustím." Lehce ho dloubnu do hrudi. Umínila jsem se, že si podobné chvíle jednoduše užijeme, dokud je zatím klid. Jak dlouho potrvá přeci jenom vědět nemůžeme.

Po tom co sem poslochal a poslouchal tak mi rekla ze doufam ze na dnes nic nemam odpovedel sem // neboj dneska si to uzijeme jen my dva ty ja a nikto iny // usmeju se co nejvic to pujde byl jsem rad ze coři si prijde podivat na naš trenink a no tak ze mne vyslo // tak kam pojedeme ? Reknu a polibim ji .